ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2668.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 2668/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobkyně TRIO GASTRO s. r. o. , se sídlem v Mariánských Lázních, Nákladní 200/12b, PSČ 353 01, identifikační číslo osoby 29159318, zastoupené JUDr. Pavlem Vespalcem, advokátem, se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 1097/13, PSČ 301 00, proti žalované Kasia vera s. r. o. , se sídlem v Říčanech u Prahy, Nádražní 1202, okres Praha – východ, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 25756729, zastoupené Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, o zaplacení částky 62 510 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 19 C 34/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015, č. j. 29 Co 620/2014-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení, které považuje za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř., či jeho části [srov. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 4/2014“), a dále např. usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a usnesení ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ].
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, dovolacím soudem vyřešené, která má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. již shora citované usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013, a ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 5230/2014).
Těmto požadavkům dovolatelka nedostála.
Dovolatelka splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že „vyřešená právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Argument, podle kterého má být otázka hmotného práva dovolacím soudem posouzena jinak - ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem, významově neodpovídá požadavku dle §237 o. s. ř., aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka jím (tj. dovolacím soudem) byla posouzena jinak, a není proto způsobilým vymezením přípustnosti dovolání (srov. shodně již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014, ze dne 17. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014, ze dne 19. února 2015, sen zn. 29 NSČR 2/2015, či ze dne 25. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 79/2015).
Dovolatelka ostatně nevymezuje ani otázku hmotného či procesního práva; předložením „otázky prokázání započtení“ vzájemných pohledávek, jakož i k ní se upínající argumentací zpochybňuje toliko správnost skutkového závěru odvolacího soudu o tom, že se jí nepodařilo prokázat tvrzení o skutečnostech, na nichž zakládá žalobou uplatněný nárok.
S tím souvisí též absence vymezení důvodu dovolání splňujícího kritéria §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka právní závěry odvolacího soudu kritizuje výlučně prostřednictvím polemiky se správností zjištěného skutkového stavu, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Nejvyšší soud opakovaně vysvětluje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. R 4/2014, a dále např. usnesení ze dne 27. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 22. října 2014, sp. zn. 33 Cdo 1327/2014, ze dne 28. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, a ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 1189/2015).
Tyto nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v jejich důsledku nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 2 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu