ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4753.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4753/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyň a) Darren, s.r.o. , IČ 25278711, se sídlem v Bystrém, Sulkovská 482, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, a b) RANDA, s.r.o. , IČ 47452188, se sídlem v Bystrém, Sulkovská 80, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovaným 1) Dr. Ing. V. H., MBA, zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, 2) Mgr. P. S., LL.M., zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, 3) Mgr. P. S., LL.M., správci konkursní podstaty úpadce společnosti VITKA Brněnec, a.s. , se sídlem v Hradci Králové, Jeronýmova 814, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, 4) Obci Brněnec, se sídlem v Brněnci, Moravská Chrastová 77, zastoupené Mgr. Jakubem Tučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, 5) České republice – České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Pardubicích, U Stadionu 2729, a 6) Ing. T. J. , zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, o zaplacení 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 183/2007, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. června 2014, 23 Co 26/2014-820, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. října 2013, č. j. 10 C 183/2007-776, zastavil řízení v části, v níž žalobkyně a) požadovala po žalovaných 1), 2), 4), 5) a 6) zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně b) požadovala po žalovaném 3) zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaný 1) je povinen uhradit žalobkyni a) částku 248 011,50 Kč (výrok III), žalobkyně a) je povinna uhradit žalovanému 2) částku 167 084 Kč (výrok IV), žalobkyně a) je povinna uhradit žalovanému 6) částku 186 932,90 Kč (výrok V) a ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanými 4) a 5) a mezi žalobkyní b) a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (výroky VI a VII).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o částečném zastavení řízení potvrdil (výrok I), ve výrocích III, IV, V a VI jej změnil tak, že žalobkyně a) a žalovaní 1, 2, 4, 5 a 6 nemají ve vzájemném vztahu právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Žalobkyně a) podala proti výrokům II a III usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Závěr odvolacího soudu, že zpětvzetí žaloby „zavinila“ (ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř.) třetí osoba odlišná od účastníků řízení, která uspokojila nárok žalobkyně a), je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, na které ostatně žalobkyně a/ v dovolání odkazuje). Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2014, 23 Cdo 4097/2013, na které odkazuje žalovaná a) v dovolání, se od nyní posuzovaného případu odlišuje, neboť v nyní posuzovaném případě se nejedná o plnění „za žalované“ (namísto žalovaných). Otázka zavinění zpětvzetí žaloby proto nemůže přípustnost dovolání založit.
Jelikož žalobkyně a) podala dovolání rovněž do výroku III napadeného usnesení o náhradě nákladů odvolacího řízení, Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání do tohoto výroku bylo rovněž odmítnuto, neboť žalobkyně a) nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání do uvedeného výroku, a dovolání tak postrádá povinnou náležitost (srov. ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu