ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2394.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 2394/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Ĺubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, PSČ 603 00, proti žalovanému J. P. , zastoupenému Mgr. Eliškou Smelikovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Návsí 475, PSČ 739 92, o zaplacení částky 87 717 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 139/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2014, č. j. 57 Co 445/2014-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [srov. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též je „R 4/2014“), a dále např. usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a usnesení ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ].
Dovolatel požadavkům zákona na obsahové náležitosti dovolání nedostál. V čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neuvedl; otázku přípustnosti v dovolání vůbec nezmínil.
Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula (posledním dnem lhůty byl 6. březen 2015). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 větu první o. s. ř.).
K doplnění dovolání doručenému soudu prvního stupně dne 27. března 2015 nelze přihlížet, neboť bylo učiněno po uplynutí shora uvedené propadné lhůty. Na opožděnosti doplnění dovolání nemění nic ani skutečnost, že k němu došlo na základě výzvy, kterou soud prvního stupně učinil usnesením ze dne 12. března 2015, č. j. 16 C 139/2013-77, doručeným dne 16. března 2015, neboť zjevně přehlédl, že podle §243b o. s. ř. se ustanovení §43 o. s. ř. v dovolacím řízení neuplatní. Výzva soudu stanovící desetidenní lhůtu k doplnění dovolání nemohla zapříčinit prodloužení lhůty k podání dovolání plynoucí ze zákona; po uplynutí lhůty k podání dovolání je taková výzva bezpředmětnou, neboť marným uplynutím této lhůty se původně odstranitelné vady stávají neodstranitelnými.
Nad rámec uvedeného lze ostatně poznamenat, že požadavky na obligatorní náležitosti dovolání nesplňuje ani uvedené doplňující podání.
Požadavkům na obligatorní obsahové náležitosti dovolání stanoveným v §241a odst. 2 o. s. ř. pak nevyhovuje dovolání ani v té části, v níž směřuje proti výrokům o nákladech řízení a která postrádá jakoukoliv argumentaci. Ani v tomto ohledu se tudíž nelze přípustností dovolání zabývat.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2015
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu