ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.141.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 141/2015-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2015 o dovolání obviněného M. L. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 8 To 251/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 38/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 4 T 38/2010 byl obviněný M. L. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil s M. Č., který dovolání nepodal tím, že
„v P. v době od 23:30 hodin dne 22.01.2010 do 04:00 hodin dne 23.01.2010, při jízdě v osobním automobilu zn. AUDI A3, t. m. m. barvy, od Hotelu U Z. v P., do městské části Č. H. napadali poškozeného M. B., který se ve vozidle nacházel jako spolujezdec na zadním sedadle, když obžalovaný Č. poškozeného zasáhl nejméně jedním úderem pravé ruky sevřené v pěst směřovaným do obličeje a obžalovaný L. pak opakovanými údery pěstí a teleskopickým obuškem do různých částí těla, zejména do horní části těla, v důsledku toho poškozenému M. B. rozbili dioptrické brýle v hodnotě 2.700,-Kč, obžalovaný L. útok doprovázel pohrůžkami zabití a zakopání v lese, a při jízdě z městské části Č. H. zpět do centra města pak přikládáním nefunkčního elektrického paralyzéru k noze, opakovanými výhrůžkami zabitím a zakopáním v lese požadoval nejméně obžalovaný L. po M. B., aby z důvodu předchozích opakovaných rozepří mezi obžalovaným M. Č. a M. T., právě M. T. zatelefonoval a domluvil s ním schůzku a zároveň nikde neoznamoval, co se mu v autě stalo a zároveň zaplacení 50.000,- Kč, čehož ze strachu o své zdraví M. B. uposlechl a dohodl sraz s M. T. v P. v ulici P. V. s., kam následně uvedeným vozidlem všichni přijeli, M. T. zde na ně už čekal a M. Č. s M. L. jej po vystoupení z vozidla fyzicky napadli opakovanými údery, obžalovaný L. teleskopickým obuškem, obžalovaný Č. koženým obuškem ve tvaru hrušky a kopy do celého těla, zejména nohou, hlavy a do zad, a to až do příjezdu vozidla taxislužby řízeného J. T., načež s M. B. z místa ujeli do městské části D., kde v M. ulici na zastávce autobusové linky „H. p.“ umožnili M. B. z vozidla AUDI A3 vystoupit, čímž způsobili M. B. jednak zhmoždění nosu s drobnou rankou v oblasti kořene nosu, malou krevní podlitinu vpravo v zevní části obočí, zhmoždění horního rtu v podobě nesymetrického otoku, šikmou nevychýlenou zlomeninu středního článku prsteníku levé ruky s krevním výronem v okolí, zhmoždění hřbetu kontuzi obličeje a tržných rankách a odřeninách v obličeji a na rukou, přičemž M. B. vyhledal lékařské ošetření, avšak pracovní neschopnost nenastala, a uvedená zranění poškozeného M. B. omezovala v obvyklém způsobu života bolestivostí levé ruky a přiložením sádrové dlahy na levou ruku a znehybněním prstu levé ruky po dobu delší sedmi dnů a dále rozbitím dioptrických brýlí způsobili poškozenému M. B. škodu ve výši nejméně 2.700,-Kč, poškozenému M. T. pak fyzickým napadáním způsobili otřes mozku, plošné oděrky levé poloviny čela, šikmou zlomeninu hlavičky středního článku malíku levé ruky, oděrek na prostředníku pravé ruky, kontuzi zad, obou ramen a otevřené rány pravého bérce a kolene a uvedená zranění si vyžádalo krátkodobou hospitalizaci poškozeného M. T. s následným omezením v obvyklém způsobu života bolestivostí hlavy, nevolností, závratěmi, poruchami spánku, obtížnou duševní koncentraci a přiložením sádrové dlahy na levou ruku po dobu minimálně 2 týdnů, a dále znehodnocením 1 ks džínových kalhot zn. Replay, 1 ks značkové mikiny, 1 ks značkového trika a 1 páru sportovních bot způsobili škodu ve výši nejméně 1.500,-Kč.
Za to byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku (správně mělo být uvedeno za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému) trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného M. Č.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajská pobočka pro Plzeňský a Karlovarský kraj, Uzemní pracoviště Plzeň, na náhradě škody částku 1.049,- Kč, a to včetně 7,75% úroku z prodlení od 20. 11. 2010 do 31. 12. 2010 a dále v každém kalendářním pololetí ve výši REPO sazby stanovené ČNB platné pro první kalendářní den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 % bodů až do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená zdravotní pojišťovna odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému M. T. na náhradě škody částku 1 500 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému M. B. na náhradě škody částku 2 700 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 4 T 38/2010, podali v zákonné lhůtě odvolání oba obvinění, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 8 To 251/2013, tak, že na podkladě odvolání obviněného M. Č. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně jeho osoby výrok o trestu napadeného rozsudku, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému M. Č. při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody uložil podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Odvolání obviněného M. L. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 8 To 251/2013, podal obviněný M. L. včas prostřednictvím tehdejšího obhájce Mgr. Zdeňka Honzíka dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný namítl, že veřejné zasedání ve věci bylo nařízeno na den 2. 4. 2014, když večer předtím sdělil svému obhájci, že pro zdravotní obtíže navštíví nemocniční zařízení v B. Dne 2. 4. 2014 kolem 7.00 hod. informoval obhájce o svém zdravotním stavu s tím, že lékařskou zprávu doručí přímo Krajskému soudu v P., přičemž z této zprávy vyplývalo, že není schopen se veřejného zasedání účastnit. Jeho obhájce tuto skutečnost sdělil na počátku veřejného zasedání soudu a požádal o odročení veřejného zasedání na jiný termín s tím, že obviněný se hodlá veřejného zasedání zúčastnit. Soud přesto veřejné zasedání provedl s tím, že do začátku veřejného zasedání mu nebyla doručena žádná lékařská zpráva. V tomto směru obviněný namítl, že předmětnou lékařskou zprávu se pokoušel třikrát doručit soudu z úřadu České pošty, ani v jediném případě však k doručení nedošlo a doručení se podařilo až v přestávce veřejného zasedání, což bylo potvrzeno i protokolující úřednicí. Na to však soud nereagoval a vyhlásil rozhodnutí, ačkoli se obviněný jednání soudu účastnit chtěl. Jednáním Krajského soudu v Plzni tedy došlo k porušení ustanovení §265b odst. písm. d) tr. ř. a současně i k porušení práva na obhajobu. Vzhledem k tomu závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení (správně mělo být uvedeno rozsudek) Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 8 To 251/2013, zrušil.
Své dovolání obviněný doplnil dalším podáním ze dne 12. 12. 2014, označeným jako „dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 8 To 251/2013“, prostřednictvím své nové obhájkyně Mgr. Martiny Tetzeliové, kdy v podstatě zopakoval předešlou argumentaci a dodal, že nepopírá, že byl seznámen s termínem veřejného zasedání, odmítá však, že by činil obstrukce po celou dobu řízení před tímto soudem. Připouští, že vzhledem k nemoci zvoleného obhájce, následně se změnou obhájce a i jeho nemocí došlo k odročení veřejného zasedání, to však za obstrukční jednání považovat nelze. Naopak je zjevné, že byl dne 2. 4. 2014 v ranních hodinách převezen do Nemocnice v B. se silnými bolestmi páteře, po odborném vyšetření mu byly podány uklidňující prostředky a byl rovněž nitrožilně medikován. Vzhledem k nemožnosti pohybu informoval ustanoveného obhájce Mgr. Honzíka a současně nechal zaslat faxovou zprávu s omluvou Krajskému soudu v Plzni, což se pro poruchu faxového spojení podařilo odeslat s desetiminutovým zpožděním, nicméně před počátkem veřejného zasedání. I když bylo zasláno krajskému soudu potvrzení o poruše faxového spojení, přesto bylo veřejné zasedání konáno bez jeho přítomnosti. Tímto postupem odvolacího soudu tak byla porušena ustanovení tr. ř., především pak ust. §238 tr. ř. s odkazem na §202 odst. 4 tr. ř. Namítl rovněž, že byl ohrožen trestní sazbou převyšující 5 let a veřejné zasedání nemělo být bez jeho přítomnosti konáno, jelikož nedošlo ani k situaci uvedené v ust. §202 odst. 5 tr. ř. Pokud měl soud obavu z maření trestního řízení, bylo namístě nejprve využít zákonem upravené instituty. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku opětovně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil výrok II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 8 To 251/2013, neboť rozhodnutí předcházelo vadné řízení, kterým byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Primárně uvedl, že návrh na rozhodnutí dovolacího soudu není sice úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na další postup soudu podle §265 l - §265m tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí, protože však nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), a vzhledem k tomu, že návrh dovolatele nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, nejedná se o takovou vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání pro nesplňování náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že uplatněné námitky deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají, neshledal je však důvodnými. Připomněl, že podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného stanoví trestní řád podstatně méně striktně nežli pro konání hlavního líčení bez osobní účasti obviněného. Jediným ustanovením, které výslovně upravuje podmínky konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, je ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., které na danou trestní věc zjevně nedoléhá. (Ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. samo o sobě žádné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného neobsahuje a dovolatel na jeho porušení poukazuje poněkud nepřiléhavě.). Zdůraznil, že odvolací soud obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozumíval a jeho osobní účast tedy zřejmě nepovažoval za nutnou. Provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného by v zásadě nebylo vyloučeno ani v případě, že by svoji neúčast řádně a včas omluvil. K tomu ovšem nedošlo, když podle údajů obsažených v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu i v dovolání je zjevné, že omluva byla doručena až v průběhu veřejného zasedání (patrně v průběhu závěrečné porady senátu odvolacího soudu). Podle státního zástupce tak samotná, nijak nedoložená žádost obhájce o odročení veřejného zasedání v žádném případě nezakládala povinnost odvolacího soudu veřejné zasedání odročit, a to ani na základě opožděného doručení omluvy, resp. lékařské zprávy, v době, kdy již podstatná část veřejného zasedání proběhla. Rovněž dodal, že obviněný se ke skutku obsáhle vyjadřoval u hlavního líčení; přičemž veřejné zasedání probíhalo v přítomnosti jeho obhájce. Ke zkrácení práva na obhajobu tedy nedošlo. Státní zástupce současně dodal, že pokud se dovolatel rozhodl vyhledat lékaře v den konání veřejného zasedání, musel si být vědom rizika, že do doby konání veřejného zasedání, které bylo nařízeno již na 8.30 hod., se mu nepodaří lékařskou zprávu vzešlou z tohoto lékařského vyšetření odvolacímu soudu doručit a takovéto chování obviněného nelze klást k tíži soudu. Rovněž samotné aktivity dovolatele v souvislosti se snahou doručit omluvu soudu (návštěva pošty a poté zřejmě Obecního úřadu S., jehož prostřednictvím byla lékařská zpráva posléze soudu doručena), vzbuzuje pochybnosti o tom, zda jeho zdravotní stav byl vskutku takový, aby mu objektivně bránil v účasti na jednání soudu. Nepochybně nešlo o takový zdravotní stav, který by si vyžadoval okamžitou hospitalizaci nebo absolutní klid na lůžku. Nedošlo tedy k žádnému porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání v souvislosti s provedením veřejného zasedání odvolacího soudu dne 2. 4. 2014 v nepřítomnosti obviněného. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby případně i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
K doplňku dovolání podanému prostřednictvím obhájkyně Mgr. Martiny Tetzeliové státní zástupce sdělil, že setrvává na stanovisku ve vyjádření ze dne 27. 8. 2014, a to včetně návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu a souhlasu s projednáním věci v neveřejném zasedání. Dodal pouze, že v doplňku dovolání citované ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. se na veřejné zasedání nevztahuje. Podle §238 tr. ř. se na veřejné zasedání přiměřeně užijí ustanovení o hlavním líčení, pouze pokud jde o veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání. Ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení se však na přítomnost obviněného u veřejného zasedání nevztahují.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., z jeho zákonné formulace je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením.
K námitce obviněného, že byl zkrácen na svých právech konáním veřejného zasedání o odvolání v jejich nepřítomnosti, což uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obsahově naplňuje, je potřebné připomenout, že trestní řád upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněné osoby u hlavního líčení a veřejného zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v jeho nepřítomnosti jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. znění §202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně stanoveny nejsou. Toto je zřejmé i ze znění §238 tr. ř., podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení . Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání; zákonná úprava veřejného zasedání včetně veřejného zasedání konaného o odvolání má naopak zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání. Obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v Hlavě 14. trestního řádu, tedy v §232 a násl. Zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována v ustanovení §263 tr. ř.
Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná . Zákon stanoví „něco jiného“ např. v §263 odst. 2 tr. ř. (účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná) a v §263 odst. 3 tr. ř. (při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení) .
Obecné ustanovení §234 tr. ř. však neupravuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání konaném o odvolání. Na nutnost jeho účasti při něm lze proto usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal a tím dal zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Dále je nutno připomenout i ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává . Logický výklad tohoto ustanovení vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v jeho nepřítomnosti. Jelikož obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu dne 2. 4. 2014 ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 802 tr. spisu), tak aplikace ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. nepřipadala v úvahu. Obecně platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu řádně a včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 1, 2 tr. ř.) a nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces.
Z obsahu trestního spisu se podává, že předseda senátu Krajského soudu v Plzni nařídil dne 10. 3. 2014 konání veřejného zasedání o podaných odvoláních na den 2. 4. 2014 v 8.30 hod. (č. l. 796 tr. spisu) s tím, že obviněný M. L. byl vzorem 7a tr. ř. o veřejném zasedání vyrozuměn. Z doručenky na č. l. 797 tr. spisu, kterým byl obviněný vyrozuměn o přeložení veřejného zasedání na den 2. 4. 2014, vyplývá, že obviněný písemnost nepřevzal, a tato byla dne 13. 3. 2014 vrácena zpět soudu. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2014 od 8.30 hod. je patrno, že předseda senátu zjistil, že byla zachována pětidenní lhůta k přípravě od doručení vyrozumění, přičemž obviněný, jemuž bylo doručení vykázáno uložením dne 13. 3. 2014, se nedostavil. Na to obhájce obviněného Mgr. Zdeněk Honzík uvedl, že o obviněném ví tolik, že měl navštívit Nemocnici v B., není schopen pohybu z důvodu bolesti zad a žádá soud o odročení jednání, přičemž někdo z jeho rodiny by měl hned po otevření nejbližší pošty soudu zaslat příslušné doklady. Následně obhájce navrhl veřejné zasedání odročit. Za tohoto stavu předseda senátu vyhlásil usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Toto pak proběhlo za účasti jeho obhájce, který byl po celou dobu jeho konání osobně přítomen (č. l. 804 – 806 tr. spisu). Na č. l. 808 − 809 tr. spisu se pak nachází e-mailové podání nazvané jako „omluvenka p. L., č. j. 8 To 251/2013“, jehož přílohou bylo potvrzení lékaře, jež bylo dne 2. 4. v 9.35 hodin odesláno pracovnicí Obecního úřadu S. a bylo adresováno pracovnici Krajského soudu Plzeň paní S. Z lékařské zprávy Nemocnice B. – MUDr. M. A. vyplývá, že obviněný navštívil ambulanci v 5.10 hod. pro asi dvě hodiny trvající intenzivní bolesti zad s tím, že hospitalizaci zatím nechce. Po zjištění diagnózy onemocnění lumbálních aj. meziobratlových plotének s radikulopatií, byl nařízen klidový režim a analgetika. Na č. l. 810 − 811 tr. spisu se pak nachází doklad – hlášení o chybě faxu HP LaserJet.
V této souvislosti je nutno předně poukázat, že obdobně obviněný postupoval i v případě veřejného zasedání nařízeného na den 8. 1. 2014 na 8. 30 hod. (č. l. 762 tr. spisu), k němuž se taktéž bez omluvy nedostavil, ačkoli termín jeho konání vzal na vědomí při odročeném veřejném zasedání dne 27. 11. 2013 (č. l. 745 – 746 tr. spisu). Z úředního záznamu na č. l. 769 tr. spisu vyplývá, že až v den jeho konání tj. 8. 1. 2014 v 9.30 hod soudu sdělila paní J. B., že se obviněný k veřejnému zasedání nedostaví z důvodu pracovní neschopnosti, která mu byla vystavena téhož dne (č. l. 774 spisu). Rovněž lze připomenout, že k odročení veřejného zasedání z důvodů na straně obviněného došlo již opakovaně, byť to bylo způsobeno jednak nemocí zvoleného obhájce, jednak následně v souvislosti se změnou osoby obhájce.
Pokud za shora popsaného stavu Krajský soud v Plzni dne 2. 4. 2014 neakceptoval pozdní omluvu obviněného, který se opětovně k soudu nedostavil, ač byl řádně a včas vyrozuměn a shledal podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, o čemž rozhodl usnesením (č. l. 805 spisu), tak zmíněnému postupu nelze důvodně vytýkat pochybení. Obviněný totiž žádost o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 2. 4. 2014, kterou spojil s omluvou své nepřítomnosti, nepodložil včas a takovými důvody, jež by mu bránily v plnohodnotné účasti před odvolacím soudem, když tato byla odvolacímu soudu evidentně předložena až v okamžiku porady senátu, před vyhlášením rozhodnutí. Nakonec se u veřejného zasedání, mimo výpisy z rejstříku trestů a čtení připojených spisů, žádné další důkazy neprováděly. Rovněž nelze pominout výše připomenuté jednání obviněného z předešlé doby, z něhož lze dovodit obstrukční jednání motivované snahou se odvolacímu řízení a případně uloženému trestu vyhýbat. Podle Nejvyššího soudu tudíž nedošlo k porušení některého z ustanovení trestního řádu a ani k nepatřičnému zásahu do ústavně garantovaného práva obviněné osoby na projednání věci v její přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (který stanoví: Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ). Opatřený důkazní stav věci rovněž dovoloval spolehlivé rozhodnutí i o odvolání obviněného M. L., a tím i dosažení účelu trestního řízení i bez jeho přítomnosti u odvolacího soudu. Procesní postup se tak nedostal do rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze tak Krajskému soudu v Plzni za této situace vytknout, že konal veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti.
Dovolací námitka obviněného, která spočívala v tvrzení, že byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl přítomen u veřejného zasedání o jeho odvolání, čímž mu mělo být upřeno právo na obhajobu a spravedlivý proces, tak byla relevantně uplatněna, je však zjevně neopodstatněná.
Jelikož Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně 19. února 2015
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal