ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.1963.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 1963/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Ing. T. P., zastoupeného JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem se sídlem Brno, Pekárenská 330/12, proti žalované RNDr. D. Š., zastoupené JUDr. Daliborem Lorencem, advokátem se sídlem Brno, Veselá 238/39, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 224/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2014, č. j. 15 Co 344/2013-236, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2013, č. j. 55 C 224/2008-201, ve znění usnesení ze dne 16. 7. 2013, č. j. 55 C 224/2008-205, zamítl žalobu o zaplacení 110.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 90.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 5. 2014, č. j. 15 Co 344/2013-236, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 110.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), ve výroku II. jej potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž po podrobném popisu geneze případu namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci v důsledku chybného hodnocení důkazů odvolacím soudem.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Tyto údaje se však z obsahu dovolání nepodávají.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaná včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nadto se sluší ještě uvést, že žalovaná podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Odvolacímu soudu totiž pouze vytýká nesprávnost skutkových závěrů, že neprokázala, že žalobci vrátila 110.000,- Kč a že za něho uhradila společnosti Sanostav s. r. o. 91.252,- Kč za stavební práce provedené na jeho nemovitosti. Vlastním hodnocením provedených důkazů prosazuje, že svá tvrzení prokázala. Zpochybněním právního posouzení věci není, vychází-li z jiného skutkového stavu. Skutková zjištění jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná. V dovolacím řízení nelze v současnosti regulérně zpochybnit žádným dovolacím důvodem ani způsob nebo výsledek hodnocení důkazů soudem, promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely (§241a odst. 2 o. s. ř. a contrario ). Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná vyšší vypovídací hodnotu i věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Námitka žalované, že „Nejvyšší soud má možnost teleologickým výkladem v individuálním případě překlenout legislativní nedostatečnost přípustnosti dovolání a pochybení odvolacího soudu napravit“, nemůže na uvedeném závěru ničeho změnit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu