ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2347.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 2347/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Euro Managers, s.r.o. , se sídlem v Praze 8, S.K. Neumanna 2011/7, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 26514958, zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1406/2, proti žalované Všesportovní areál OBŘÍ SUD JAVORNÍK s.r.o. , se sídlem v Jeřmanicích, Pastevní 274, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 25119109, zastoupené Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, o zaplacení 357 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 15/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2014, č. j. 1 Cmo 121/2014-224, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 148 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Otakara Švorčíka.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci výrokem I. rozsudku ze dne 9. ledna 2014, č. j. 39 Cm 15/2013-188, vyhověl žalobě co do částky 357 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 10. 2009 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení za den 30. 9. 2009 a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku potvrdil rozsudek krajského soudu v rozsahu zahrnujícím zaplacení žalované částky spolu s úrokem z prodlení od 31. 10. 2009. Výrokem II. změnil rozsudek krajského soudu tak, že žalobu o zaplacení úroků z prodlení od 1. 10. 2009 do 30. 10. 2009 zamítl. Výrokem III. potvrdil zamítavý výrok rozsudku krajského soudu a výroky IV. a V. změnil rozsudek krajského soudu ve výroku o nákladech prvostupňového řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná podala proti v záhlaví označenému rozsudku dovolání, směřující do výroků I., III., IV. a V.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
– podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v tomtéž časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7 či jeho usnesení ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v tomtéž časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138).
Potvrdil-li odvolací soud výrokem III. dovoláním napadeného rozsudku rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby v rozsahu úroků z prodlení za den 30. 9. 2009 , nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejich právech, neboť došlo ve vztahu k ní k potvrzení zamítavého výroku.
Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku (výrok III.) podal někdo, kdo k jeho podání nebyl oprávněn, Nejvyšší soud je v této části, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
I kdyby však dovolání proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu nebylo subjektivně nepřípustné, bylo by třeba ho – stejně jako ve zbývajícím rozsahu (jak je vysvětleno níže)
– odmítnout pro vady.
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici na www.nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť v souvislosti s přípustností dovolání neuvedla ničeho.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 16. března 2015 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání ve zbytku podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pro úplnost dodává, že dovolací námitky zpochybňující skutková zjištění soudu či jeho hodnocení provedených důkazů nelze podřadit pod přípustný dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř., a proto k nim nemohl přihlédnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. října 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu