ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4689.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4689/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Ing. V. V., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem v Berouně, Havlíčkova 132, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 572.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 275/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2014, č. j. 72 Co 271/2014 - 41, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 25. 2. 2014,
č. j. 23 C 275/2012 – 29, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 572.300,- Kč s příslušenstvím.
Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady škody, která mu měla vzniknout, když motorové vozidlo, jež koupil dne 24. 5. 2007 a jež na výzvu vydal dne 28. 2. 2011 policejnímu orgánu jako věc důležitou pro trestní řízení, bylo usnesením policejního orgánu ze dne 21. 6. 2011 vydáno podle §80 odst. 1 trestního řádu společnosti Mercedes – Benz Bank AG jako osobě, o jejímž vlastnickém právu k věci podle policejního orgánu nebylo pochyb.
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu včas podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, uzavřel-li, že za škodu způsobenou tím, že rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o vydání věci
(§80 odst. 1 trestního řádu) byla věc vydána nevlastníku, by stát mohl odpovídat pouze tehdy, kdyby rozhodnutí o vydání věci bylo pro nezákonnost změněno či zrušeno v souladu s ustanovením §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (neboť o nesprávný úřední postup se nejedná, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 665/2008). Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by byl uvedený výklad přehnaně formalistický, za jaký jej označuje v dovolání žalobce, a neshledal, že by se měl od své dosavadní rozhodovací praxe v této otázce odchýlit.
Judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na kterou žalobce odkazuje, na posuzovaný případ nedopadá, neboť se týká absence zrušení rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, jehož nezákonnost byla deklarována v rozsudku Nejvyššího soudu vydaného na základě stížnosti pro porušení zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4158/2009), nevyčerpání opravného prostředku - stížnosti proti usnesení
o zahájení trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4657/2010, nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. IV. ÚS 618/08) a nevyčerpání opravného prostředku v případě nezákonného rozhodnutí orgánu veřejné moci, které bylo vydáno in favorem poškozeného účastníka a které bylo dodatečně jako nezákonné zrušeno,
a to nezávisle na procesní aktivitě poškozeného účastníka (nález Ústavního soudu ze dne
11. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 1667/2012). Jedná se tedy o skutkově zcela odlišné případy než v nyní posuzované věci.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu