ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4748.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4748/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně F. V. , zastoupené JUDr. Petrem Grobelným, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 160/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2014, č. j. 11 Co 202/2014-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. listopadu 2013, č. j. 34 C 160/2012-72, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 165 000 Kč spolu s příslušenstvím v rozsudku specifikovaným (výrok I), co do částky 85 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a uložil dále žalované povinnost uhradit žalobkyni na nákladech řízení 98 917,50 Kč (výrok III).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 153 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 12 000 Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II), na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznal žalobkyni částku 31 037 Kč (výrok III) a na náhradě nákladů řízení odvolacího částku 8 228 Kč (výrok IV).
Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích III a IV o nákladech řízení napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Otázka, podle kterého ustanovení advokátního tarifu má být stanovena tarifní hodnota věci ve sporu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího, když odvolací soud postupoval při výpočtu výše náhrady nákladů řízení podle ustanovení §9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 20. října 2014, sp. zn. I. ÚS 958/14, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněné pod číslem 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2014, sp. zn. 30 Cdo 374/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2014, sp. zn. 30 Cdo 2185/2014).
Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobkyně, aby uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. Žalobkyni nelze přisvědčit ani v názoru, že uvedená otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Žalobkyně ostatně v dovolání ani neuvádí, ve kterých konkrétních rozhodnutích se Nejvyšší soud od řešení přijatého v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 podle jejího názoru odchýlil.
Vzhledem k výše uvedenému není dovolání žalobkyně přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 5. května 2015
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu