ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4094.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4094/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. D. , zastoupeného Mgr. Tomášem Malinovským, advokátem se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 2014/89, proti žalovanému V. T. , o 5.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 238/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, č.j. 29 Co 333/2013-48, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, č.j. 29 Co 333/2013-48, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 3. 2013, č.j. 26 Co 238/2011-39, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 3. 2013, č.j. 26 C 238/2011-39, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně – argumentuje odvolací soud – správně přihlédl (mimo jiné) i „k dalším … rozhodujícím kritériím, zejména majetkovým hodnotám, se kterými žalobce disponuje a jejichž existence vyšla v průběhu řízení najevo“ . Těmito majetkovými hodnotami jsou podle soudů obou stupňů dvě vlastní směnky, které v jeho prospěch vystavil 13. 3. 2006, resp. 1. 5. 2009 žalovaný. Žalobce tak neprokázal, že jeho poměry odůvodňují částečné či úplné osvobození od soudních poplatků.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž namítá, že pro závěr o jeho schopnosti uhradit soudní poplatek z žaloby není sama o sobě dostatečným podkladem existence prostých kopií dvou směnek, „o kterých žalovaný prohlásil, že vystavoval různé nesmyslné směnky“ . Trvá na tom, že jeho poměry, které soudu prvního stupně prokázal, osvědčují skutečnost, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§237, §239 o.s.ř.), konkrétně na posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků (§138 o.s.ř.).
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu může na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Prostřednictvím institutu osvobození od soudních poplatků zákon účastníkovi umožňuje domáhat se svého práva nebo je bránit před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup odpovídá i zásadě rovnosti účastníků, jež vyplývá z článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit účastníkovi přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace.
Nejvyšší soud – s odkazem na komentářovou literaturu, srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 952 a násl. – ve svých rozhodnutích zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení soudního poplatku (nebo jiných plateb v řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech osoby domáhající se poplatkové liberace, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom nezbytné poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby požadující přiznání osvobození od soudních poplatků. Jestliže to poměry účastníka nedovolují, je soud povinen přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Povinnost účastníka věrohodným způsobem prokázat své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, je nezpochybnitelná. I když poměry účastníka odůvodňují přiznání osvobození, musí soud dále zkoumat, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; v takovém případě osvobození přiznat nelze (srov. usnesení ze 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013, z 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, z 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 603/2014, z 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014, z 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1136/2014). Stejné závěry formuloval Ústavní soud v nálezech z 2. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08, z 27. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/12, a z 22. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 731/13).
S účinností od 1. 9. 2011 (zákon č. 218/2011 Sb.) došlo ke zpřísnění možnosti přiznat plné osvobození od soudních poplatků stanovením podmínky spočívající v existenci zvlášť závažných důvodů. Pro přiznání plného osvobození od soudních poplatků musí být účastník s ohledem na své poměry objektivně neschopen splnit poplatkovou povinnost v plné výši, musí zde být zvlášť závažné důvody a zároveň se nesmí jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zásadou je tedy částečné osvobození od soudního poplatku; plné osvobození je pouze výjimkou z této zásady. Je tím posílena regulativní funkce soudních poplatků a posilována odpovědnost účastníků řízení za uvážlivé a smysluplné uplatňování či bránění jejich skutečných a nikoli pouze domnělých práv (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014).
V projednávané věci vycházely soudy obou stupňů z toho, že žalobce pobírá starobní důchod ve výši 542,10 EUR, nevlastní majetek vyšší hodnoty (nemovitosti, osobní vozidlo) a má vyživovací povinnost k dceři, která studuje gymnázium. Za rozhodující skutečnost bránící přiznání osvobození od soudních poplatků (zcela nebo zčásti) pokládaly existenci (vlastních) směnek, které žalovaný (dlužník) vystavil ve prospěch žalobce (remitenta) dne 13. 3. 2006 (11.000.000,- Kč) se splatností 20. 5. 2006, resp. dne 1. 5. 2009 (5.000.000,- Kč) se splatností 1. 10. 2009.
Není sporu o tom, že – stejně jako nemovitosti či pohledávky – směnka (zákonný cenný papír na řad, s nímž jsou spojena práva směnečného věřitele) je majetkovým aktivem, a že vedle funkce úvěrové plní také funkci platební (dlužník může svému věřiteli platit peněžní závazek tím, že na něj indosuje směnku, kterou získal jako směnečný věřitel); povahu všeobecného ekvivalentu však nemá. V projednávaném případě je třeba přihlédnout také k tomu, že směnky vystavil žalovaný, proti němuž se žalobce domáhá v soudním řízení peněžitého plnění, a že se směnky staly již splatnými. Z toho se podává, že existence obou směnek nepřináší žalobci reálnou možnost opatřit si potřebné peněžní prostředky za účelem zaplacení soudního poplatku, který činí 200.000,- Kč (položka 1 písm. b/ sazebního soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozhodném znění).
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. února 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu