ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5427.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 5427/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou N. G. , zastoupené opatrovníkem Městským úřadem Orlová jako kolizním opatrovníkem, dceru N. G. a J. G. , o změnu výše výživného, ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 100 P 527/2008, o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2014, č.j. 56 Co 47/2014-457, takto:
I. Řízení o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2014, č.j. 56 Co 47/2014-457, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. listopadu 2013, č.j. 100 P 527/2008-422, rozhodl, že se výživné stanovené otci pro nezletilou N. G. snižuje počínaje dnem 1. května 2013 z částky 4.000,- Kč na částku 2.000,- Kč měsíčně a počínaje dnem 1. září 2013 se z této částky zvyšuje na částku 3.000,- Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy každý 1. den v měsíci předem k rukám matky. Soud prvního stupně současně zamítl návrh matky na zvýšení výživného.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2014, č. j. 56 Co 47/2014-457, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh otce na snížení výživného pro nezletilou zamítl. Odvolací soud uvedl, že příjem otce se sice výrazně snížil, na druhou stranu se však podstatně zvýšily potřeby nezletilé. Zohlednil také fakt, že otec nezletilou nenavštěvuje, nestýká se s ní a nad rámce výživného jí nic neposkytuje.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec podání nadepsané jako „odvolání“. Otec v odvolání popisuje svou finanční situaci, vyčísluje příjmy své a své manželky a dále uvádí, že se domnívá, že matka nezletilou N. týrá a že znemožňuje jeho styk s nezletilou. V závěru vyjadřuje svůj nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 23. dubna 2014, Nejvyšší soud odvolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013).
Podle ustanovení §201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.
Podle ustanovení §10 o. s. ř. o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské a o odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují soudy vrchní.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním.
Podle ustanovení §10a o. s. ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
Z uvedeného vyplývá, že o. s. ř. neupravil funkční příslušnost Nejvyššího soudu ani žádného jiného soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů odvolacích. Totéž plyne i z předchozí judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 493/2014). Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v jehož důsledku musí být vždy řízení zastaveno (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, roč. 2001).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu o výživném pro nezletilé dítě je tímto z přezkumu dovolacím soudem vyloučeno, nemohl by Nejvyšší soud podání otce projednat ani za předpokladu, že by jej podle obsahu posoudil jako dovolání. Nadto dovolatel nesplňuje ani podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Proto Nejvyšší soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2014, č. j. 56 Co 47/2014-457 bez jednání podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu