ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.579.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 579/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. června 2015 o dovolání, které podal obviněný R. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2014 sp. zn. 3 To 233/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 232/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 5. 2014 sp. zn. 1 T 232/2013 uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (ad skutek zde popsaný pod bodem 1), zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (ad skutek bod 2) a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 10. 7. 2013 v době kolem 15.00 hodin v H.-M., okres K., v areálu městského koupaliště hrozil usmrcením R. E. slovy: „Máš D. na svědomí, ubodám ji a tebe podřežu, nejprve zprava a pak zleva,“ jež umocnil pohybem ruky, kterou si přejel pod krkem, načež hrozil usmrcením i K. B., které v přítomnosti nezl. řekl: „Za vše můžete vy, všechny vás zabiju, podřežu, pobodám,“ a S. N., které bezdůvodně řekl: „Zabiju tě,“ což u všech tří vzbudilo důvodnou obavu, že své hrozby může uskutečnit, když R. D. znali jako osobu agresivní, jejíž chování je nepředvídatelné (ad skutek bod 3). Za to mu byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu značky Sony Ericsson T280, se SIM kartou T-Mobile, který se nachází v příloze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T 232/2013.
Proti tomu rozsudku podal odvolání obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 7. 2014 sp. zn. 3 To 233/2014 z podnětu jejich odvolání napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod body 1) a 2) a ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině pod bodem 3) odsoudil obviněného podle §353 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Věc ohledně skutků popsaných pod body 1) a 2) rozsudku soudu prvního stupně podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2014 sp. zn. 3 To 233/2014 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Opřel jej o tvrzení, že se stíhaného skutku nedopustil, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, neboť proti sobě stálo tvrzení obviněného a tvrzení svědků R. E., K. B. a S. N. Nebyl zjištěn žádný další důkaz, který by jednu či druhou stranu podpořil. Těmto svědkům měl obviněný vyhrožovat každému zvlášť, přičemž všichni danou situaci popsali odlišně. Svědkyně N. je nevěrohodná, neboť správce bazénu svědek D., který stál vedle obviněného, popřel, že by slyšel, že by jí, popřípadě posléze svědkyni K. B. obviněný vyhrožoval. Svědek E. vypovídal účelově, neboť má známost s poškozenou D. B. Obviněný popírá, že by na svědka E. mluvil, když šli vedle sebe a měl mu vyhrožovat. Nikdo další tomu nebyl přítomen. Nadto je výpověď svědka E. v rozporu s tím, co vypověděla svědkyně K. B. Tato svědkyně uvedla, že obviněný měl na koupališti vyhrožovat zabitím i svědkyni D. B., která však nic takového nepotvrdila. Obviněnému k vyhrožování chyběl motiv. Měl vyhrožovat svědkyni N. z důvodu její pomoci se stěhováním družce obviněného svědkyni D. B., což se však obviněný dozvěděl až ve výkonu vazby z trestního spisu. Obviněný mohl být toliko naštvaný na svou družku D. B. a svědka E., který s ní měl poměr, nikoliv však na K. B. a S. N.
Obviněný rovněž upozornil na skutečnost, že trestní stíhání pro skutek popsaný pod bodem 3 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně bylo zahájeno v souvislosti s výslechem svědkyně N. až za tři měsíce od začátku trestního řízení, ačkoliv o něm orgány činné v trestním řízení věděly. Protokol o výpovědi této svědkyně nepodepsal obhájce obviněného pro rozpor s jejím skutečným obsahem. Postup orgánů činných v trestním řízení je účelový a směřuje k tomu, aby byl obviněný ponechán ve vazbě a bylo odůvodněno omezení jeho svobody.
Taktéž trest uložený obviněnému neodpovídá zákonným kritériím. Dovolatel jej považuje za neúměrně přísný, neboť jeho předchozí odsouzení bylo zahlazeno, popřípadě se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Obviněný prozatím nebyl v přímém výkonu trestu odnětí svobody a výše trestu je vyústěním účelového postupu orgánů činných v trestním řízení. Obviněnému byl přisouzen cejch nebezpečného pachatele, aniž by si uložený trest zasloužil, a to i přesto, že je o skutcích popsaných pod body 1) a 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nadále vedeno dokazování.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil část I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2014 sp. zn. 3 To 233/2014.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem dovolacích námitek obviněného sdělil, že s ohledem na jejich povahu se nebude k podanému dovolání věcně vyjadřovat. Zároveň souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2014 sp. zn. 3 To 233/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto nejprve zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti této právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Z dovolání obviněného je evidentní, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil argumenty, jimiž popírá spáchání trestné činnosti, pro niž byl odsouzen, a výhradně zpochybňuje zjištěný skutkový děj. Jde tedy veskrze o námitky, jimiž dovolatel obecně vytýká, že skutková zjištění soudů nemají oporu v provedeném dokazování, že dokazování bylo nedostatečné, výpovědi svědků jsou nevěrohodné apod. Tedy jeho dovolací argumentace výlučně směřuje do oblasti hodnocení důkazů a proti skutkovému zjištění, takže deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Je proto třeba uzavřít, že obviněný ve skutečnosti v dovolání neuplatnil námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. ke skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se pouze snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní, takže dovolací soud není ani oprávněn se jimi zabývat.
Pod dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze s úspěchem podřadit ani tvrzení obviněného o nepřiměřenosti trestu odnětí svobody, neboť předmětné námitky nemají souvislost s nesprávným právním posouzením skutku, nebo jiným nesprávným hmotně právním posouzením. Ve smyslu citovaného dovolacího důvodu lze například namítat, že obviněnému měl, nebo naopak neměl být uložen úhrnný, souhrnný či společný trest apod. V žádném případě ale s odkazem na něj nelze napadat druh trestu, jeho výměru nebo způsob jeho výkonu.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného R. D. v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože se obviněný svým pojetím dovolání v celém jeho rozsahu ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud tak učinil v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec