ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2445.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2445/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně MUDr. R. S. , zastoupené JUDr. Zdeňkou Lustovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Pražská tř. 58, proti žalovaným 1) F. B. , a 2) G. B. , zastoupeným JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem Tábor, Čelkovická 445, o zaplacení 171.900 Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 C 129/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 20. 2. 2015, č. j. 15 Co 670/2014-237, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.280 Kč k rukám JUDr. Zdeňky Lustové, advokátky se sídlem České Budějovice, Pražská tř. 58, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 26. 9. 2014, č. j. 15 C 129/2013-178, zastavil řízení v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15.000 Kč (výrok I.), žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 270.000 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 20. 2. 2015, č. j. 15 Co 670/2014-237, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném výroku II. potvrdil v rozsahu 171.900 Kč (výrok I.), v rozsahu 98.010 Kč jej změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II.), a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 120.543 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části. Nastoluje-li dovolatel k dovolacímu přezkumu více otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle §239 je přípustnost dovolání (§237 až 238a) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
V dané věci žalovaní předložili k dovolacímu přezkumu několik otázek, z nichž pouze u jedné z nich - týkající se nákladů řízení - splnili požadavek řádného vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Ač žalovaní považují otázku aplikace §142 odst. 2 o. s. ř. nebo §142 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy soud rozhodl ve věci samé o výši plnění na základě své úvahy, za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, tato otázka byla již dovolacím soudem vyřešena.
Rozhodnutí o výši nároku vyplývajícího z uplatněného práva z odpovědnosti za vady ve formě slevy z kupní ceny, který je co do svého základu prokázán, lze založit na úvaze soudu zhodnocením relevantních skutečností postupem podle §136 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 668/2015). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu závisí rozhodnutí o výši plnění z pohledu ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř. na „úvaze soudu“ tehdy, postupoval-li soud podle ustanovení §136 o. s. ř. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1367/2013, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3286/2013, a ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1431/2015). Lze proto uzavřít, že odvolací soud rozhodl v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže o náhradě nákladů řízení rozhodl podle §142 odst. 3 o. s. ř., a nikoli podle míry úspěchu ve věci podle §142 odst. 2 o. s. ř. Dovolání není tudíž pro řešení nastolené otázky přípustné ve smyslu §237 o. s. ř.
Ve vztahu k ostatním v dovolání označeným otázkám, které měly být vyřešeny v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, žalovaní nijak nekonkretizují, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se odvolací soud při jejich řešení odchýlil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Nenaplnili tak zákonný požadavek týkající se vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ke všem k dovolacímu přezkumu otevřeným otázkám. Tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas, tj. ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř., neodstranili. Navíc, posuzováno podle obsahu, námitky žalovaných ani nevystihují jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž upozorňují na vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží až tehdy, dospěje-li k závěru o přípustnosti dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. července 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu