ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4215.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4215/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce M. P. , zastoupeného Mgr. Milanem Špičkou, advokátem se sídlem v Děčíně IV, Thomayerova 25/3, proti žalovanému J. R. , se sídlem v Českých Budějovicích, Na Zlaté stoce 1596/10a (identifikační číslo osoby 41935349), zastoupenému Mgr. Petrem Wölflem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích 1, Široká 15/8, o 63.722,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 50/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2014, č.j. 19 Co 834/2014-267, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí v části, jíž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2014, č.j. 23 C 50/2011-220, a výslovně i v části, jíž krajský soud rozhodl o nákladech řízení.
Dovolání vykazuje vady, neboť neobsahuje obligatorní náležitost, a sice způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a ve vztahu k nákladovým výrokům neobsahuje žádnou argumentaci, a tedy ani vymezení důvodu dovolání (srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). O tyto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3, věta první, o.s.ř.) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku dovolatel – který k přípustnosti dovolání uvedl toliko, že ji opírá o §237 o.s.ř. – nedostál, otázkou naplnění kritérií uvedených v citovaném ustanovení se vůbec nezabýval a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.
Sluší se poznamenat, že závěr o způsobilém vymezení přípustnosti dovolání, respektive o přípustnosti dovolání nelze dovodit z tvrzení dovolatele, podle něhož „o důkazní povinnosti a o důkazním břemenu je soud povinen účastníky poučit (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 762/2001)“ , které uvedl v souvislosti s výtkou, že soud prvního stupně účastníkům poskytl nesprávné poučení podle §118a o.s.ř. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se totiž podává, že odvolací soud shledal námitky žalobce v tomto směru nedůvodnými s ohledem na to, že se k poslednímu jednání před soudem prvního stupně bez omluvy nedostavil, přičemž tento závěr je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). O dostatečné vymezení přípustnosti dovolání se nejedná a přípustnost dovolání nezakládá ani argument, že se odvolací soud nezabýval a nevypořádal se všemi námitkami žalobce spojený s odkazem „viz rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2687/2007“ . Nejvyšší soud sice v rozsudku ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2687/2007, shledal porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, což vyhodnotil jako vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012) a která založila přípustnost i důvodnost dovolání; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 však vady řízení samostatným dovolacím důvodem již nejsou a dovolací soud k nim přihlédne pouze – za zde nenaplněného předpokladu – že dovolání je přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. března 2015
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu