ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4586.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4586/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ROY PRAHA s. r. o. se sídlem Praha, Uralská 634/10, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Škroupova 1114/4, proti žalovanému P. U. , zastoupenému JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem Opava, Předměstí, Nákladní 895/41, o 6.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 EC 174/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2014, č. j. 8 Co 542/2014-232, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 8. 2. 2012, č. j. 106 EC 174/2010-104, zamítl žalobu o zaplacení 6.000.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za odvolání požádala o osvobození od placení soudních poplatků.
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 14. 2. 2014, č. j. 106 EC 174/2010-216, žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal (učinil tak poté, co jeho předchozí - rovněž žádosti nevyhovující - usnesení ze dne 12. 11. 2012, č. j. 106 EC 174/2010-132, a potvrzující usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2013, č. j. 8 Co 51/2013-156, Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 11. 2013, č. j. 33 Cdo1900/2013-196, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení) s odůvodněním, že přes opakované výzvy nedoložila podklady osvědčující její poměry, jež jsou nezbytné pro posouzení opodstatněnosti její žádosti.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 6. 2014, č. j. 8 Co 542/2014-232, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 4. 2014, č. j. 106 EC 174/2010-172, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 8. 2014, č. j. 8 Co 656/2014-238, odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 8 Co 542/2014-232, podala žalobkyně dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno za stavu, kdy odvolací řízení ve věci samé bylo pravomocně zastaveno, aniž žalobkyně rozhodnutí o zastavení řízení napadla mimořádným opravným prostředkem, stalo se její dovolání bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4064/2014, ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2965/2014, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5165/2008, ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 1223/2004, a ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 29 Cdo 4808/2007).
Nad rámec uvedeného se sluší poznamenat, že i kdyby se dovolání žalobkyně nestalo bezpředmětným, nebylo by je možno shledat přípustným ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, popř. na otázce procesního práva dovolacím soudem dosud neřešené (srov. např. odůvodnění rozhodnutí ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo3676/2006, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1594/2014, a ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014, v nichž Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, podle něhož žadatel o přiznání osvobození od soudních poplatků je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti). Namítá-li žalobkyně, že odvolací soud měl možnost její poměry zjistit, neboť mu předložila své účetní doklady dokládající oprávněnost její žádosti, zpochybňuje závěry odvolacího soudu nikoliv po stránce právní, nýbrž prostřednictvím polemiky se skutkovými zjištěními, na nichž je právní závěr založen; tím však přípustnost dovolání založit nelze (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Brojí-li žalobkyně proti nesprávnosti postupu soudů, které se měly dopustit tím, že jí neposkytly přiměřenou lhůtu k doložení požadovaných listin, namítá tím vadu řízení, k níž dovolací soud přihlíží pouze v případě, shledá-li dovolání přípustným (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Přípustnost dovolání nezakládá ani tvrzený rozpor napadeného usnesení s judikaturou Nejvyššího soudu prezentovanou usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněným pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť jím bylo rozhodováno za zcela odlišných skutkových okolností.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 3 a §218 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu