ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3439.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3439/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Ing. J. G. , zastoupeného JUDr. Jiřím Bőnischem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná 29a, proti žalované M. G. , zastoupené JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem v Brně, M. Kříže 8, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 138/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2015, č. j. 16 Co 498/2012-300, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Bőnische, advokáta se sídlem v Brně, Ječná 29a.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované (dále též „dovolatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2015, č. j. 16 Co 498/2012-300, jímž byl v napadeném meritorním výroku II. potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2012, č. j. 36 C 138/2005-266, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. července 2012, č. j. 36 C 138/2005-285 (kterým bylo určeno, že žalobce je vlastníkem označených nemovitostí), a dále rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se v dovolatelkou (z hlediska předpokladů přípustnosti dovolání) vymezené právní otázce nezbytnosti souladu dílčích skutkových zjištění a závěru o skutkovém stavu, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka na podporu své dovolací argumentace odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 (který je veřejnosti přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ), v němž dovolací soud vyložil a odůvodnil právní názor, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta) znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného "skutku", což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci.
V posuzované věci odvolací soud stran skutkových zjištění zcela odkázal na odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku soudu prvního stupně, z nějž ovšem nelze dovodit, že by vykazoval skutkové defekty ve smyslu citovaného právního názoru v označeném rozsudku dovolacího soudu.
Ostatně dovolatelka ve svém dovolání primárně namítá a v rámci své dovolací argumentace podrobněji rozvádí své výhrady ke skutkovým zjištěním, když preferuje svou skutkovou verzi případu, na jejímž základě dospívá – na rozdíl od odvolacího soudu (soudu prvního stupně) - k odlišnému právnímu posouzení věci. Taková dovolací argumentace ovšem přípustnost dovolání nezakládá, neboť způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. je toliko nesprávné právní posouzení věci, nikoliv nesprávně zjištěný skutkový stav věci, který v dovolacím řízení nelze (nijak) revidovat.
Jinými slovy řečeno, sama okolnost, že dovolatelka nesouhlasí s rozsahem dokazování, s hodnocením důkazů soudem, s rozsahem zjištěných skutkových okolností případu, respektive s učiněným závěrem o skutkovém stavu věci, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (ještě) nezakládá. Jen v případě defektů dílčích skutkových zjištění či závěru o skutkovém stavu věci ve smyslu shora judikovaného závěru dovolacím soudem by bylo nutno učinit závěr o přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.; o takový případ zde nejde.
I dovolací soud nemá po seznámení se s obsahem odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu ve vazbě na odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně pochybnosti o tom, z jakých – v řízení provedených – důkazů soud učinil dílčí (a pro rozhodnutí zásadně významná) skutková zjištění, z nichž formuloval závěr o skutkovém stavu věci, který posléze podrobil své právně kvalifikační úvaze ústící v právní posouzení tohoto případu vydaným rozsudkem.
Lze tedy uzavřít, že shora vymezeným předpokladem přípustnosti dovolání se dovolatelce nepodařilo založit přípustnost jejího dovolání, když skutková polemika v dovolání je právně bezpředmětná.
Ostatní dovolací argumentace založená na výtkách směřujících k tvrzeným (jiným) vadám řízení je rovněž bezpředmětná, neboť k případným (jiným) vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), ledaže by uvedené vady souvisely s řešením otázky týkající se procesního práva a byly dovolatelem takto (z hlediska předpokladu přípustnosti dovolání s ohledem na v úvahu přicházející varianty, jak jsou obsaženy v §237 o. s. ř.) v dovolání vymezeny, což se opět netýká této věci.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání dovolatelky odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud v tomto směru pouze ve stručnosti poznamenává, že při rozhodování o těchto nákladech řízení nemohl vycházet z ověřitelného údaje o ceně nemovitého majetku, a proto o těchto nákladech řízení rozhodl podle §9 odst. 4 písm. b), §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011) a §137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a podle §146 odst. 3 o. s. ř. je přiznal žalobci, který se prostřednictvím svého advokáta k dovolání dovolatelky, jež bylo tímto usnesením dovolacího soudu odmítnuto, písemně vyjádřil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu