ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2093.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2093/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. V. , zastoupeného Pavlem Zapletalem, advokátem se sídlem v Rakovníku II, Dukelských hrdinů 2731, proti žalované KV ADMIRAL PLUS s.r.o. , se sídlem v Praze 3-Žižkov, Husinecká 903/10 (identifikační číslo osoby 27671038), zastoupené JUDr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, o 553.615,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 394/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2014, č.j. 22 Co 68/2014-47, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 11. 2013, č.j. 18 C 394/2013-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl námitku nedostatku pravomoci soudu, kterou podáním z 15. 3. 2013 uplatnila žalovaná. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že rozhodčí doložka se na předmětný spor účastníků (o doplatek kupní ceny z kupní smlouvy) nevztahuje; jinak vyjádřeno, projednání věci v rozhodčím řízení přesahuje rámec pravomoci přiznané rozhodci rozhodčí smlouvou (§106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné (§237, §239 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Z obsahu spisu se podává, že účastníci uzavřeli 27. 3. 2009 „dohodu o rozhodčím řízení a uznání dluhu č. 49/09“ . V článku I žalobce vůči žalované (věřitelce) uznal dluh ve výši 901.500,- Kč ( „z titulu dlužných částek ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 17. 2. 2009“ ) a v článku III pod bodem 1 se dohodli, že „veškeré případné spory mezi smluvními stranami budou rozhodovány jediným rozhodcem, a to v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, a to R. P., Žižkova 89, 586 01 Jihlava“ . Předmětem sporu (podle vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě) je doplatek kupní ceny ve výši 553.615,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), tj. spor vycházející z kupní smlouvy z 27. 3. 2009, jíž žalobce (prodávající) převedl žalované (kupující) vlastnické právo specifikovaných nemovitostí.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že soud dospívá ke skutkovým zjištěním, jestliže z obsahu smlouvy nebo jiného právního úkonu zjišťuje, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), co bylo jejími účastníky ujednáno (srov. rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46). Jednostranné uznání dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou účastníci uzavřeli 17. 2. 2009, vedly v projednávaném případě soudy obou stupňů ke skutkovému závěru, že vůlí stran bylo rozhodčí doložce obsažené na téže listině jako uznání závazku podřídit jen případné spory vycházející z půjčky (nikoliv z kupní smlouvy). Argumentuje-li žalovaná v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud – stejně jako před ním soud prvního stupně – vyšel z její verze skutku (že jednostranný právní úkon žalobce /uznání dluhu/ s rozhodčí doložkou nijak nesouvisí, takže vůlí účastníků bylo v rozhodčím řízení projednat a rozhodnout „veškeré případné spory mezi smluvními stranami“ ), musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že rozhodčí doložka brání v projednání práva u soudu. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1, 3 o.s.ř. však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Spojuje-li žalovaná přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou otázkou není posouzení platnosti tzv. generální rozhodčí smlouvy, podle které jsou pravomoci rozhodce podřízeny bez další specifikace veškeré právní spory mezi určitými stranami (§37 odst. 1 obč. zák.); na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. dovolací přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, je bezcenná námitka neprovedení důkazu listinou postupem podle §129 odst. 1 o.s.ř.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu