ECLI:CZ:NS:2015:32.ICDO.33.2013.1
KSPL 27 INS 812/2011
122 ICm 1359/2011
sp. zn. 32 ICdo 33/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Home Credit a.s. , se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, identifikační číslo osoby 26 97 86 36, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, proti žalovaným 1) štancl - insolvence v.o.s. , se sídlem v Plzni, Kollárova 619/44, identifikační číslo osoby 29 10 50 48, jako insolvenční správkyni dlužníka J. P. a 2) J. P., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 ICm 1359/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. P., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 812/2011, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2012, č. j. 122 ICm 1359/2011, 102 VSPH 136/2012-106 (KSPL 27 INS 812/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaná 1) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované 1) proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. ledna 2012, č. j. 122 ICm 1359/2011-70, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť důvod založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka nevymezuje žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž takovou otázku nelze dovodit ani z námitek, kterými dovolatelka brojí proti závěru o právním posouzení věci odvolacím soudem, odkazujíc na konkrétní judikaturu dovolacího soudu. Odvolací soud výkladem příslušných ujednání úvěrových podmínek dospěl k závěru, že porušení povinnosti dlužníkem splácet úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách mělo za následek zesplatnění úvěru i vznik práva na zaplacení smluvní pokuty. Dovolatelka přehlíží, že judikatura, na kterou odkazuje, vychází ze závěru, že výkon práva nemůže být porušením smluvní povinnosti a nemůže tudíž založit nárok na zaplacení smluvní pokuty, přičemž výkonem práva v těchto rozhodnutích byla výpověď smlouvy nebo odstoupení od smlouvy a právo na smluvní pokutu vzniklo odstoupením od smlouvy, přestože odstoupením od smlouvy práva a povinnosti ze smlouvy zanikají. V projednávané věci je situace odlišná, neboť nedošlo k ukončení smlouvy výpovědí ani odstoupením od smlouvy, výzvou k úhradě zbývající části úvěru v určené lhůtě dlužník pouze ztratil výhodu splátek, jeho povinnosti ze smlouvy nezanikly, včetně povinnosti vrátit úvěr. Posouzením ujednání úvěrových podmínek se odvolací soud od judikatury dovolacího soudu neodchýlil.
Jelikož dovolání žalované 1) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované 1) bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu