ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1855.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1855/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lípová 1581/7, proti žalovanému A. U. , zastoupenému Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, o zaplacení 274 084 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 896/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 35 Co 461/2013-357, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 35 Co 461/2013-357, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. ledna 2013, č. j. 10 C 896/2000-297, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve výroku označeným rozsudkem potvrdil (v pořadí druhý ve věci) vyhovující rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. ledna 2013, č. j. 10 C 896/2000-297, ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu (výrok I.). Dále ho změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku a řízení, které mu předcházelo, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž se ztotožnil i s jeho právním posouzením věci, v níž se žalobce domáhal zaplacení doplatku ceny díla. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož v březnu 1998 byla uzavřena mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem ústní smlouva o dílo, jejímž předmětem byla kompletní dodávka a montáž oplechování čela polygonu, výroba a montáž předsazené stěny z perforovaného hliníkového plechu, montáž tepelné izolace, veškeré přípomocné práce a odvoz a likvidace zbytků a odpadů z prováděného díla. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jde o smlouvu úplatnou; žalobce tvrdil předběžnou dohodu o ceně díla 500 000 Kč, kterou však žalovaný nepotvrdil. Žalobce měl postavení subdodavatele a žalovaný byl vyšším dodavatelem pro objednatele Stavomont Praha, s.r.o., jemuž žalovaný dílo dne 17. července 1998 předal. Na základě ukončení přejímacího řízení byl dne 16. září 1998 pořízen zápis o předání a převzetí díla, v němž jsou pod bodem 17. vypočteny nekvalitně provedené práce a navrhovaná srážka z ceny. Vady díla byly následně odstraněny firmou, kterou si zajistil žalovaný, aniž by uplatnil právo z odpovědnosti za vady u žalobce.
Odvolací soud vyšel podle svého vyjádření při posuzování nároku žalobce ze zákonné zásady, že právo na zaplacení ceny díla vzniká pouze v případě, bylo-li zhotoveno řádně. Má-li však vady a nedodělky, nelze ho považovat za provedené, takže v takovém případě zhotoviteli právo na zaplacení ceny díla nevznikne. Právo na zaplacení ceny díla však vzniká zhotoviteli naopak v případě, kdy mu objednatel vady díla neoznámí a bez dohody s ním si je sám odstraní nebo nechá odstranit. Takový postup je podle vysvětlení odvolacího soudu možný pouze tehdy, pokud objednatel uplatnil právo na slevu z ceny nebo pokud od smlouvy odstoupil. V ostatních případech objednatel svým postupem znemožňuje zhotoviteli odstranění vad díla, což způsobuje ztrátu nároků objednatele z odpovědnosti za vady a rovněž tak ztrátu jeho možnosti odmítnout zaplacení ceny díla. Taková situace nastala i v souzené věci, neboť vytýkané vady díla (aniž bylo uplatněno právo na slevu z ceny díla či došlo k odstoupení od smlouvy o dílo) si nechal žalovaný odstranit prostřednictvím třetí osoby. To má podle odvolacího soudu ten důsledek, že žalovaný ztratil právo odmítnout zaplacení ceny díla s odkazem na jeho trvající vady a nedodělky. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci obvyklou cenu díla, která byla stanovena soudem prvního stupně na základě zpracovaného znaleckého posudku, podle něhož činí obvyklá cena za srovnatelné dílo částku 696 337 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), s DPH pak 731 154 Kč. Pakliže žalovaný uhradil žalobci pouze 250 916 Kč, postupoval podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně, jestliže žalobě na zaplacení částky 274 084 Kč s příslušenstvím vyhověl.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, maje ho za přípustné dle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel namítá, že žalobci právo na zaplacení ceny díla nevzniklo, neboť v řízení neprokázal řádné ukončení a předání předmětu díla ve smyslu §554 zrušeného obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a ani umožnění nakládat s předmětem díla řádně provedeným ve smyslu §555 obch. zák. Odvolacímu soudu vytýká, že se s jeho opakovanou námitkou, že k předání díla ze strany žalobce nedošlo, nijak nevypořádal a bez dalšího vycházel z předpokladu, že dílo bylo žalovanému ze strany žalobce předáno. Na předání díla nelze podle dovolatele usuzovat z předávacího protokolu ze dne 16. září 1998, na který poukazoval v řízení žalobce, neboť tento protokol nebyl sepsán mezi účastníky řízení, nýbrž mezi žalovaným a jeho smluvním partnerem, společností Stavomont Praha s.r.o. Podle dovolatele tak zůstalo ze strany odvolacího soudu bez jakéhokoli vysvětlení, jak a kdy mohl uplatnit vady díla, jestliže mu dílo nebylo ze strany žalobce formálně ani fakticky předáno. Podle dovolatele pochybil nejprve žalobce, jestliže dílo opustil ve stavu rozpracovanosti a neprojevil zájem ho žalovanému předat. Pakliže toto pochybení žalobce časově předchází uplatnění nároků z odpovědnosti za vady a prakticky jej znemožňuje, považuje dovolatel za nesprávnou úvahu odvolacího soudu, že by měl žalobce v důsledku neuplatnění nároků z titulu vad a nedodělků nabýt právo na zaplacení ceny díla.
Podle dovolatele tak měl odvolací soud zjišťovat, zda bylo dílo řádně předáno, a nikoli jak žalovaný následně naložil s neuspokojivým výsledkem postupu žalobce při provádění díla. Zdůrazňuje, že opuštění díla ve fázi rozpracovanosti nelze v žádném případě označit jako řádné ukončení a předání předmětu díla a ani jako umožnění s ním nakládat. Dovolatel odkazuje na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, dle které vznikne zhotoviteli (není-li smluvně ujednáno jinak) právo na zaplacení ceny díla jen tehdy, bylo-li dílo předáno, a to bez vad a nedodělků.
Dovolatel nadále zastává a obhajuje názor, že žalobou uplatněný nárok na zaplacení ceny díla, které nebylo dokončeno a trpí vadami, spadá pod skutkovou podstatu §265 obch. zák., a proto by neměl požívat právní ochrany. Podle dovolatele je výkon takového práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, a to ještě více, že existence vad a nedodělků je dána výhradně v důsledku nečinnosti žalobce, který dílo řádně a včas nedokončil, dílo opustil a mimo jiné způsobil, že žalovaný byl sankcionován ze strany svého smluvního partnera a byl nucen dílo dokončit jiným způsobem, bez účasti žalobce.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení
– v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva – konkrétně otázky vzniku práva zhotovitele (žalobce) na zaplacení ceny díla ve vztahu k jeho povinnosti provést dílo, kterou odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.].
Podle ustanovení §548 odst. 1 obch. zák. objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle ustanovení §554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla.
Podle shodného právního posouzení soudů obou stupňů došlo mezi účastníky k uzavření ústní smlouvy o dílo, přičemž z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se nepodává, že by si účastníci v ní sjednali úpravu odchylnou od shora citovaných dispozitivních ustanovení obchodního zákoníku. Podle zjištění soudu prvního stupně, které odvolací soud převzal, předal žalovaný předmět díla zápisem ze dne 16. září 1998 společnosti Stavomont Praha s.r.o. jako dalšímu účastníku dodavatelského řetězce, aniž by bylo konstatováno, natož prokázáno, že žalobce (jako zhotovitel) předal předmět díla žalovanému.
Není-li ujednáno jinak, splní dle §554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel povinnost provést dílo (vedle jeho řádného ukončení) předáním předmětu díla objednateli.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 32 Odo 1250/2005 (jenž je, stejně jako níže označená rozhodnutí, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách), dospěl k závěru, že nebylo-li zhotovitelem dílo předáno objednateli, nebylo ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák. provedeno. Nebylo-li dílo provedeno, nemohlo být ani provedeno vadně, neboť obsah závazku se podle §324 odst. 3 obch. zák. nemohl změnit způsobem, který odpovídá nárokům z vadného plnění. V rozsudku ze dne 25. února 2009, sp. zn. 32 Cdo 5187/2007, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil právní závěr, že ke splnění povinnosti zhotovitele provést dílo (§554 odst. 1 obch. zák.) nemůže dojít konkludentně tím, že toto dílo převezme další objednatel, pokud nebylo provedeno způsobem a postupem sjednanými účastníky ve smlouvě. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne 19. března 2013, sp. zn. 32 Cdo 358/2012.
Podle zjištění odvolacího soudu byl objednatelem žalobce na základě ústní smlouvy o dílo žalovaný. Nebyl-li proto předán předmět díla zhotovitelem (žalobcem) jeho smluvnímu objednateli (žalovanému), pak nemohou nastat účinky splnění povinnosti provést dílo dle §554 odst. 1 obch. zák. a návazně na to ani účinky vzniku práva na zaplacení ceny díla dle §548 odst. 1 obch. zák.
Dospěl-li odvolací soud k závěru opačnému, řešil otázku vzniku práva zhotovitele (žalobce) na zaplacení ceny díla ve vztahu k jeho povinnosti provést dílo v rozporu s §554 odst. 1 a 548 odst. 1 obch. zák. a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 druhou větu o. s. ř.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (včetně závislých výroků o nákladech řízení); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jej ve vyhovujícím výroku ve věci samé (a v souvisejících výrocích o nákladech řízení), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu