ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1542.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1542/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. P. I. a b) Mgr. M. I. , zastoupených JUDr. Patricií Švarcovou, advokátkou se sídlem v Děčíně IV-Podmokly, Thomayerova 25/3, proti žalované OPTREAL, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 6-Ruzyně, Drnovská 1042/28 (identifikační číslo osoby 25098420), zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem v Plzni-Jižní Předměstí, Žižkova 1737/52, o 134.576,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 93/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, č.j. 68 Co 402/2014-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.947,-Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Patricie Švarcové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým městský soud potvrdil rozsudek ze dne 15. 5. 2014, č.j. 18 C 93/2013-141, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 134.576,- Kč s 7,05 % úroky z prodlení od 27. 12. 2012 do zaplacení a náklady řízení, jejichž výši změnil na 159.432,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné (§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o.s.ř.“).
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového závěru (zde ohledně vůle smluvních stran projevené ve smlouvě o vybudování technické infrastruktury), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož ujednání o smluvní pokutě zajišťující závazek vybudovat k hranici pozemku parc. č. 1937/10 zapsanému na listu vlastnictví 3586 pro katastrální území M. p. B. technickou infrastrukturu (vodovod, splaškovou kanalizaci, dešťovou kanalizaci, plynovod, elektrický proud a veřejné osvětlení) nejpozději do 31. 12. 2007, je platným právním úkonem (§544 a násl., §37 odst. 1, 2 obč. zák.), žalovaná napadla procesně neregulérním způsobem, tj. na podkladě vlastní verze skutku. Oproti zjištění, k němuž dospěly soudy obou stupňů, vychází z toho, že smluvní pokuta nemohla zajišťovat splnění závazku vybudovat ve sjednaném termínu dešťovou kanalizaci a veřejné osvětlení, protože projektové řešení a příslušné stavební povolení vylučovaly vybudování těchto prvků technické infrastruktury až k hranici parcely žalobců. Na rozdíl od odvolacího soudu prosazuje žalovaná také jiný výklad smlouvy z 30. 5. 2007 o vybudování technické infrastruktury v lokalitě „M. p. B. – Ř.“ ohledně užitých termínů „vybudovat“ , „zhotovit“ a „dokončit“ . Za den vybudování technické infrastruktury (a tím splnění závazku zajištěného smluvní pokutou) nelze podle jejího názoru považovat den vydání, příp. den nabytí právní moci příslušného kolaudačního souhlasu umožňujícího užívání k danému účelu, nýbrž den faktického dokončení jednotlivých prvků technické infrastruktury, tj. dokončení do stavu způsobilého kolaudaci.
Pro úplnost je nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (listiny – smlouvy o vybudování technické infrastruktury), opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o.s.ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř.
Spojuje-li žalovaná přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není otázka posouzení právního charakteru smlouvy o vybudování technické infrastruktury, tedy otázka, zda jde o smlouvu o dílo (§631 o násl. obč. zák.) nebo o nepojmenovanou smlouvu (§51 obč. zák.). Na posouzení této právní otázky napadené rozhodnutí, v němž odvolací soud hodnotil pouze ujednání, kterým smluvní strany sjednaly pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, nespočívá.
Namítá-li žalovaná, že se odvolací soud nevypořádal s jejími odvolacími námitkami, že rozhodnutí řádně a přesvědčivě neodůvodnil, takže trpí nepřezkoumatelností, a že soudy obou stupňů neprovedly navržené důkazy, nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však – pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Ani proti nákladovým výrokům nelze dovolání shledat přípustným. Ve vztahu k těmto výrokům dovolatelka (ve spojení s tím, jak vymezila otázku přípustnosti dovolání) soudům obou stupňů vytýká, že řízení zatížily vadou, nezabývaly-li se v odůvodněních svých rozhodnutí otázkou účelnosti vynaložených nákladů řízení, ačkoli žalovaná k tomu vznesla výhrady. O námitkách vad řízení platí, co bylo vyloženo shora.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. července 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu