ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2294.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2294/2015
sp. zn. 30 Cdo 2297/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vlacha, v právní věci žalobkyně H. Č. , za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně Letiště Příbram, s. r. o., se sídlem Drásov, Skalka 39, identifikační číslo osoby 272 21 821, obou zastoupených JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III, Komenského náměstí 289, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu obrany , se sídlem v Praze 6 – Hradčanech, Tychonova 221/1, identifikační číslo osoby 601 62 694, a 2) AIR STATION, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé 1013/14, identifikační číslo osoby 284 10 513, zastoupeného Mgr. Danou Štumpovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Divadelní 24, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 86/2012, o dovoláních žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2014, č. j. 23 Co 494/2013-665, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 1. prosince 2014, č. j. 23 Co 494/2013-677, a dále proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 23 Co 494/2013-572, ve znění opravných usnesení téhož krajského soudu ze dne 10. října 2014, č. j. 23 Co 494/2013-665, a ze dne 1. prosince 2014, č. j. 23 Co 494/2013-677, takto:
I. Dovolací soud spojuje ke společnému projednání dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2014, č. j. 23 Co 494/2013-665, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 1. prosince 2014, č. j. 23 Co 494/2013-677, a dále dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 23 Co 494/2013-572, ve znění opravných usnesení téhož krajského soudu ze dne 10. října 2014, č. j. 23 Co 494/2013-665, a ze dne 1. prosince 2014, č. j. 23 Co 494/2013-677.
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2014, č. j. 23 Co 494/2013-665, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 1. prosince 2014, č. j. 23 Co 494/2013-677, se odmítá .
III. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2014, č. j. 23 Co 494/2013-665, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 1. prosince 2014, č. j. 23 Co 494/2013-677, vyjma té části výroku I., jíž došlo ke změně výroku I. rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. května 2013, č. j. 11 C 86/2012-497, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) dne 4. listopadu 2011, ve znění dodatku č. 1 ze dne 2. března 2012, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. května 2013, č. j. 11 C 86/2012-497, určil, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými 1) a 2) ze dne 4. listopadu 2011, ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 2. března 2012 „o prodeji nemovitostí zapsaných na LV č. 331 pro obec a k. ú. D. u P., na LV č. 113 pro obec a k. ú. D. L. a LV č. 10 pro obec a k. ú. S. s příslušenstvím, právy a povinnostmi ve smlouvě vymezenými, vedených u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, je neplatná“ (výrok I), dále určil, že žalovaná 1) je vlastnicí specifikovaných nemovitostí (výrok II.), a konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). K nemovitostem, které byly předmětem převodu dle uvedené kupní smlouvy, se vztahovalo (výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně) určení vlastnického práva žalované 1). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy podle tehdy platného §80 písm. c) o. s. ř., „Protože podmínky výběrového řízení nebyly změněny, dotýká se napadená kupní smlouva soukromých práv žalobkyně, neboť dochází k prodeji součástí jejích pozemků v žalobě uvedených, na který se nachází část drah objektu letiště se živičným povrchem, kdy žalobkyně tvrdí, že tento povrch je součástí jejích pozemků. Za druhé žalobkyně tvrdí, že právě chyby a nejasnosti zadání výběrového řízení...tj. prodej součástí pozemků, které jsou vlastnictvím jejím i třetích osob, jí znemožňovaly účastnit se výběrového řízení a jeho jednotlivých kol...“
K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. prosince 2013, č. j. 23 Co 494/2013-572, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně určení neplatnosti shora cit. kupní smlouvy tak, že žalobu o určení neplatnosti této kupní smlouvy zamítl, a navazujícími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) usnesením ze dne 27. srpna 2014, č. j. 30 Cdo 1917/2014-654, odmítl, když dospěl k závěru, že jestliže v daném případě podle kupní smlouvy, k níž se upíná žaloba o určení její neplatnosti, byl již povolen vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem, pak je třeba uzavřít, že žalobkyni na podání takové žaloby nesvědčí naléhavý právní zájem, neboť její právní postavení, respektive její případná potencionální možnost ucházet se o koupi těchto nemovitostí v případném (nově zahájeném) výběrovém řízení, by se od takovéhoto deklaratorního výroku soudního rozhodnutí (objektivně) odvíjet nemohla. Dovolací soud uzavřel, že co do výsledku napadené rozhodnutí odvolacího soudu v otázce řešení naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Poté odvolací soud dne 10. října 2014, pod č. j. 23 Co 494/2013-665, vydal (opravné) usnesení s následujícím výrokem:
„Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2013, č. j. 23 Co 494/2013-572, se opravuje tak, že výrok I. má správně znít takto: ,Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným dne 04. 11. 2011 ve znění dodatku č. 1 ze dne 02. 03. 2012 o prodeji nemovitostí v katastrálním území D. u P., obci D., zapsaných na LV č. 331, nemovitosti v katastrálním území a obci D. L., zapsaných na LV č. 113 a nemovitostí v katastrálním území a obci S., zapsaných na LV č. 10 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, a na určení, že je 1. žalovaný výlučným vlastníkem pozemků parc. č. 4604/4, parc. č. 460/24, parc. č. 460/34, stavby bez č. p./č. e. na st. č. 240, jiné stavby bez č. p./č. e. 243, zapsaných na LV č. 331 pro obec a katastrální území D., pozemků parc. č. 134/14, parc. č. 134/15, parc. č. 134/16, parc. č. 143/29, parc. č. 143/30, parc. č. 143/31, parc. č. 134/2, parc. č. 134/6, parc. č. 134/7, parc. 135/2, parc. č. 135/3, parc. č. 541/3, zapsaných na LV č. 113 pro obec a katastrální území D. L., pozemků parc. č. 452/173, parc. č. 452/174, parc. č. 452/175, parc. č. 452/181, parc. č. 452/183, parc. č. 452/184, parc. č. 452/185, parc. č. 452/186, parc. č. 452/2000, parc. č. 452/201, parc. č. 452/206, parc. č. 452/211, parc. č. 452/212, parc. č. 452/13, parc. č. 452/220, parc. č. 452/221, parc. č. 452/222, parc. č. 452/230, parc. č. 452/233, parc. č. 452/235, parc. č. 452/236, parc. č. 452/246, parc. č. 452/247, parc. č. 452/249, parc. č. 452/285, parc. č. 452/286, parc. č. 452/289, zapsaných na LV č. 10 pro obec a katastrální území S., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, se zamítá.‘“
Odvolací soud toto opravné usnesení odůvodnil tím, že „Při přípravě rozsudku k vyhlášení tohoto rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti, která se promítla i do jeho písemného vyhotovení, kdy ve výroku I. nebylo uvedeno, že se zamítá žaloba i na určení, že 1. žalovaný je výlučným vlastníkem předmětných pozemků. Krajský soud v Praze touto cestou pochybení v souladu s ustanovením §164 občanského soudního řádu napravuje.“
Následně odvolací soud usnesením ze dne 1. prosince 2014, č. j. 23 Co 494/2013-677, rozhodl, že „Usnesení ze dne 10. 10. 2014, č. j. 23 Co 494/2013-665, se opravuje tak, že nesprávně v něm označené názvy katastrálních území ,D.‘, ,D. L.‘ a ,S.‘ se označují správně ,katastrální území D. u P.‘, ,katastrální území D. L. u D.‘ a ,katastrální území S.‘“
Proti shora uvedeným opravným usnesením odvolacího soudu, jakož i proti rozsudku odvolacího soudu ve znění označených opravných usnesení téhož soudu, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky dovolání. V nich jednak brojí proti opravným usnesením odvolacího soudu s tím, že (velmi stručně vyjádřeno z obsáhlé dovolací argumentace žalobkyně) podmínky k jejich vydání splněny nebyly, a dále proti té části rozsudku odvolacího soudu ve znění označených opravných usnesení, jimiž došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby o určení vlastnictví žalované 1) ke specifikovanému nemovitému majetku.
Dovolací soud za postupu podle §243c odst. 1 a §112 odst. 1 o. s. ř. nejprve – v zájmu hospodárnosti – spojil řízení o obou dovoláních žalobkyně ke společnému projednání a následně se zabýval jejich přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 238a o. s. ř.
Podle §238 a §238a o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že opravné usnesení vydané podle §164, §167 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř., v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §237 odst. 1 o. s. ř., neboť opravné usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61/98, a k nepřípustnosti dovolání proti opravnému usnesení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2005, sp. zn. 21 Cdo 2294/2001, nebo ze dne 23. ledna 2013, sp. zn. 28 Cdo 3649/2012; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ).
Jelikož dovolání proti opravnému usnesení odvolacího soudu není ve smyslu §237, ale ani ve smyslu §238 či §238a o. s. ř. přípustné, dovolací soud bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobkyně směřující proti shora označenému opravnému usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu - vyjma té jeho části, jíž byl změněn výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy tak, že žaloba o určení neplatnosti této smlouvy se zamítá – je - jak bude rozvedeno níže - přípustné a je i důvodné.
Dovolatelka primárně vymezila předpoklad přípustnosti dovolání proti předmětné části meritorního výroku I. rozsudku odvolacího soudu s tím, že v daném případě nebyly splněny podmínky k tomu, aby soud v předmětném rozsahu vydal ve smyslu §164 o. s. ř. opravné usnesení, čímž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V další části své dovolací argumentace se dovolatelka zabývala meritorní stránkou věci. Odvolací soud totiž nově (shora vyloženým způsobem) meritorně rozhodl, ač formálně tak učinil prostřednictvím opravného usnesení, k jehož vydání ovšem podle dovolatelky podmínky splněny nebyly.
Podle 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Opravit rozsudek podle §164 o. s. ř. je možné jen v případech, že jde o chyby v psaní a počtech a dále o takové chyby, které jsou jako zřejmé nesprávnosti podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. ke kterým došlo jen zjevným a okamžitým selháním v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za účasti níž došlo k vyhlášení anebo vyhotovení rozsudku, a které jsou každému zřejmé; zřejmost takové nesprávnosti vyplývá především z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. září 1968, sp. zn. 2 Cz 57/1968, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1968, pod poř. č. 37, nebo ze dne 16. listopadu 2006, sp. zn. 21 Cdo 385/2006).
Z porovnání (před vydáním shora označených opravných usnesení) vydaného rozsudku odvolacího soudu ze dne 17. prosince 2013, č. j. 23 Co 494/2013-572, usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobkyně směřující do (před vydáním shora označených opravných usnesená) vydaného rozsudku odvolacího soudu ze dne 17. prosince 2013, č. j. 23 Co 494/2013-572, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy tak, že žaloba o určení neplatnosti této kupní smlouvy se zamítá, jakož i z porovnání obsahu procesního spisu včetně protokolu o hlasování odvolacího soudu na č. l. 569 [jehož obsah nekoresponduje rukou dopsané části protokolu o jednání před odvolacím soudem, a to v části výroku rozsudku odvolacího soudu (srov. protokol o jednání před odvolacím soudem na č. l. 567-568)], přisvědčuje závěru, že podmínky pro postup odvolacího soudu ve smyslu §164 o. s. ř., jak byl shora zreferován, naplněny nebyly.
Kromě toho napadený rozsudek odvolacího soudu ve znění jeho opravných usnesení neobsahuje – stran opravené části meritorního výroku I. týkají se změny rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby o určení vlastnictví žalované 1) k předmětnému nemovitému majetku – žádné odůvodnění, takže i kdyby podmínky pro vydání opravného usnesení podle §164 o. s. ř. splněny byly (což ovšem v tomto případě ze shora vyložených důvodů možné nebylo), nezbylo by dovolacímu soudu, než přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí. Bylo by tomu tak z toho důvodu, že absence odůvodnění dotčené části meritorního rozhodnutí by zde šla na vrub jeho věcné správnosti, neboť pokud v rozhodnutí absentují skutkové závěry či právní posouzení věci (případně oboje), je pak dovolacímu soudu upřena možnost jeho věcného přezkumu, přičemž v takovém případě nezbývá, než uvedené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. 30 Cdo 1238/2013).
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, a protože dále spočívá na nesprávném právním posouzení věci, čímž je naplněn uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném rozsahu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc tomuto soudu v tomto rozsahu podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu