ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2281.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2281/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem ve věci žalobce R. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice u Jičína, PS1/408, zastoupeného Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Hořicích, Jungmannova 346, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 19 300 EUR a dále 1 000 EUR za každé 3 měsíce od 2. července 2010 do 13. ledna 2011, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 8/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2013, č. j. 39 Co 201/2013-301, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. října 2013, č. j. 39 Co 201/2013-301, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 21. února 2013, č. j. 20 C 8/2011-286, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky ve výši 19 300 EUR a dále 1 000 EUR za každé 3 měsíce od 2. července 2010 do 13. ledna 2011 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí dovolání ze dne 17. prosince 2013, ve kterém si současně zažádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. března 2014, č. j. 20 C 8/2011-321, zamítl žádost žalobce ze dne 17. prosince 2013 o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 4. února 2015, č. j. 39 Co 363/2014-331 (žalobci doručeno dne 19. února 2015), odvolací soud uvedené usnesení potvrdil. Dne 30. dubna 2015 bylo do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 2 odesláno „doplnění odůvodnění dovolání žalobce ze dne 17. prosince 2013“ a současně byla předložena plná moc pro Mgr. Jana Kulhánka ze dne 10. března 2015.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu věc byla předložena (§241b).
Dovolání žalobce ze dne 17. prosince 2013 bylo žalobcem podáno včas, avšak neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce nevymezil důvod dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se domáhá (dovolací návrh). Žalobce v dovolání pouze uvedl obecné náležitosti dovolání podle §42 odst. 4 o. s. ř., označení rozhodnutí, proti kterému směřuje a v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá.
Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, ani vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání jej vyzvat §243b o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013). Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).
Žalobce v době podání dovolání ze dne 17. prosince 2013 nesplňoval zákonné podmínky stanovené ustanovením §241 o. s. ř. (nebyl zastoupen advokátem). Protože si žalobce před uplynutím lhůty k podání dovolání požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, běžela lhůta k podání dovolání znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. V daném případě byla žádost žalobce zamítnuta usnesením odvolacího soudu ze dne 4. února 2015, č. j. 39 Co 363/2014-331, které bylo žalobci doručeno dne 19. února 2015 a téhož dne nabylo právní moci. Lhůta pro podání dovolání tedy uplynula v pondělí 20. dubna 2015. Z výše uvedených důvodů k doplnění dovolání ze dne 27. dubna 2015 (soudu odesláno dne 30. dubna 2015) nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť bylo odesláno až po uplynutí lhůty k podání dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř. věty druhé za středníkem).
Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu