ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1658.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1658/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ORIFLAME CZECH REPUBLIC spol. s r.o. , se sídlem v Praze 10, V Olšinách 82/16 (identifikační číslo osoby 18627722), zastoupené Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, proti žalované V. Z. , o 1.909,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 198/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2014, č.j. 8 Co 310/2014-14, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2014, č.j. 8 Co 310/2014-14, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2014, č.j. EPR 37261/2014-6, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Ostravě vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 3. 2014, č.j. EPR 37261/2014-6, odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pro zaplacení částky 1.909,- Kč s příslušenstvím, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku. Postupoval podle §174a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), s tím, že pro chybné označení žalované v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (podle výpisu z centrální evidence obyvatel z 26. 3. 2014 neodpovídá uvedenému zadání žádná osoba) nelze pokračovat v řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 3. 2014, č.j. 8 Co 310/2014-14, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil. Uzavřel, že žalovaná tak, jak byla žalobkyní označena v návrhu, neexistuje (nemá způsobilost být účastnicí řízení); jde tedy o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§19, §103, §104 odst. 1, věta první, o.s.ř.). Dalšími výroky žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a rozhodl o soudním poplatku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž namítá, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila žalovanou úplně, určitě a srozumitelně, v souladu se zákonnými požadavky i požadavky ustálené rozhodovací praxe soudů, a to jménem a příjmením (které odpovídá zápisu v matriční knize v době vzniku občanskoprávního vztahu), datem narození a adresou bydliště (známého dovolatelce ze smluvního vztahu s žalovanou). Odvolacímu soudu předestřela, že disponovala i číslem občanského průkazu žalované, které umožňovalo její jednoznačnou identifikaci a nezaměnitelnost s jinou osobou. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, proč žalovaná centrální evidencí neprochází; sama skutečnost, že se účastníka řízení nepodaří nalézt v centrální evidenci obyvatel, nemůže být důvodem k zastavení řízení. Podle dovolatelky jde o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, soudy měly postupovat podle §104 odst. 2 o.s.ř. (např. využít součinnost s ostatními orgány veřejné správy). Jiný postup představuje denegatio iustitiae a porušení článku 36 odst. 1 Listiny základním práv a svobod.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva (týkající se „vhodných opatření“ při odstraňování nedostatků podmínek řízení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§237, §239 o.s.ř.).
Podle §104 odst. 1, věty první, o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
V posuzovaném případě žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila žalovanou jako V. Z. Soudu prvního stupně se lustrací v centrální evidenci obyvatel, kdy z žalobkyní uvedených údajů zadal pouze jméno, příjmení a datum narození, nepodařilo žalovanou dohledat; k jiným opatřením nepřistoupil. Již v usnesení ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3072/2009, Nejvyšší soud uvedl, že poté, co dle centrální evidence obyvatel účastník tak, jak byl označen, „neexistoval“, je třeba pokusit se odstranit nedostatek podmínky řízení kontaktováním orgánů veřejné správy (zda je na adrese uvedené v podání známý, zda je veden v evidenci cizinecké policie, zda není ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody). Závěr o neexistenci fyzické osoby nelze bez dalšího učinit (jen) na základě zjištění, že taková osoba není evidována v centrální evidenci obyvatel. Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 475/13, konstatoval, že „svévolné odmítnutí přístupu k soudu (denegatio iustitiae) spočívá též v restriktivním či ‚přepjatě formalistickém‘ výkladu procesních pravidel. Tak tomu je i v případě, kdy soud zastaví řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (§104 odst. 1 o.s.ř.), spočívajícího v nezpůsobilosti žalobce být účastníkem řízení, a to za situace, kdy neučinil žádná opatření směřující k odstranění nedostatků či pochybností v identifikaci žalobce (§43 odst. 1 a §104 odst. 2 o.s.ř.). “
Dovolací soud je přesvědčen, že povinností soudu je řádné prověření údajů uvedených v podání (kromě ověření v centrální evidenci obyvatel by měl mít k dispozici zprávy orgánů veřejné správy, např. těch, které zapisují údaje do informačního systému podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, jimiž jsou mimo jiné krajské úřady, obecní úřady, matriční úřady atd.); pouhé ověření prostřednictvím centrální evidence obyvatel, navíc bez uvedení bydliště žalované, není dostačující.
Nad rámec výše uvedeného je třeba zdůraznit, že označí-li žalobce žalovaného údaji neaktuálními (např. příjmením za svobodna atp.), jde sice o nedostatek v jeho označení, který však vzhledem k dalším identifikačním údajům žalovaného nemusí vést k pochybnostem o tom, kdo je účastníkem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soud ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2989/2013).
Protože se dovolatelce podařilo správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1, 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. července 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu