ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.3954.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 3954/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CASPER CONSULTING a.s. , se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63 98 04 01, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalovaným 1) M. K. , 2) D. Ř. , a 3) M. K. , všem zastoupeným JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o zaplacení částky 638.168,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 118 C 72/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 4. března 2014, č. j. 23 Co 506/2013-179, ve znění opravného usnesení ze dne 12. června 2014, č. j. 23 Co 506/2013-200, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13.504,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. února 2013, č. j. 118 C 72/2010-101, ve znění opravného usnesení ze dne 20. června 2013, č. j. 118 C 72/2010-118, Okresní soud v Pardubicích uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 638.168,03 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení částku 66.979,- Kč (výrok II.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. v tom správném znění, že žalovaní jsou povinni přisouzenou částku zaplatit společně a nerozdílně (první výrok), změnil rozhodnutí ve výroku II. tak, že uložil každému ze žalovaných zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 25.950,90 Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní v plném rozsahu dovolání, v němž co do přípustnosti odkazují na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť mají za to, že odvolací soud se jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce promlčení hlavního závazku a jednak právní otázky aktivní legitimace žalobkyně, promlčení ručitelského závazku, promlčení práva oznámit postoupení pohledávky a koncentrace řízení nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud změnil první výrok rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žaloba se zamítá, a druhý a třetí výrok změnil tak, že žalobkyni se ukládá nahradit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně, a dále uložil žalobkyni nahradit dovolatelům náhradu nákladů dovolacího řízení, případně aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné, a proto navrhuje dovolání zamítnout a uložit žalovaným povinnost nahradit jí náklady dovolacího řízení.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelé zakládají přípustnost a důvodnost dovolání na tom, že v otázce posouzení námitky promlčení závazku dlužnice se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. 32 Cdo 3911/2010, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách. Dovolatelé však pomíjejí, že závěr odvolacího soudu vychází z odlišného skutkového stavu, a to, že před uplynutím promlčecí doby dlužnice - společnost M a D Pardubice spol. s r.o., identifikační číslo 25 28 79 58 - zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 7. prosince 2010, nebyla tak naplněna podmínka spočívající v neuplatnění práva před uplynutím promlčecí doby. Zanikla-li dlužnice před uplynutím promlčení doby, nebylo možné nárok vůči ní uplatnit a nemohl proto nastat zákonem předvídaný následek. Dovolateli tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání tak není dán, neboť odvolací soud se při posouzení námitky promlčení závazku dlužnice od judikatury dovolacího soudu, kterou označili, neodchýlil. Nejvyššímu soudu nejsou známy judikatorní závěry, od nichž by se odvolací soud při posouzení této otázky odchýlil.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z vylíčení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci je zřejmé, že dovolatelé staví tvrzenou nesprávnost posouzení aktivní legitimace žalobkyně, nedůvodnosti námitky promlčení ručitelských závazků (související podle názoru dovolatelů s aktivní legitimací žalobkyně) a nedůvodnosti námitky promlčení práva oznámit postoupení pohledávky na jiném skutkovém základě, než jak byl zjištěn odvolacím soudem (o tom, že žalovaným jako ručitelům bylo oznámeno postoupení pohledávky již 9. června 2005). Dovolací argumentace žalovaných se odvíjí od jimi tvrzeného skutkového stavu věci, že ručitelům bylo oznámení o postoupení pohledávky doručeno nejdříve 29. září 2011. Teprve na této vlastní skutkové verzi se pak žalovaní snaží prosadit (podle nich správný) právní názor, že žalobkyně neměla v době podání žaloby věcnou legitimaci, že námitka promlčení ručitelského závazku je důvodná a že námitka promlčení práva uskutečnit právní úkon spočívající v prokázání postoupení pohledávky je taktéž důvodná. Dovolatelé pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), jak již uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. srpna 2014, sp. zn. 33 Cdo 3032/2014.
Pro úplnost považuje dovolací soud za vhodné uvést, že k otázce účinků oznámení postoupení pohledávky ručitelům se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 24. října 2012, sp. zn. 32 Cdo 27/2011, a k otázce vlivu změny v osobě věřitele při postoupení pohledávky na promlčení pohledávky v usnesení ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 1183/2004. Rozhodnutí odvolacího soudu je se závěry vyjádřenými v těchto rozhodnutích v souladu.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou splněny ani ohledně otázky procesního práva, podle názoru dovolatelů dovolacím soudem dosud neřešené, postupoval-li odvolací soud v rozporu se zásadou koncentrace řízení, čímž zasáhl do práva dovolatelů na spravedlivý proces, neboť nejde o otázku procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), nýbrž o námitku vady řízení, které se měl odvolací soud dopustit tím, že provedl důkaz o čerpání úvěru dlužnicí výpisem z účtu. Vada řízení není podle úpravy dovolacího řízení provedené od 1. ledna 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, způsobilým dovolacím důvodem (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalovaných výslovně směřuje i proti výrokům o nákladech řízení, aniž by žalovaní k této části rozhodnutí uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti a nesprávnost rozhodnutí. Proti těmto výrokům chybí v dovolání jakákoliv argumentace. Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu