ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3414.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 3414/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně JV-LEGAL, s.r.o. se sídlem v Praze 4, Severozápadní II č. 32/306 (identifikační číslo osoby 45786127), zastoupené Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem se sídlem v Praze 6, Dejvická 664/46, proti žalované BH Securities a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15 (identifikační číslo osoby 60192941), zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Uhelný trh 414/9, o 581.991,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 174/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č.j. 5 Cmo 142/2014-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.812,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Michala Doležala, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil usnesení ze dne 22. 1. 2014, č.j. 47 Cm 174/2013-76, kterým Městský soud v Praze podle §106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), zastavil řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 581.991,76 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a věc postoupil Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že rozhodčí doložka – obsažená v komisionářské smlouvě, kterou 15. 12. 2009 uzavřel s žalovanou M.T. (právní předchůdce žalobkyně) – není podle §39, §55 odst. 1, 2 a §56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), neplatným právním úkonem. Rozhodnout majetkový spor (o náhradu škody podle §373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, způsobené žalovanou jako obchodnicí s cennými papíry) doložka deleguje stálému rozhodčímu soudu zřízenému na základě zákona (§2, §3, §13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění, dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“); okolnost, že jde o nárok vyplývající ze spotřebitelské smlouvy formulářového typu, nevylučuje pravomoc rozhodčího soudu, jehož statutu a řádu se strany podrobily (§13 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb.), a absence přezkumu rozhodčího nálezu ve smyslu §27 zákona č. 216/1994 Sb., stejně jako žalobkyní tvrzená obtížnost postupu při zjišťování rozhodných skutečností dokazováním spojená s nedostatečnou soudní praxí týkající se náhrady škody vzniklé při obchodování s cennými papíry, nepředstavují ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
Dovolání, jímž žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu napadla, není přípustné (§237, §239 o.s.ř.). Právní otázky, jejichž řešení odvolacím soudem zpochybnila, již byly Nejvyšším soudem vyřešeny, případně Nejvyšší soud určil způsob (metodiku) jejich řešení (srov. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9. 10. 2013, Cpjn 200/2011, a z 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013 /uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013, resp. 102/2013/, rozsudky z 24. 10. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2447/2011, z 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, z 24. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1354/2014, z 21. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 5146/2009 /uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 129/2012/, z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 /uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 93/2013/, a z 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011). Napadené rozhodnutí je s touto (konstantní) judikaturou v souladu a dovolací soud v projednávaném případě nemá důvod se od ní odchylovat.
Ve stručnosti lze shrnout, že spor o náhradu škody způsobené obchodníkem s cennými papíry je majetkovým sporem ve smyslu §2 odst. 1, 2 zákona č. 216/1994 Sb., a že vyloučení přezkumu rozhodčího nálezu jinými rozhodci (§27 zákona č. 216/1994 Sb.) bez dalšího nezpůsobuje neplatnost rozhodčí smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel; úvahy žalobkyně týkající se rozložení důkazního břemene stran, dostupnosti důkazních prostředků a provádění dokazování (včetně hodnocení důkazů) jsou pro posouzení platnosti rozhodčí doložky bezcenné.
Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu