ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.296.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 296/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. března 2015 o dovolání obviněné O. K., roz. K. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 3 To 279/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 155/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 2 T 155/2013, byla obviněná O. K., roz. K. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou ze spáchání:
- trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 [v bodech 1), 2), 3) výroku],
- trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 [v bodech 4), 5) výroku],
- trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 [v bodech 6), 7) výroku],
- přečinu podvodu dle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku [v bodě 8) výroku],
- přečinu podvodu dle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku [v bodě 9) výroku],
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že
„1) v Č. B. dne 30. 6. 2007, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po příslibu výhodného zhodnocení zapůjčených finančních prostředků, na základě potvrzení o zápůjčce s datem 30. 6. 2007, převzala jako dlužník od Ing. P. Z. jako věřitele, finanční hotovost ve výši 430.000,- Kč, s výpovědní lhůtou 14 dní, kterou si nechala z účtu Ing. P. Z., vedeného u České spořitelny, a. s., převést na svůj účet, vedený u GE Money Bank, a. s., s tím, že částka bude úročena 700,- Kč za každých 100.000,- Kč měsíčně, částka byla dne 2. 7. 2007 odepsána z účtu Ing. P. Z. a dne 4. 7. 2007 byla připsána na její účet, přičemž takto poskytnutou finanční hotovost žádným způsobem nezúročila, na následné výzvy věřiteli, byť ani částečně, finanční hotovost nevrátila, když finanční prostředky si půjčovala s vědomím, že tyto nebude moci vrátit, neboť její finanční situace jí neumožňuje dostát svým závazkům, když poškozenému Ing. P. Z., nar. 24. 1. 1979, způsobila škodu ve výši nejméně 430.000,- Kč,
2) v Č. B. dne 18. 7. 2007, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po příslibu výhodného zhodnocení finančních prostředků uložených na účet určený O. K., převzala jako dlužník, od P. T. jako věřitele, finanční hotovost ve výši 400.000,- Kč, s výpovědní lhůtou 14 dní, když peníze si nechala převést na svůj účet, vedený u GE Money Bank, a. s., s tím, že částka bude úročena 500,- Kč za každých 100.000,- Kč měsíčně, částka byla dne 18. 7. 2007 příkazem k úhradě poukázána P. T. z jeho účtu, vedeného u Komerční banky, a. s. a dne 20. 7. 2007 byla připsána na její účet, přičemž takto poskytnutou finanční hotovost žádným způsobem nezúročila, a přesto, že věřitele utvrzovala v přesvědčeni, že peníze jsou zhodnocovány, nijak finanční hotovost nezhodnotila, na následné výzvy věřiteli poskytnuté finanční prostředky nevrátila, když tyto si půjčovala již s vědomím, že je nebude moci vrátit, neboť její finanční situace jí neumožňuje dostát svým závazkům, přičemž poškozenému P. T. způsobila škodu ve výši nejméně 400.000,- Kč,
3) v Č. B., v přesně nezjištěné době roku 2007, po falešném příslibu výhodného zhodnocení peněz v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a získané prostředky užít pro sebe, když finanční prostředky převzala s vědomím, že tyto nebude moci vrátit, neboť její finanční situace neumožňuje dostát svým závazkům, ve třech splátkách postupně převzala od J. R. oproti potvrzením částku celkem ve výši 1.500.000,- Kč, na kterou byla následně dne 30. 7. 2007 sepsána „Smlouva o finanční půjčce“ s výpovědní lhůtou 8-10 dní, kdy poté, co žádal zapůjčené peníze vyplatit, mu byly O. K. vráceny postupně 12. 2. 2008 osobně částka 200.000,- Kč, dne 20. 6. 2008 částka 650.000,- Kč, která byla zaslána po urgencích a návštěvě v bydlišti O. K. na účet J. R. a následně až dne 21. 10. 2008 osobně částka 25.000,- Kč, když celkem tak vrátila J. R. částku 875.000,- Kč, přičemž vzhledem k její následné nedostupnosti na zbylou částku ve výši 625.000,- Kč J. R. dne 29. 3. 2010 doporučeně na adresu O. K. zaslal písemnou výpověď s datem vrácení této částky do 10. 4. 2010, výpověď obdržela, peníze ani v tomto termínu, ani později, byť částečně nevrátila, uvedenou částku, kterou měla zhodnocovat, si v úmyslu sebe obohatit přisvojila a použila pro svoji potřebu, čímž poškozenému J. R. způsobila škodu ve výši nejméně 1.500.000,- Kč (bod 7/ obžaloby ZT 289/2013),
4) v Č. B. dne 6. 2. 2008, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po příslibu výhodného zhodnocení finančních prostředků uložených na účet určený O. K., převzala jako dlužník od MUDr. J. B. jako věřitele, finanční hotovost ve výši 100.000,- Kč, s výpovědní lhůtou 30 dní, kterou si nechala převést na svůj účet, vedený u ČSOB a. s. s tím, že jistina bude každý měsíc navyšována o 500,- Kč jako odměna, částka byla dle instrukcí poukázána MUDr. J. B. z jejího účtu, vedeného u České spořitelny a. s. a dne 6. 2. 2008 byla připsána na účet O. K., která takto poskytnutou finanční hotovost žádným způsobem nezhodnotila, s věřitelem delší dobu nekomunikovala a na následné výzvy k vrácení ze strany věřitele tomuto poskytnuté finanční prostředky nevrátila, když tyto si půjčovala již s vědomím, že je nebude moci vrátit, neboť její finanční situace jí neumožňuje dostát svým závazkům, když poškozené MUDr. J. B. způsobila škodu ve výši nejméně 100.000,- Kč (bod 3/ obžaloby ZT 289/2013),
5) v Č. B. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pod příslibem výhodného zhodnocení peněz přesvědčila P. T., aby na její účet vedený u ČSOB, a. s. převedl částku ze svého stavebního spoření, což P. T. učinil a 9. 5. 2008 byla částka 119.319,60 Kč na shora uvedený účet obžalované převedena, ač od počátku si byla obžalovaná vědoma, že převedené finanční prostředky nebudou zhodnoceny, že tyto ani nebude moci vrátit, neboť její finanční situace neumožňuje dostát svým závazkům, finanční prostředky nezhodnotila, nevrátila a P. T. způsobila škodu ve výši nejméně 119.319,60 Kč (bod 4) obžaloby ZT 289/2013),
6) v T. S., okres Č. B., dne 13. 10. 2008, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po příslibu výhodnějšího zhodnocení finančních prostředků vložených na účet určený O. K., s příslibem přístupu k takto vloženým finančním prostředkům „ze dne na den“, v níže uvedených případech převzala jako dlužník od věřitelky L. K. finanční hotovost, a to tak, že si ji opakovaně nechala převést z účtu L. K., vedeného u České spořitelny, a.s., na svůj účet vedený u ČSOB a. s., a to
- dne 13. 10. 2008 byla částka 100.000,- Kč příkazem k úhradě poukázána L. K. z jejího účtu a dne 15. 10. 2008 byla připsána na účet O. K.,
- dne 29. 12. 2008 byla částka 50.000,- Kč příkazem k úhradě poukázána L. K. z jejího účtu a dne 31. 12.2008 byla připsána na účet O. K.,
- dne 3. 3. 2009 byla částka 15.000,- Kč příkazem k úhradě poukázána L. K. z jejího účtu a dne 5. 3. 2009 byla připsána na účet O. K.,
- dne 29. 6. 2009 byla částka 10.000,- Kč příkazem k úhradě poukázána L. K. z jejího účtu a dne 1. 7. 2009 byla připsána na účet O. K.,
a v jednom případě dne 2. 6. 2009 před dovolenou věřitelky po příslibu vrácení částky navýšené o 5.000,- Kč po návratu věřitelky z dovolené, od této v hotovosti převzala částku 55.000,- Kč, kdy takto poskytnutou finanční hotovost žádným způsobem nezhodnotila a na následné výzvy k vrácení peněz ze strany věřitelky, této poskytnuté finanční prostředky nevrátila, když finanční hotovost si půjčovala již s vědomím, že tuto nebude moci vrátit, neboť její finanční situace jí neumožňuje dostát svým závazkům, když shora popsaným jednáním poškozené L. K. způsobila škodu ve výši nejméně 230.000,- Kč (bod 5/ obžaloby ZT 289/2013),
7) v Č. B., v srpnu a září roku 2009, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po opětovném příslibu výhodného zhodnocení zapůjčených finančních prostředků, ve dvou níže uvedených případech převzala jako dlužník od Ing. P. Z. jako věřitele, finanční hotovost, a to
- dne 26. 8. 2009 jí byla částka 50.000,- Kč pod příslibem měsíčního zhodnocení 350,- Kč oproti potvrzení v hotovosti předána Ing. P. Z.,
- dne 16. 9. 2009 byla částka 600.000,- Kč po sdělení O. K., že je stále možnost výhodného úročení peněz, příkazem k úhradě poukázána Ing. P. Z. z účtu, vedeného u ČSOB a. s., na účet O. K., vedený u Komerční banky, a. s., kam byla připsána dne 17. 9. 2009,
přičemž takto poskytnutou finanční hotovost žádným způsobem nezúročila a přesto, že věřitele utvrzovala v přesvědčení, že peníze jsou zhodnocovány, nijak finanční hotovost nezhodnotila, na následné výzvy věřiteli poskytnuté finanční prostředky nevrátila, přičemž tyto si půjčovala již s vědomím, že je nebude moci vrátit, neboť její finanční situace jí neumožňuje dostát svým závazkům, když poškozenému Ing. P. Z., způsobila škodu ve výši nejméně 650.000,- Kč (bod 6/ obžaloby ZT 289/2013),
8) v Č. B., v červnu a červenci 2010, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po příslibu výhodného zhodnocení zapůjčených finančních prostředků, ve dvou níže uvedených případech převzala jako dlužník od Z. R. jako věřitele finanční hotovost, a to
- dne 2. 6. 2010 byla částka 50.000,- Kč, pod příslibem úročení 20% ročně minimálně po dobu 6-ti měsíců, s výpovědní lhůtou 14-ti dnů, Z. R. převedena z jeho účtu, vedeného u mBank BRE Bank S. A., na účet O. K., vedený u Komerční banky, a. s., kam byla připsána dne 3. 6. 2010,
- dne 28. 7. 2010 byla částka 30.000,- Kč za stejných podmínek, tj. pod příslibem úročení 20% ročně po dobu minimálně do února 2011 a nezměněnou výpovědní lhůtou, Z. R. převedena z účtu, vedeného u mBank BRE Bank S. A., na účet O. K., vedený u ČSOB, a. s., kam byla připsána dne 28. 7. 2010, přičemž takto poskytnutou finanční hotovost žádným způsobem nezúročila a přesto, že věřitele utvrzovala v přesvědčení, že peníze jsou zhodnocovány, nijak finanční hotovost nezhodnotila, na následné výzvy věřiteli poskytnuté finanční prostředky nevrátila, když tyto si půjčovala již s vědomím, že je nebude moci vrátit, neboť její finanční situace jí neumožňuje dostát svým závazkům, přičemž poškozenému Z. R. způsobila škodu ve výši nejméně 80.000,- Kč,
9) v Č. B. dne 2. 6. 2011, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, po příslibu výhodného zhodnocení finančních prostředků s úrokem 8% ročně s tím, že částka bude zhodnocována na O. K. nespecifikovaném účtu, převzala jako dlužník od M. N. jako věřitelky, v hotovosti finanční částku ve výši 60.000,- Kč, s výpovědní lhůtou 14 dnů, na jejíž převzetí vystavila „Potvrzení o převzetí“ s datem 2. 6. 2011, přičemž poté, co M. N. již dne 4. 6. 2011 požádala o vrácení finanční hotovosti, na žádost nereagovala, na opakovaný pokyn k vrácení finanční hotovosti ze strany M. N. ze dne 24. 6. 2011, který sama potvrdila dne 28. 6. 2011 s tím, že toto vyřídí do 15-ti pracovních dnů, tak následně neučinila a finanční hotovost M. N. v dohodnuté lhůtě ani později nevrátila, když tuto si půjčovala již s vědomím, že jí nebude moci vrátit, neboť její finanční situace jí neumožňuje dostát svým závazkům a poškozené M. N. způsobila škodu ve výši nejméně 60.000,- Kč (bod 10/ obžaloby ZT 289/2013)“.
Za tyto trestné činy a přečiny a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 a zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2012, č. j. 2 T 17/2010-951, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 3 To 477/2012-1009, ze dne 4. 9. 2013, byla obviněná odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 za použití §35 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a nad obviněnou byl vysloven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 bylo obviněné uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila škodu, kterou trestnými činy způsobila. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2012, č. j. 2 T 17/2010-951, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 3 To 477/2012-1009, ze dne 4. 9. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo také rozhodnuto o náhradě škody poškozeným.
Podle §226 písm. b) tr. ř. byla obviněná zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2013, č. j. ZT 289/2013, pro skutek jímž měla spáchat pokračující přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený P. H. – F., K., K., s uplatněným návrhem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 2 T 155/2013 podala v neprospěch obviněné, a to do výroku o trestu, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 3 To 279/2014 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné za dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b), tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 a za dva přečiny podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, dva trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1 a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., všechny účinné do 31. 12. 2009, jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2012, č. j. 2 T 17/2010-951, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 To 487/2012-1009, uložil podle §250 odst. 3, §35 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 3 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 zařadil do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2012, č. j. 2 T 17/2010-951, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 12. 2013, č.j. 3 To 487/2012-1009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jinak zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině, náhradě škody a v celé zprošťující části nedotčen.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 3 To 279/2014, a to do celého výroku, výrokům pod body I., II., a III podala následně obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svých námitkách obviněná uvedla, že skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů je neúplný a byl hodnocen v její neprospěch, což vedlo k nesprávnému posouzení skutku. Odmítla, že by se dopustila předmětné trestné činnosti, přičemž v průběhu celého řízení nebylo prokázáno, že poškozené úmyslně uvedla v omyl a způsobila jim tak škodu. Naopak všichni poškození vložili finanční prostředky za účelem jejich zhodnocení vyšší úrokovou sazbou, jinými slovy poškození podnikali s penězi za účelem dosažení vyššího zisku. Peníze jí svěřili bez konkrétního určení, jak má s penězi naložit, chtěli pouze svěřené peníze zúročit nad míru obvyklou. Připustila sice, že vyšší zisk poškozeným přislíbila, věřila však příslibům a písemným závazkům finanční společnosti EDBUSY, kde má pohledávky v řádech milionů korun a nepřipustila si možnost, že se jedná o podvodnou společnost, že jí svěřené prostředky poškozeným nebude moci vrátit spolu s úroky. I písemné přísliby smlouvy se společností EDBUSY jí zaručovaly dostatečné příjmy k uhrazení všech pohledávek, přičemž skutečnost, že společnost EDBUSY je podvodnou společností nemohla v době, kdy jí poškození svěřovali peníze ani při vynaložení veškerého úsilí předpokládat. To je zřejmé i z toho, že nebyla trestně stíhána spolu s vlastníky společnosti EDBUSY, což vylučuje její úmysl spáchat úmyslné trestné činy. Věřila, že bude mít dostatek finančních prostředků, přislíbila všem poškozeným zúročení peněz nad běžnou úrokovou sazbu, s čímž poškození souhlasili.
Zdůraznila, že ze svého vložila společnosti EDBUSY na základě smlouvy finanční vklad ve výši 104.700,00 Kč, přičemž měla smluvně zajištěnou výplatu ve výši 3,2 mil. Kč, tedy více než představují její dluhy. Dodala, že stejně jako ona, společnosti poskytly finanční prostředky tisíce osob, které byly rovněž podvedeny. Vytkla, pokud se soudy touto skutečností nezabývaly, ačkoliv jednala v dobré víře, že svěřené peníze od poškozených zúročí a vrátí. Svým jednáním tedy nenaplnila skutkovou podstatu úmyslného trestného činu, ale v důsledku podvodného jednání společnosti EDBUSY a. s. jednala v omylu jak skutkovém, tak i právním. Rovněž nebylo prokázáno, že znala či předpokládala možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, nebo věděla, že její čin je protiprávní a že se mohla vyvarovat či protiprávnost svých činů rozpoznat bez zřejmých obtíží. Rozhodnutí soudů obou stupňů tedy spočívá na nesprávném právním posouzení a nesprávném hmotně právním posouzení.
Závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 279/2014 i rozsudek prvého stupně sp. zn. 2 T 155/2013 a přikázal soudu prvého stupně věc opětovně projednat a rozhodnout.
Předsedkyně senátu prvostupňového soudu nechala ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nejvyšší soud však do dne rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Současně však zjistil, že dovolání není přípustné.
Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). V této věci pouze zmínka v dovolání obviněné „že toto dovolání směřuje do celého výroku. Výrok pod body I., II., III. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 279/2014“, ale jinak blíž své námitky neupřesňuje ani nekonkretizuje, je zcela nedostatečná. Je nutno zdůraznit, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měla obviněná v úmyslu námitku uplatnit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 3 To 279/2014, Nejvyšší soud zjistil a z trestního spisu ověřil, že odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 2 T 155/2013, podala jen státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, a to pouze do výroku o trestu. Podle §254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. i výrok o trestu. Jiné než odvoláním napadené výroky odvolací soud přezkoumá jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo odvolání podáno, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejednalo. Rovněž nejde o situaci předvídanou v ustanovení §254 odst. 3 tr. ř., neboť ve věci nebylo podáno dovolání proti výroku o vině.
Jelikož obviněná dovolání podala do výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv odvolací soud tento rozsudek přezkoumával pouze v oddělitelném výroku o trestu k odvolání státní zástupkyně, přičemž ohledně výroku o vině neměl povinnost jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., je zjevné, že jde o dovolání nepřípustné. V mimořádném opravném prostředku mohly být vzneseny pouze námitky proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Takovéto výhrady, které by byly deklarovány v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. či jiného důvodu dovolání, jenž by souvisel s rozhodováním odvolacího soudu o trestu, uplatněny nebyly.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, neboť není přípustné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal