ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.808.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 808/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha, ve věci žalobkyně Instalační materiál – Herman, s.r.o., IČ 607 43 468, se sídlem ve Vyškově, Masarykovo náměstí 391/44, provozovna Havlíčkova 26, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody ve výši 10,000.000,- Kč a nemajetkové újmy ve výši 2,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 95/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2013, č. j. 35 Co 529/2013 – 22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 10. 7. 2013, č. j. 10 C 95/2013 – 15, zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce. Soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby osvědčila své majetkové poměry. Žalobkyně však na výzvu žádným způsobem ve stanovené lhůtě nereagovala.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Uvedl, že soud prvního stupně důvodně návrh žalobkyně zamítl, neboť neměl možnost posoudit jednu z podmínek pro ustanovení zástupce.
Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, přičemž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani z jakého důvodu dovolání podává. Namítá, že zástupce nebyl přidělen záměrně a účelově, aby se nemohla domoci svého práva. Dále uvádí, že není znalá práva a ze zákona má právo na právní pomoc. Soudy dovolatelku nutí k právním úkonům a nerespektují její právo vybrat si právního zástupce. V důsledku nekompletní spisové dokumentace není dovolatelka schopna zajistit si právního zástupce. Dále se dovolává čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Staví se na odpor proti odstraňování demokratického řádu založeného Listinou. Dovolatelka neuvádí, čeho se dovoláním domáhá.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou. Dovolatelka sice není zastoupena advokátem a sama rovněž nemá právnické vzdělání (srovnej §241 odst. 1 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se dovolací řízení končí. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá, zkoumán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97).
Dovolatelka nikde v dovolání nevymezila, který z předpokladů uvedených v §237 o. s. ř. považuje za naplněný. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že projednání dovolání není možné, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz ).
Rovněž Ústavní soud ve zmíněném usnesení sp. zn. I. ÚS 3524/13 potvrdil, že „[k] tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je třeba, aby kromě jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.).“
Nadto dovolatelka v dovolání nevymezila důvod dovolání ani neuvedla, čeho se dovoláním domáhá, jak vyžaduje ust. §241a odst. 2 o. s. ř.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalobkyně trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly dovolatelkou odstraněny v zákonné lhůtě (§241b odst. 3 a §243c odst. 1 o. s. ř.). Nutno upozornit, že §43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§243b o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu