ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1469.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1469/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně VARIA , spol. s r.o. , Luhačovice , se sídlem v Luhačovicích, Úprkova 224 (identifikační číslo osoby 18811353), zastoupené JUDr. Stanislavou Vrchotovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vachova 36/1, proti žalovanému Ing. L. S. , o 138.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 207/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 12. 2014, č.j. 60 Co 200/2012-453 (ve znění opravného usnesení ze dne 17. 12. 2014, č.j. 60 Co 200/2012-462), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V dovolání, kterým žalobkyně napadla v záhlaví označený rozsudek (ve znění opravného usnesení), jímž krajský soud změnil ve věci samé rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 1. 2012, č.j. 20 C 207/2004-320, tak, že zamítl žalobu, jíž se domáhala po žalovaném zaplacení 138.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů, není uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a není ani vymezen důvod dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). V obou případech jde o obligatorní náležitosti, o které již nemůže být dovolání doplněno (§241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a pro jejichž absenci nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. §241a odst. 1, 3 o.s.ř.).
Žalobkyně – jak vyplývá z celého obsahu dovolání – je podává „ … z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř., neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci vč. procesních pochybení, dále že se neopírá o důkazy založené ve spise, a zejména, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci.“ Odvolacímu soudu vytýká, že po kasaci předchozího rozhodnutí Nejvyšším soudem sám doplnil dokazování a rozhodl meritorně, ač měl „předat věc“ soudu prvního stupně s pokyny ohledně dalšího dokazování zaměřeného již jen na výši plnění, že Ing. L. K., který v odvolacím řízení vypracoval druhý dodatek znaleckého posudku a byl v odvolacím jednání vyslechnut, není znalcem pro obor související s vadami předmětu díla (nedokončené hrubé stavby venkovního bazénu) a že odvolací soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy. Za nesprávné právní posouzení považuje žalobkyně chybný výpočet „toho, kolik si strany po ukončení smluvního vztahu mají vzájemně na poskytnutá plnění vrátit.“ V této souvislosti předkládá pouze skutkové výhrady založené na tvrzení, že žalovaný žádné vady nereklamoval, že hrubá stavba bazénu ke dni odstoupení od smlouvy o dílo (1. 8. 2003) zjištěnými závadami netrpěla, nedokončená stavba tedy byla pro následnou dostavbu použitelná, aniž by byla nutná její demolice.
Specifikace zmíněných obsahových náležitostí jednak nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání, jednak uplatněné námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr odvolacího soudu, podle něhož okolnosti na straně žalovaného (nezaplacení zálohy) sice zabránily provedení díla, ovšem zápočet toho, co žalobkyně ušetřila jeho nedokončením, a nepoužitelnost hrubé stavby bazénu spojená s nezbytností demolice její právo na část sjednané ceny vylučují (§641 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./).
Pro úplnost nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o.s.ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř. a že případné vady vyjmenované v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. se stávají relevantními jen, je-li dovolání přípustné.
Dovolání žalobkyně proti nákladovým výrokům v záhlaví citovaného rozhodnutí je jednak objektivně nepřípustné (§238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), jelikož těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím (ani ve svém součtu) 50.000,- Kč, jednak vadné, neboť ve vztahu k těmto výrokům dovolatelka neuvedla žádnou argumentaci (§241a odst. 2, §241b odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu