ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2906.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2906/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Budějovický Budvar, národní podnik, Budweiser Budvar, National Corporation, Budweiser Budvar, Entreprise Nationale , se sídlem v Českých Budějovicích, K. Světlé 512/4, PSČ 370 04, identifikační číslo osoby 00514152, proti žalovaným 1) DIVIDEND-S spol. s r.o. , se sídlem v Táboře, Špitálské nám. 509, PSČ 390 01, identifikační číslo osoby 63278596, 2) J. M. , 3) Z. T. , a 4) M. T. , všem třem žalovaným 2) až 4) zastoupeným Mgr. Leonou Hartman, advokátkou se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, o zaplacení 1 348 127 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1380/2012, o dovolání žalovaných 2) až 4) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2014, č. j. 6 Cmo 338/2013-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaní 2) až 4) podali dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil vyhovující rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. května 2013, č. j. 13 Cm 1380/2012-127, v napadeném rozsahu, tj. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2), 3), a 4), a dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2), 3) a 4).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelé v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje, resp. je-li tvrzeno, že tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z dovolání zřejmé, v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou – stejně jako níže uvedené rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Takový údaj se však z dovolání nepodává. Oponují-li dovolatelé právnímu závěru odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně), že v případě dohody žalobce a žalované 1) ze dne 26. srpna 2009 o uznání závazku a o podmínkách jeho vypořádání se nejedná o dohodu o narovnání, ale o uznání závazku, neodkazují na žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, s níž by bylo posouzení tohoto právního úkonu odvolacím soudem v rozporu. Tvrdí-li dovolatelé, že dohodou ze dne 14. května 2010 o uznání závazku a jeho vypořádání ve splátkách uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou 1) došlo k zániku ručitelského závazku žalovaných 2) až 4) a přitom odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 2725/2008, patrně přehlédli, že tuto otázku odvolací soud v napadeném rozhodnutí neřešil (ani řešit nemohl), když ručením žalovaných 2) až 4) zajištěný závazek žalované 1) narovnáním nezanikl. Dovolatelé tak zcela pomíjí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
Shora uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelům uplynula dne 12. května 2014 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.), kdy ostatně bylo dovolání podáno. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2015
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu