ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1324.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 1324/2015-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2015 o dovolání, které podal obviněný Z. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 68 To 24/2015, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 51/2011, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 68 To 24/2015, a rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 1 T 51/2011, v části týkající se obviněného Z. K.
Podle §265k odst. 2 a §261 tr. řádu se citované rozsudky zrušují také ohledně obviněného Ing. P. H.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Jeseníku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 1 T 51/2011, byl obviněný Z. K. v bodě 1) výroku o vině uznán vinným společně s obviněným Ing. P. H. přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustili ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s již odsouzeným Ing. P. T., a v bodě 2) výroku o vině přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §220 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Výkon tohoto trestu mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Současně mu bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Soud prvního stupně rozhodl také o uplatněném nároku poškozeného - Lesy České republiky, s. p., na náhradu škody. Podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázal oba obviněné zaplatit tomuto poškozenému na náhradě škody společně a nerozdílně 961 912,41 Kč a obviněného Z. K. samostatně k náhradě škody ve výši 38 060 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu pak poškozeného odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pro přehlednost je na místě uvést, že trestní věc obviněného Ing. P. T. byla ve stejném trestním řízení pravomocně skončena trestním příkazem vydaným samosoudcem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 4. 2011, sp. zn. 1 T 51/2011, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2011.
Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Ing. P. H. a Z. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 68 T 24/2015, tak, že napadené rozhodnutí zrušil ve výrocích o náhradě škody a sám znovu podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému Ing. P. H. zaplatit Lesům České republiky, s. p., náhradu škody ve výši 356 801,67 Kč a obviněnému Z. K. ve výši 412 641,67 Kč. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně beze změn.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný Z. K. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Nedomy s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolací námitky obviněného k přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně směřovaly proti tomu, že k řádnému výkonu svých povinností revírníka spravovat svěřený úsek lesa neměl vytvořeny zaměstnavatelem podmínky. Dřevo totiž mohly bez jeho osobní účasti těžit a odvážet i jiné subjekty a bylo určeno několik odvozních míst dřevní hmoty. V současné době je v daném regionu velká nezaměstnanost, proto na nevhodné a nedostatečné pracovní podmínky raději nepoukazoval. Dále obviněný zpochybnil správnost skutkového závěru, že v jím spravovaném revíru vzniklo v žalovaném období manko, které chtěl zakrýt neevidovanou těžbou dřeva. Poukázal přitom jednak na skutečnost, že polesí jako celek vykázalo za stejné období přebytek 288 m 3 dřevní hmoty (kontrolní inventurou bylo zjištěno, že v revíru č. 6 chybí cca 700 m 3 , ovšem v manipulačním skladu je vykazován přebytek 1 000 m 3 ) a jednak na způsob, jakým byly prováděny inventury týkající se úseku lesa, který spravoval. Poslední okruh námitek obviněného se týkal toho, že jím zrealizovanou těžbou dřeva nemohla vzniknout na majetku Lesů ČR, s. p., škoda ve výši 898 162 Kč, protože veškeré vytěžené dřevo bylo zaměstnavateli předáno a jím zobchodováno. Navíc nešlo o těžbu neoprávněnou, neboť ji provedl na pokyn nadřízených.
Ke skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně právně posouzenému jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku obviněný namítl, že palivové dřevo v hodnotě 51 480 Kč, které si měl údajně protiprávně ponechat, bylo dílem deputátu, na který měl nárok za rok 2008, dílem bylo použito k vytápění chat zaměstnavatele, které obhospodařoval, a dílem si je odkoupil, což prokazují jím předložené doklady. Soudy ale jeho obhajobu v tomto smyslu zcela pominuly.
Podle obviněného trpí dovoláním napadený rozsudek extrémními rozpory mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, v důsledku čehož byly skutky kladené mu za vinu právně posouzeny způsobem, který je v rozporu se zásadami spravedlivého procesu.
Nejvyššímu soudu obviněný Z. K. navrhl, aby zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (fakticky se tedy dovolatel domáhal i zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně) .
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha (dále jen „státní zástupce“). Ztotožnil se s částí dovolacích námitek obviněného, které naplnily uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V popisu skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně skutečně absentuje škoda, která je jedním ze základních znaků skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 tr. zákoníku. Částka ve výši 961 912,41 Kč, která je zde uvedena, podle státního zástupce nevyčísluje způsobenou škodu, jak by se mohlo na první pohled jevit, ale jen hodnotu neevidované těžby dřeva, která měla zastřít již dříve vzniklé manko ve výši 898 162,41 Kč, a dále částku 63 750 Kč zaplacenou obchodní společnosti Solitera, s. r. o., za těžební práce. Manko ale nelze ztotožňovat se škodou, jak bylo Nejvyšším soudem judikováno již v rozhodnutí publikovaném pod č. 33/1967 Sbírky rozhodnutí a stanovisek. Je totiž jen účetním termínem k označení inventarizačního rozdílu, tedy rozdílu mezi skutečným a účetním stavem, pokud je skutečný stav nižší než stav v účetnictví. Z hlediska trestní odpovědnosti je proto podstatné, jakým konkrétním způsobem manko vzniklo (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1283/2012). Pokud byl dne 30. 9. 2009 zjištěn při inventuře rozdíl mezi skutečným a účetním stavem vytěženého dřeva v revíru č. 6, mohl obviněný odpovídat pouze za tu část zjištěného rozdílu, kterou zavinil porušením svých povinností revírníka při správě svěřeného majetku. Přitom by se muselo jednat o rozdíl skutečný, nikoli jen účetní. V posuzovaném případě je navíc nutné zohlednit to, že při zastírání manka sice došlo ke snížení majetku poškozeného úbytkem lesa, ovšem na druhou stranu byl jeho majetek zvýšen o dřevo, které pro něj obviněný vytěžil. Podle mínění státního zástupce nebyla objasněna míra zavinění obviněného na vzniku manka ani škoda vzniklá úbytkem lesa. Soudy zjistily pouze to, kolik dřeva obviněný vytěžil, aby zakryl skutečnost, že v jím spravovaném revíru byla zjištěna ztráta dříve vytěženého dřeva. Státní zástupce poukázal na to, že vytěžené dřevo je zcela specifickou komoditou, která se po delší dobu nachází v nepřehledném terénu lesa a je komukoli volně přístupná. Z těchto důvodu poškozený, tj. Lesy ČR, s. p., toleroval u všech revírníků menší procento ztrát. Obviněný byl oproti ostatním revírníkům Lesní správy J. v nevýhodě, protože v revíru č. 6 probíhal největší objem těžby. Navíc státní zástupce připomněl, že obviněný neevidovanou těžbu provedl na radu svých nadřízených (spoluobviněných Ing. P. H. a Ing. P. T.).
Státní zástupce rovněž podrobil kritice všechny znalecké posudky, které byly ve věci zpracovány za účelem určení výše škody, a konstatoval, že problém nespočíval ve výpočetních postupech znalců, ale v chybné právní konstrukci škody, která byla zvolena. Znalci ocenili jen hodnotu vytěženého neevidovaného dřeva a nezabývali se dalšími rozhodnými položkami. Přitom pokud nebyl prokázán skutečný (nikoli tedy jen účetní) úbytek dřeva vytěženého před 30. 9. 2009, pak následnou těžbou dřeva, které bylo v celém rozsahu předáno do skladů Lesů ČR, s. p., podle státního zástupce žádná škoda na majetku poškozeného vzniknout nemohla. A to bez ohledu na to, zda tato těžba byla evidována nebo nikoli. Nevedení evidence těžby dřeva je totiž nesporně porušením pracovních povinností obviněného, ale samo o sobě ještě neznamená vznik škody. Ta mohla v souvislosti se zakrýváním manka podle státního zástupce vzniknout jen tím, že poškozený nemohl „přijmout opatření ke zjištění schodku a k předcházení dalším schodkům“, jak je uvedeno v popisu skutku. V takovém případě by ale muselo být objasněno, např. porovnáním s finančním profitem z takových opatření přijatých v jiných revírech, zda existovala reálná možnost, že poškozený tímto způsobem dosáhne náhrady za schodek, a v jaké výši.
Ohledně dovolacích námitek obviněného, že neměl pro řádné plnění svých povinností vytvořeny zaměstnavatelem podmínky, státní zástupce uvedl, že se sice týkají otázky zavinění, ale k dřívějšímu úbytku vytěženého dřeva a nikoli k následné neevidované těžbě, mající tento úbytek zastírat.
Ke skutku pod bodem 2) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce uvedl, že z odůvodnění napadeného rozsudku ani rozsudku soudu prvního stupně nelze zjistit, jak se soudy vyrovnaly s obhajobou obviněného spočívající v jeho představě o legálním odběru palivového dřeva, a o jaké konkrétní důkazy opírají svůj závěr o úmyslné formě zavinění. Svědci J. Š. a K. Š., které soudy v souvislosti s tímto skutkem zmiňují, potvrzují pouze to, co doznává i obviněný, tedy že realizovali uvedenou těžbu dřeva pro obviněného. Listinné důkazy, na které soudy v obecné rovině poukázaly, nijak nespecifikovaly, tudíž není zřejmé, o která zjištění svůj závěr o zavinění obviněného opřely. Napadený rozsudek je tak zatížen vadou extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními o zavinění obviněného a provedenými důkazy, čímž došlo k porušení základních zásad spravedlivého procesu.
Vzhledem k výše uvedenému navrhl státní zástupce Nejvyššímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Následně se Nejvyšší soud zabýval obsahem dovolacích námitek, které obviněný podřadil důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být úspěšně uplatněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Z tohoto pohledu deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídají námitky, kterými obviněný brojí proti tomu, že skutek pod bodem 1) výroku o vině nevykazuje znak základní skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 tr. zákoníku. a to způsobení škody nikoli malé, natož znak kvalifikované skutkové podstaty značné škody podle §220 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podřadit mu lze rovněž námitku vztahující se ke skutku pod bodem 2) výroku o vině, který byl právně kvalifikován jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, a vychází ze zjištění, že palivové dřevo, které si obviněný ponechal, pro něj nebylo cizí věcí, neboť na něj měl nárok jako na deputátní dříví, a s tím související námitku absence subjektivní stránky tohoto přečinu.
Nejvyšší soud v rozsahu těchto relevantně uplatněných námitek přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí značnou škodu. Ta je v ustanovení §138 tr. zákoníku vymezena částkou nejméně 500 000 Kč.
V posuzovaném případě naplnění znaků citovaného trestného činu soudy nižších stupňů spatřovaly ve stručnosti v tom, že obviněný jako revírník Lesní správy J. měl z titulu svého funkčního zařazení podle pracovní smlouvy povinnost zajišťovat řádné lesnické hospodaření na vymezeném území, zadávání, kontrolu a přejímání těžebních prací, přejímání a předávání dříví, vedení lesní hospodářské evidence, ale nejméně od roku 2009 do 30. 3. 2010 tyto povinnosti řádně neplnil. V revíru č. 6, který měl spravovat, totiž společně s obviněnými Ing. P. H., lesním správcem polesí, a Ing. P. T., technikem polesí, zakrýval vzniklý schodek mezi účetním a fyzickým stavem zásob dřevní hmoty ve výši nejméně 556,59 m 3 buku a 306,01 m 3 smrku v celkové hodnotě nejméně 898 162,41 Kč, který byl nejpozději dne 30. 9. 2009 zjištěn inventarizační komisí, a tím zabránil Lesům ČR, s. p., učinit opatření ke zjištění způsobu vzniku schodku, k odhalení osoby, která jej zavinila, a k zamezení dalších ztrát vytěženého dřeva. Konkrétní kroky obviněného k zahlazení vzniklého manka pak spočívaly v tom, že společně s revírníkem sousedního revíru č. 7 J. V. vytěžil smrkové a bukové dřevo v porostech nezahrnutých do lesního hospodářského plánu, a to ve stejném objemu, jako chybějící zásoby dřevní hmoty, a dal pokyn k jeho odvezení do manipulačního skladu Lesů ČR, s. p. Spoluobviněný Ing. P. T. poté zanesl nelegálně vytěžené dřevo do evidence ve prospěch revíru č. 6. Náklady za těžební práce nesl obviněný dílem sám a dílem byly podle pokynu spoluobviněného Ing. P. H. zaplaceny z prostředků poškozeného určených na pěstební činnost, a to ve výši 63 750 Kč. Celkem tak obviněný způsobil poškozeným Lesům ČR, s. p., škodu ve výši 961 912,41 Kč.
Při určení škodlivého následku popsaného jednání obviněného vycházel soud prvního stupně podle odůvodnění svého rozsudku (viz strana 49) ze závěrů revizního znaleckého posudku zpracovaného znalci z oboru ekonomika a lesní hospodářství, se zvláštní specializací mimo jiné na těžbu dříví a oceňování lesních pozemků a porostů nebo škod na lesních porostech doc. Ing. Pavlem Alexandrem, CSc., a Ing. Pavlem Scheuerem. Z písemného zpracování posudku i vyjádření zpracovatelů u hlavního líčení vyplývá, že vycházeli ze skutečnosti, že manko vytěžené dřevní hmoty chybějící v manipulačním skladu, které vzniklo v době od 30. 9. 2009, nelze nahradit další těžbou z majetku poškozeného, která proběhla na pokyn obviněných v době od 1. 10. 2009 do 31. 3. 2010. Škodu tak podle těchto závěrů představuje hodnota nelegálně vytěženého dřeva určeného k zakrytí účetního schodku. Zkoumáním označených porostů pak zpracovatelé posudku zjistili, že od 1. 10. 2009 do 31. 3. 2010 bylo vytěženo celkem 863 m 3 jehličnaté a listnaté dřevní hmoty v hodnotě celkem 898 162,41 Kč, přičemž k této škodě přičetli cenu tzv. mimořádných nákladů spojených s touto těžbou a „přiblížením“ dřeva do manipulačního skladu (viz strany 927 až 988 a 1032 až 1035 trestního spisu). Výsledná částka tak činila 1 070 405 Kč.
Také podle názoru odvolacího soudu je nutné škodu spatřovat primárně v hodnotě dřevní hmoty vytěžené k vyrovnání zjištěného schodku za období předcházející 30. 9. 2009. „Manko z manipulačního skladu se totiž přesunulo do manka v porostu.“ Samotná skutečnost, že toto dřevo bylo dodáno do skladů poškozeného a jím zobchodováno, na tomto závěru nemůže podle odvolacího soudu nic změnit, protože tato těžba způsobila úbytek lesa, jak správně konstatovali znalci, kteří zpracovali revizní znalecký posudek. K nákladům spojeným s těžbou se odvolací soud nevyjádřil vůbec.
Nejvyšší soud se neztotožnil s argumenty soudů nižších stupňů. To, co je pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst 1 tr. zákoníku totiž specifické a čím se liší od jednání beztrestných, je, že pachatel úmyslně porušuje své povinnosti (smluvní či zákonné) a jedná na úkor opatrovaného nebo spravovaného majetku, resp. subjektu, jemuž patří, a tím mu způsobí škodu. Vzhledem k tomu, že trestní zákoník nedefinuje pojem škody pro účely trestní odpovědnosti, Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 923/2009 Sb., publikovaném pod č. 34/2010–II. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, konstatoval, že je na místě ji v trestním právu chápat obdobně jako v právu občanském a obchodním (§442 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, §379 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. §2952 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, §257 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů).
Z hlediska aplikace §220 tr. zákoníku je pak rozhodující pouze škoda vzniklá na cizím majetku v příčinné souvislosti s porušením povinnosti jeho řádné správy nebo opatrování. Škoda přitom může spočívat jak ve zmenšení hodnoty dotčeného majetku, tak v absenci očekávaného přírůstku na něm při obvyklém běhu věcí, tj. v ušlém zisku. Skutečnou škodou je například újma vzniklá znehodnocením opatrované věci, uskutečněním plnění bez adekvátní protihodnoty, prodejem spravovaného majetku za nižší cenu, než jaká byla jeho obecná hodnota, atd. Ušlý zisk může spočívat například v neuložení peněz na úročený účet, v nevymáhání plnění splatných pohledávek, v poskytnutí půjčky bez úroků apod. Na druhou stranu nelze škodu spatřovat v nutných výdajích na správu nebo opatrování majetku vyplývajících z jeho existence a užívání.
V posuzovaném případě vyplývá ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jejichž správnost a úplnost není Nejvyšší soud zásadně oprávněn zpochybňovat, protože dovolání je opravným prostředkem mimořádným určeným k odstranění zákonem taxativně vymezených procesních a hmotněprávních vad, že dovolatel záměrně porušil svou povinnost řádně spravovat svěřený revír, která mu vyplývala z pracovní smlouvy. Měl tak učinit tím, že dal pokyn k předčasnému a neevidovanému vytěžení dřeva v celkové hodnotě nejméně 898 162,41 Kč a k jeho odvozu do manipulačního skladu, aby navýšil zásoby dřevní hmoty o 556,59 m 3 buku a 306,01 m 3 smrku a zakryl tak rozdíl mezi fyzickým a účetním stavem vytěženého dříví zjištěný inventurou ke dni 30. 9. 2009. Současně je nesporné, že část nákladů za tuto neevidovanou těžbu ve výši 63 750 Kč byla uhrazena z prostředků poškozeného určených na pěstební činnost, zbylé náklady nesl obviněný Z. K. sám.
V soudy zjištěných skutkových okolnostech však zůstala neobjasněná otázka, o kolik se v příčinné souvislosti s popsaným jednáním obviněného Z. K. snížila majetková aktiva poškozeného subjektu Lesů ČR, s. p. Soudy nižších stupňů shodně škodu spatřovaly v hodnotě „neevidovaně“ vytěžené dřevní hmoty a v nákladech na tuto těžbu, které byly uhrazeny z prostředků poškozeného. S námitkou obhajoby, že dřevo bylo vytěženo z toho důvodu, aby byl zakryt účetní schodek z předcházející těžby, a bylo předáno poškozenému, který jej zobchodoval, se soudy vypořádaly tvrzením, že pokud bylo chybějící vytěžené dřevo nahrazeno dřevní hmotou opět získanou z majetku poškozeného, v podstatě nedošlo k řádnému vyrovnání zjištěného schodku, protože sice byl sanován stav dřeva ve skladu, ale ve stejném rozsahu chybí dřevo ve spravovaném lese.
Tato úvaha ale pomíjí zásadní skutečnost, že obviněnému není v projednávané věci kladeno za vinu jednání, které předcházelo vzniku manka na dřevní hmotě a muselo tudíž k němu dojít nejpozději dne 30. 9. 2009. Jak vyplývá z tzv. skutkové věty, obviněný je stíhán za jednání v době od 1. 10. 2009 do 31. 3. 2010, jímž umožnil zastřít dříve vzniklý účetní schodek na zásobách dřeva. Konkrétně se mělo jednat o provedení předčasné těžby dřeva, kterou řádně nezaevidoval, přičemž vytěženou dřevní hmotu odvezl do manipulačního skladu a vydával ji za dřevní hmotu vytěženou v době do 30. 9. 2009. Za skutkového stavu, kdy vytěžené dřevo je v celém objemu předáno poškozenému a zůstává součástí jeho majetku, ale nelze škodu spatřovat v hodnotě tohoto předčasně vytěženého dřeva, a to bez ohledu na skutečnost, že šlo o těžbu neevidovanou, neboť aktiva spravovaného majetku nedoznala „přesunutím“ dřeva z lesa do skladu změn. Ke snížení majetku poškozeného by samozřejmě mohlo dojít tím, že šlo o těžbu neplánovanou. Znalci z oboru ekonomika a lesní hospodářství, se zvláštní specializací na těžbu dříví a oceňování lesních pozemků a porostů nebo škod na lesních porostech, kteří zpracovali revizní znalecký posudek, ovšem dospěli k závěru, že v posuzovaném případě předčasným smýcením zkoumaných porostů nevznikla Lesům ČR, s. p., žádná škoda (srovnej strana 53 revizního znaleckého posudku na č. l. 978 trestního spisu).
Na druhou stranu je nepochybné, že v příčinné souvislosti s tím, že obviněný záměrně porušil své povinnosti revírníka postupovat s odbornou péčí a vědomě nechal vytěžit část spravovaného porostu výhradně z toho důvodu, aby zakryl manko skladového dříví, došlo k nadbytečným výdajům ve výši 63 750 Kč z finančních prostředků poškozeného určených pro tzv. pěstební činnost. Pokud tedy soudy nižších stupňů označily za škodu následek v této podobě, nelze jejich závěru nic vytknout. S ohledem na to, že se jedná o škodu nikoli malou, postačí již tato skutečnost k vyvození trestní odpovědnost obviněného za přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle základní skutkové podstaty §220 odst. 1 tr. zákoníku. Další škodlivý následek vzniklý v příčinné souvislosti s úmyslným porušením povinnosti obviněného řádně spravovat svěřený úsek polesí, pak lze, jak konstatoval již státní zástupce ve svém vyjádření, zvažovat v souvislosti s tím, že v důsledku jednání obviněného poškozený nemohl „přijmout opatření ke zjištění schodku a k předcházení dalším schodkům“. Chtěl-li totiž obviněný neevidovanou těžbou zastřít manko na skladovém dříví vzniklé v revíru č. 6, který spravoval, lze logicky usuzovat na to, že současně jeho úmysl směřoval k tomu, aby zamezil poškozenému nárokovat vůči němu náhradu za schodek na svěřených hodnotách podle §250 odst. 1 a §257 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném v době spáchání skutku (dále jen „zákoník práce“). Nejvyšší soud k tomu připomíná, že zaměstnavatel může po zaměstnanci, který mu způsobil škodu zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, požadovat náhradu škody až do čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku v případě, že škoda byla způsobena jen z nedbalosti. V posuzované věci je navíc nutné zohlednit také ustanovení §250 odst. 3 a §252 odst. 1 zákoníku práce, podle kterých zaměstnavatel není povinen prokázat zavinění zaměstnance, byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty. Vzhledem k námitkám obviněného, které zazněly nejen v dovolání, ale jsou součástí jeho obhajoby od samého počátku trestního stíhání, tedy, že mu nebyly zaměstnavatelem vytvořeny podmínky pro řádnou kontrolu vytěžené a odvážené dřevní hmoty, je ale zásadní si jako předběžnou otázku vyřešit to, zda obviněný mohl prokázat, že schodek na vytěžené dřevní hmotě vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, protože mu zaměstnavatel zanedbáním svých povinností zabránil v tom, aby mohl kontrolovat množství vytěženého dřeva a nakládání s ním. V kladném případě by totiž přicházela v úvahu nejen aplikace ustanovení §252 odst. 5, ale také §250 odst. 2 zákoníku práce, tj. poměrné určení náhrady škody v případě spoluzavinění poškozeného, což by se odrazilo na výši škody, kterou obviněný způsobil tím, že manko účelově zastíral náhradní těžbou. Soud prvního stupně se k této problematice již částečně vyslovil na straně 48 odůvodnění svého rozsudku. Sice odmítl námitky obviněného týkající se pracovních podmínek a možností kontroly a dohledu při spravování jím svěřeného lesa, ovšem nikoli ve vztahu ke způsobení škodlivého následku žalovaného jednání, ale jen ve vztahu ke zjištěnému schodku dřevní hmoty vzniklého v předcházejícím období.
Pokud jde o dovolací námitky obviněného týkající se právního posouzení skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud je shledal rovněž důvodnými.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Přisvojením si cizí věci se přitom rozumí jednání pachatele, který se svěřenou věcí naloží v rozporu s účelem, pro který mu byla svěřena.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ani z jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně ale nelze zjistit, zda všechno palivové dřevo, které si obviněný podle skutkových zjištění měl ponechat, bylo pro něj skutečně cizí věcí a zda s ním nakládal v rozporu s účelem svěření.
Soud prvního stupně a odvolací soud se totiž dostatečným a přezkoumatelným způsobem nevypořádaly s obhajobou obviněného, že část tohoto palivového dřeva mu patřila z titulu jeho nároku na deputátní dříví a zbytek použil ve prospěch poškozeného na vytápění chaty jím provozované. Soud prvního stupně pouze velmi stručně a obecně na straně 49 svého rozsudku odkázal na výpovědi svědků J. Š. a K. Š. a blíže nespecifikovanou část listinných důkazů a stroze konstatoval, že skutek pod bodem 2) obžaloby byl prokázán a vykazuje znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Odůvodnění tohoto rozsudku tak postrádá nejen jakékoli hodnocení provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu, ale také jasný právní závěr o naplnění znaků skutkové podstaty přečinu zpronevěry, zejména zda předmětné dřevo bylo pro obviněného cizí věcí, a rovněž zavinění obviněného, jež musí zahrnovat všechny jednotlivé znaky přečinu. Pro úplnost pak Nejvyšší soud upozorňuje na to, že z výpovědí jmenovaných svědků, jejichž obsah soud prvního stupně obsáhle citoval na straně 30 svého rozsudku, vyplývá jen to, že na pokyn obviněného Z. K. rozřezali a poté rozštípali „nějaké bukové kmeny, které jim označil“. K otázce, zda mohlo jít o dřevo, na jehož spotřebování by mohl mít obviněný nárok či souhlas zaměstnavatele, se svědci nijak nevyjadřovali a okresní soud dokazování v tomto směru nevedl.
Odvolací soud k námitce obviněného směřující proti závěru soudu prvního stupně, že si palivové dříví přisvojil neoprávněně, znovu jen stroze poukázal na svědecké výpovědi J. Š. a K. Š. Obviněným Z. K. nastíněnou možnost, že předmětné dřevo si legálně ponechal jako náhradu za deputátní dřevo, na které měl zákonný nárok, pak označil za výmluvu s poukazem na absenci potřebných dokladů a na podporu správnosti rozsudku soudu prvního stupně dále jmenoval svědky Mgr. J. K. a J. V. Z obsahu těchto svědeckých výpovědí, jak jsou interpretovány v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na stranách 16 až 18, ovšem ke skutku pod bodem 2) výroku o vině nevyplývá vůbec nic. Pokud jde o listinné důkazy, které odvolací soud rovněž zmínil, platí shora uvedená výhrada, že nebyly v rozsudku soudu prvního stupně blíže konkretizovány a nelze proto zjistit, co je jejich obsahem a jaká skutková zjištění z nich soudy dovodily.
Nejvyšší soud s ohledem na výše popsaná zjištění a právní závěry vyhověl mimořádnému opravnému prostředku obviněného Z. K. a zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 68 To 24/2015, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 1 T 51/2011, v části, která se jej týká, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jelikož důvody zrušení prospívají také obviněnému Ing. P. H., o jehož odvolání bylo rozhodnuto ve stejném řízení a týmž rozsudkem, který ovšem nevyužil práva podat dovolání, Nejvyšší soud s ohledem na zásadu beneficia cohaesionis (dobrodiní záležející v souvislosti) podle §265k odst. 2 tr. řádu a §261 tr. řádu rozhodl také ve prospěch tohoto spoluobviněného a zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně i ohledně něho. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Okresnímu soudu v Jeseníku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Jeseníku si u skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině svého rozsudku ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 1 T 51/2011, ujasní otázku škody a s ní související kvalifikační okolnost zakládající trestní odpovědnost podle §220 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spočívající ve způsobení značné škody, a u skutku pod bodem 2) výroku o vině se přezkoumatelným způsobem vypořádá se zásadní námitkou obhajoby obviněného Z. K. týkající se jeho případného nároku na spotřebování palivového dříví pro svou potřebu a dále objasní možnost využití části dřeva k vytápění nemovitostí ve vlastnictví poškozeného tudíž v jeho prospěch. Za tímto účelem případně doplní dokazování v nezbytném rozsahu. V rámci nového projednání a rozhodnutí věci je přitom soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným v tomto usnesení a rovněž je povinen respektovat zásadu zákazu reformationis in peius (§265s odst. 1, 2 tr. řádu).
Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí nemohl Nejvyšší soud v dovolacím řízení odstranit, rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová