ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.3800.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 3800/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové , se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, insolvenční správkyně dlužnice GSMobile Group, a.s., identifikační číslo osoby 26465931, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované PIKE Computer CS, spol. s r. o. , se sídlem v Brušperku, Zádvoří 475, PSČ 739 44, identifikační číslo osoby 47153512, zastoupené Mgr. Miroslavem Lahodou, advokátem se sídlem v Brně, Banskobystrická 568/157, o zaplacení 198 990 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 176/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2014, č. j. 2 Cmo 265/2013-196, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil (v pořadí druhý ve věci) zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2013, č. j. 32 Cm 176/2009-173 (výrok I.), změnil ho ve výši náhrady nákladů řízení, na niž přiznal soud prvního stupně žalované nárok vůči žalobkyni (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nelze přiznat nárok na zaplacení kupní ceny dodaného zboží, neboť došlo k zániku této žalobní pohledávky započtením v souladu s ustanovením §580 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Podle shodného právního posouzení soudů obou stupňů žalovaná jako postupník nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. února 2009, kterou uzavřela se společností ELKO TRADING spol. s r.o. jako postupitelem, část pohledávky společnosti ELKO TRADING, spol. s r.o. za společností GSMobile Group, a.s. do výše 200 000 Kč, kterou jednostranným zápočtem ze dne 6. února 2009 platně započetla proti pohledávce společnosti GSMobile Group, a.s. z faktury č. 2108025666 za žalovanou.
Rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost proti prvnímu výroku opírá o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tvrdí, že se odvolací soud v právních otázkách, na jejichž řešení rozhodnutí ve věci samé závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. a namítá, že jednostranný zápočet pohledávek ze strany žalované je neplatný, a to již z toho důvodu, že žalovaná dne 6. února 2009 ještě nebyla vlastníkem pohledávky, kterou jednostranně uplatnila k zápočtu proti pohledávce společnosti GSMobile Group, a.s. Podle dovolatelky odvolací soud nevzal při svém právním posouzení věci vůbec v úvahu, že účinnost změny v osobě věřitele může být ujednáním postupitele a postupníka ve smlouvě o postoupení pohledávek odložena na doručení oznámení o postoupení dlužníkovi (jak tomu bylo i v souzené věci), čímž se při řešení „otázky právní relevance postupního oznámení“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelka v poměrně obsáhlém dovolání odvolacímu soudu dále vytýká nepřezkoumatelnost rozsudku pro nesrozumitelnost i nedostatek důvodů a vznáší námitky do skutkového zjištění odvolacího soudu o skutečnostech zakládajících existenci postupované pohledávky. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu jen podle ustanovení §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Poukazuje-li dovolatelka na možné vady řízení, které spatřuje v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu jeho nedostatečného a nesrozumitelného odůvodnění, jsou tyto její námitky irelevantní, protože podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o vadách řízení nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Pokud pak dovolatelka vznáší výhrady do skutkového zjištění odvolacího soudu o skutečnostech zakládajících existenci postupované pohledávky, neformuluje rovněž žádnou otázku procesního či hmotného práva způsobilou založit přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. a její námitky tak nepředstavují uplatnitelný dovolací důvod.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. pak nemůže otevřít ani dovolatelkou formulovaná otázka účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností ELKO TRADING spol. s r.o. jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem, včetně zápočtu touto smlouvou postoupené pohledávky, který provedla žalovaná, proti žalobní pohledávce. Je tomu tak proto, že tuto otázku posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, když správně dovodil, že námitka neplatnosti postupní smlouvy dlužníku (žalobkyni) nepřísluší a že ke změně v osobě věřitele, není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky ujednáno jinak, dochází již účinností smlouvy, a nikoli až účinností cesse vůči dlužníku (až je dlužníku doručeno oznámení postupitele o postoupení pohledávky), a proto postoupenou pohledávku může postupník započíst proti pohledávce dlužníka již před tím, než bylo dlužníku doručeno oznámení postupitele o postoupení pohledávky (srov. právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 29 Odo 329/2001, jenž je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Dovolatelčin mylný výklad, že ke změně v osobě věřitele při postoupení pohledávky dochází až splněním notifikační povinnosti postupitele vůči dlužníku, nemá oporu ani v ujednání předmětné postupní smlouvy, ani v zákoně (srov. §526 odst. 1 obč. zák.). Nesprávnost této úvahy dovolatelky spočívá v tom, že nerozlišuje okamžik účinnosti postupní smlouvy od okamžiku její účinnosti vůči dlužníku. Přitom již vůbec nelze přijmout názor dovolatelky, že ujednání postupní smlouvy o tom, že „vůči dlužníkovi nastává účinnost této smlouvy doručením oznámení o postoupení pohledávek dlužníku“, je odkládací podmínkou účinnosti postupní smlouvy dle §36 odst. 1 a 2 obč. zák. Toto smluvní ujednání nevyjadřuje nic jiného než to, co upravuje ustanovení §526 odst. 1 obč. zák., totiž pouhou účinnost cesse vůči dlužníkovi, nikoli vázanost účinnosti postupní smlouvy na účinnost cesse vůči dlužníku.
Lze proto uzavřít, že dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé není podle §237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání žalobkyně v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Dovolatelka výslovně napadla i výroky o nákladech řízení.
Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudem prvního stupně, dovolání v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 4. srpna 2014 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byla žalobkyně zavázána za řízení před odvolacím soudem (16 279,34 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013). Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. I kdyby však dovolání nebylo v této části nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu