ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.308.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 308/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. Z. , zastoupeného JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Divišova 882, proti žalované D. M. , o 280.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 56/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2013, č. j. 20 Co 470/2013-49, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2013, č. j. 20 Co 470/2013-49, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 7. 2013, č. j. 12 C 56/2013-19, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhá po žalované zaplacení 280.000 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnuté půjčky. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 9. 2013, č. j. 20 Co 470/2013-49, potvrdil usnesení ze dne 11. 7. 2013, č. j. 12 C 56/2013-19, kterým Okresní soud v Hradci Králové nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Vyšel ze zjištění, že žalobce má čistý měsíční příjem ve výši 19.150 Kč a že soudní poplatek, který v dané věci činí 14.000 Kč, představuje 73 % tohoto příjmu. Uzavřel, že nejsou-li žalobcovy příjmy podprůměrné, ale průměrné, lze po něm požadovat, aby soudní poplatek zaplatil, resp. aby si na soudní poplatek naspořil. Zdůraznil, že institut osvobození od poplatkové povinnosti má své odůvodnění v případech, kdy účastník nemá žádné nebo pouze minimální příjmy a vzhledem ke svým sociálním poměrům není schopen si potřebné prostředky opatřit. Tak tomu v případě žalobce není.
Proti usnesení dovolacího soudu podal žalobce dovolání. Upozorňuje na nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu, které považuje za rozporné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze dne 8. 10. 2013. sp. zn. 32 Cdo 1180/2013. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k jeho celkovým majetkovým poměrům a že ustanovení §138 o. s. ř. co do předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vyložil restriktivně, jestliže dovodil, že osvobození je na místě až tehdy, nemá-li žadatel žádné nebo minimální příjmy. Znovu upozorňuje na svoje poměry, jež uvedl již v žádosti o osvobození od soudních poplatků, a to že ze svého čistého měsíčního příjmu 19.151 Kč hradí výživné ve výši 6.500 Kč, a že má dluhy u bank v celkové výši 953.750 Kč. Na podporu své argumentace zmiňuje jednotlivá rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných věcech, v nichž Ústavní soud odmítl rozhodovací praxi, podle níž soudy žádosti o osvobození od soudního poplatku nevyhověly pro hypotetickou možnost na soudní poplatek si našetřit. Jelikož odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se jednak nezabýval jeho celkovými poměry a jednak překročil zákonný rámec přezkumu jeho žádosti tím, že jí nevyhověl z důvodu, že měl na soudní poplatek spořit, žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř.; napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně na posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. žalobce brojí proti správnosti právního závěru, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Občanský soudní řád dává prostřednictvím institutu osvobození od soudních poplatků účastníkovi možnost domáhat se svého práva před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup odpovídá i zásadě rovnosti účastníků, jež vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08).
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích - např. usneseních ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 603/2014, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
V usnesení ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, nebo v usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Vychází se zde tedy, s přihlédnutím k celkovým poměrům osoby domáhající se soudní poplatkové liberace, z objektivní nemožnosti navrhovatele splnit předpokládanou poplatkovou povinnost (poplatkové povinnosti) v řízení. Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom nezbytné poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud vzal v potaz pouze výši čistého příjmu žalobce (19.150 Kč) a výši soudního poplatku, který činí 14.000 Kč, přičemž tyto hodnoty poměřil. Nezohlednil přitom ani jeho vyživovací povinnost ve výši 6.500 Kč měsíčně ani tvrzené závazky ve výši 953.750 Kč. Jelikož nezhodnotil celkové poměry žalobce, postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a jeho právní posouzení je neúplné a tedy i nesprávné.
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), aniž se zabýval dalšími uplatněnými námitkami. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243g odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. července 2015
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu