ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1578.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1578/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2015 o dovolání, které podal obviněný P. C . , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 7 To 115/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 42 T 52/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 42 T 52/2012, byl obviněný P. C. uznán vinným trestným činem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně však dne 30. 11. 2011 v H. J., v domě č. ....., v ulici M., jako provozovatel baru Z.A.C.A.P.A. Club, v místě provozovny na shora uvedené adrese a ve zděném přístavku náležejícímu k rodinnému domu č. ...., skladoval v rozporu s ustanovením §3 zákona č. 676/2004 Sb. o povinném značení lihu celkem 31 ks spotřebních balení lihovin zn. Malibu, Jägermeister, Aperol, Sierra Tequila – Silver, Captain Morgan, Metaxa, Bacardi Gold, Bacardi Black, Bacardi Superior, Jack Daniels, Havana Club, Beefeater London, Ron Barcelo Imperial, Ballantines Finest a Ron Metusalem Rum, které nebyly označeny kontrolními páskami podle §5 a §6 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §244 odst. 1 tr. zákoníku, (ve výroku o trestu chybí odkaz na ustanovení §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku), k trestu obecně prospěšných prací v trvání sto padesáti hodin. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to celkem 41 kusů lahví lihovin specifikovaných ve výroku o tomto trestu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 7 To 115/2013, tak, že z jeho podnětu částečně zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu, a to ve výroku o trestu propadnutí věci a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to 31 ks lahví lihovin specifikovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný P. C. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. Patrika Bauera, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru obviněného nebyla v jeho věci naplněna skutková podstata trestného činu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 tr. zákoníku, protože v jeho případě nedošlo k nedovolenému nakládání s lihem neoznačeným kontrolní páskou pro daňové účely. Poukázal přitom na definici tzv. kontrolní pásky určené ke značení lihu, jak je obsažena v zákoně č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o povinném značení lihu“), konkrétně v ustanovení §2 písm. q). Podle obviněného totiž není zřejmé, že by povinnost takového značení směřovala k daňovým účelům, když zmíněná definice obsahuje termín „daňové území“, nikoli „daňový účel“. Kontrolní páska je ceninou, která neprokazuje zdanění, jako je tomu např. u kolku na tabákových výrobcích, ale plní maximálně kontrolní funkci. Obviněný tak má za to, že pokud nebyl prokázán daňový účel značení lihu páskou, nemůže být jeho jednání natolik společensky škodlivé, aby bylo posouzeno jako přečin, k postihu by postačovalo vyvození odpovědnosti podle předpisů správního práva.
Soud se podle dovolatele dostatečně nezabýval ani otázkou osobní spotřeby nalezeného alkoholu či jeho oprávněného nabytí obviněným. Pokud část lihovin byla dovezena ze Spolkové republiky Německo, nebyla tudíž určena pro tuzemský trh, láhve nemusely být ani označeny podle citovaného ustanovení zákona o povinném značení lihu.
V další části svého dovolání obviněný zpochybnil způsob hodnocení skutkových zjištění soudy zejména ve vztahu k počtu lahví, které nebyly opatřeny kontrolní páskou, u celkem osmi však ani taková povinnost nenastala, neboť byly otevřené. Dále obviněný upozornil na nesoulad tvrzení soudu ve vztahu k počtu lahví nalezených v provozovně za barem (celkem sedm kusů) s obsahem záznamu prohlídky jiných prostor. Z něho totiž vyplývá, že na tomto místě se nacházelo jen pět lahví s lihovinou. Zároveň upozornil, že minimálně tři z nich nebyly shledány jako neoznačené a u zbytku se jednalo o otevřená balení.
Obviněný dále namítl neexistenci úmyslného zavinění, a to konkrétně jeho intelektuální složky, kdy mu nebyla prokázána vědomost o „neoprávněném neznačení“ předmětného zboží.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 7 To 115/2013, a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného P. C. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumíra Crhy. Kromě formální, byť přiléhavé, připomínky o nesprávném použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ačkoli obviněný své dovolání fakticky podal z důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, státní zástupce poukázal na jeho dosavadní obhajobu, jejíž obsah se shoduje s uplatněnými dovolacími námitkami.
Ohledně právní výhrady spočívající v tom, že kontrolní pásky na značení lihu nebyly kontrolními páskami k označení zboží k daňovým účelům, neboť takové určení není výslovně obsažené v §2 písm. q) zákona o povinném značení lihu, státní zástupce konstatoval, že tuto výtku obviněný uplatňoval od počátku trestního řízení a soudy obou stupňů se k ní vyjádřily, byť přiléhavěji spíše soud druhého stupně. Ten správně zdůraznil, že obviněný není postihován za daňový delikt, nýbrž za skladování neoznačených lahví. Na doplnění a jasné vyvrácení výhrad obviněného týkající se účelu kontrolních pásek na lihovinách, potom státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství citoval především z důvodové zprávy k zákonu o povinném značení lihu, jehož účelem je „… zejména zamezit nelegální výrobě lihu a zajistit, aby výroba, dovoz, prodej, skladování, distribuce a vývoz lihu probíhal v souladu s platnými právními předpisy, zejména s předpisy, které upravují nakládání s lihem a spotřební daně, a tím zamezit daňovým a celním únikům…“. Tento posledně jmenovaný účel přijetí zákona o povinném značení lihu je rovněž vyjádřen i na jiných místech důvodové zprávy. Stejně tak právní nauka (komentář k trestnímu zákoníku) a judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1152/2012) vykládá daňový účel předmětné pásky jednotně. V této části považuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.
Ostatní výhrady obviněného mají výlučně skutkový charakter, a proto není možné se jimi v dovolacím řízení zabývat. Stejný závěr učinil státní zástupce ohledně odkazu obviněného na společenskou škodlivost předmětného jednání, nebyl totiž doplněn žádnými konkrétními výhradami, není ani zřejmé, zda dovolatel měl na mysli ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku (další formy spáchání spočívají v dovážení, přepravě a uvádění do oběhu).
Vzhledem k uvedenému proto státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného P. C. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný P. C. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Obviněný P. C. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten dopadá na případy, kdy skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jak bylo rovněž uvedeno, nelze jím vytýkat vady spočívající v hodnocení dokazování a v samotném skutkovém zjištění, k němuž soudy dospěly. Předmětem právního posouzení je zásadně skutek tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, kterým je dovolací soud vázán. Dovolací soud není obecnou třetí instancí oprávněnou přezkoumávat všechna rozhodnutí soudů druhého stupně. Vzhledem k tomu, že těžiště dokazování v trestním řízení probíhá před soudem prvního stupně, jeho mj. skutkové závěry mohou být doplněny, event. korigovány soudem odvolacím, dovoluje trestní řád cestou mimořádného opravného prostředku pouze těch pochybení, která jsou výslovně definována v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Nejvyšší soud není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, už jen proto, že v dovolacím řízení má omezený rozsah dokazování (srov. §265r odst. 7 tr. řádu).
Obviněný sice ve svém dovolání uplatnil část námitek, které směřují proti právnímu posouzení skutku, jak byl soudy nižšího stupně zjištěn, ale Nejvyšší soud je posoudil jako nedůvodné. Převážná část jeho výhrad pak vůbec neodpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Trestného činu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely. V projednávané trestní věci byl obviněný odsouzen za skladování celkem 31 ks lahví s alkoholem neoznačeným kontrolní páskou, které trestní zákoník považuje za jednu z alternativních způsobů spáchání druhé ze základních skutkových podstat tohoto přečinu definovaných v prvním odstavci §244 tr. zákoníku (další formy spáchání spočívají v dovážení, přepravě a uvádění do oběhu).
V rámci právních výhrad proti výroku o vině obviněný v podstatě vyloučil daňový účel kontrolních pásek k označení lihu. Jak přiléhavě zmínil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání, daňový účel kontrolních pásek vyplývá nejen z důvodové zprávy k zákonu o povinném značení lihu a z odborné literatury (viz Šámal, P. a kol. trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2472), ale je zcela respektován též dosavadní soudní praxí včetně rozhodování Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud již opakovaně vyslovil, že označení lihovin kontrolními páskami slouží primárně pro daňové účely, byť je současně i jistou zárukou toho, že při výrobě nápojů z lihu byly dodrženy stanovené výrobní normy a postupy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2014, sp. zn. 5 Tdo 704/2014, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014).
Obviněný totiž tuto svoji námitku předložil bez jakékoliv návaznosti na ostatní ustanovení zákona o povinném značení lihu. Již samotné spojení „daňové území“ obsažené v obviněným citovaném ustanovení §2 písm. q) zákona o povinném značení lihu totiž jednoznačně svědčí o smyslu tohoto konkrétního ustanovení, které je však nutné vykládat ve vztahu k účelu, za jakým byla tato mimotrestní norma přijata a stala se součástí právního řádu České republiky. Fiskální charakter kontrolní pásky je nakonec zřejmý i ze samotné formulace citovaného ustanovení, neboť je v něm jednoznačně uvedeno, že „kontrolní páska určená ke značení lihu, který je na daňovém území České republiky vyroben nebo na daňové území České republiky dovezen. Samozřejmě, že pouhé opatření lihu kontrolní páskou ještě nemůže samo o sobě znamenat současně splnění daňové povinnosti vyplývající primárně ze zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, přesto však zákon o povinném značení lihu tvoří součást těchto a dalších právních norem, které upravují jak daňovou povinnost poplatníků daní, tak současně těch zákonných a podzákonných předpisů, které podrobněji regulují tuto oblast činnosti, jejímž hlavním smyslem je ochrana fiskálních zájmů státu.
Je sice možné obviněnému dát za pravdu v tvrzení, že pásky ke značení lihovin mají kontrolní charakter, avšak každá kontrolní činnost vždy probíhá za jistým účelem, tj. musí být předem znám předmět kontroly, a tím je v případě povinného značení lihu kontrolními páskami v první řadě respektování povinností příslušnými povinnými subjekty spotřební daně a na ni navazující daně z příjmů poplatníků těchto daní. Zcela ve smyslu takového účelu proto nesmí být značen kontrolními páskami líh určený k vývozu (srov. ustanovení §4 odst. 2 zákona o povinném značení lihu), neboť ten bude předmětem zdanění až v zemi dovozu, kde tak dojde k realizaci fiskálních zájmů příslušného státu.
Nejvyšší soud v této souvislosti musí připomenout úvahy soudů ve věci činných, když soud prvního stupně na str. 5 a soud druhého stupně na str. 7 svých rozsudků konstatovaly, že podstata trestní odpovědnosti obviněného spočívá nikoli v páchání daňových deliktů na úseku spotřební daně – konkrétně daně z lihu, ale ve skladování alkoholu neoznačeného v souladu s §3 odst. 1 zákona o povinném značení lihu. Obviněný tedy byl postižen „jen“ za nedodržení povinného značení zboží, které ve své provozovně skladoval. Proto jsou jeho připomínky ohledně případné povinnosti přiznat a následně uhradit daň z lihu, nepřípadné. V podstatě jediná dovolací námitka podřazená důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, která směřovala proti hmotně právnímu posouzení skutku tak, jak byl zjištěn soudy obou stupňů, nemá žádné opodstatnění.
Výhrady vůči zjištěnému množství nalezeného alkoholu a jeho účelu musí Nejvyšší soud odmítnout, neboť pro jejich skutkovou povahu se jimi nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zabývat.
Pouze nad rámec dovolacího přezkumu tak Nejvyšší soud konstatuje, že soudy obou stupňů správně posoudily provedené důkazy a vyhodnotily je v souladu s jejich obsahem i zásadami obecné logiky. Všechny dovolací výhrady obviněného byly součástí jeho dosavadní obhajoby a zopakoval je také v odvolání. Již soud prvního stupně velmi pečlivě hodnotil obsah jednotlivých důkazů, a to i ve vzájemných souvislostech, případně odvolací soud ještě doplnil hodnotící úvahy soudu prvního stupně. Ani Nejvyšší soud tak nemá na podkladě trestního spisu z výsledků dokazování pochybnost o vyvrácení obhajoby obviněného, že nalezené lihoviny neoznačené kontrolními páskami měl pouze pro svou osobní spotřebu. Soudy správně vycházely zejména z výsledků prohlídky jiných prostor provedené v objektu provozovny obviněného a přístavku u jeho domu (srov. č. l. 26 – 28 trestního spisu) a také z výpovědí svědků M. K. a H. K. v hlavním líčení konaném dne 9. 1. 2013 (srov. č. l. 218 – 221 trestního spisu). Těm se obviněný v minulosti svěřil o původu alkoholu a také se svým úmyslem prodávat jej v provozovně tím způsobem, že jej bude dolévat do zakoupených lahví stejné značky řádně označených kontrolními páskami. Této verzi logicky odpovídá i celkově pět lahví lihovin, z nichž některé byly bez označení páskou, jež byly nalezeny přímo v prostorách baru v provozovně obviněného. Nejvyšší soud musí na tomto místě souhlasit s námitkou obviněného, že soud prvního stupně ve svém rozsudku na straně 5 nesprávně uvedl množství lahví nalezených v prostorách baru, a to v počtu sedm lahví, když ve skutečnosti jich bylo pět. V celkovém počtu nalezených 31 lahví bez označení kontrolní páskou v popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je však uveden správný a z důkazů vyplývající počet. Uvedená nepřesnost proto podle Nejvyššího soudu nijak nezpochybňuje správný právní závěr soudů obou stupňů o vině přečinem podle §244 odst. 1 alinea druhá, ani nemohla případně ovlivnit výrok o trestu či se jiným způsobem negativně projevit v odsouzení obviněného. Evidentně se jedná jen o nepřesný údaj v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, kdy zásadní je rozsah spáchaného přečinu, jak vyplývá z výroku o vině.
Pokud obviněný namítal nedostatek intelektuální složky přímého úmyslu jako jednoho ze znaků skutkové podstaty přečinu, jímž byl uznán vinným, činil tak výlučně na podkladě nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Přítomnost vědění obviněného a jeho vnímání skutečnosti, že předmětný alkohol není řádně označen kontrolní páskou, je naprosto zřejmá nejen ze způsobu, jakým s těmito lihovinami zacházel (doléval jím alkohol totožné značky balený do označených lahví), ale vyplývá již z jeho zaměstnání, při němž musel být vybaven alespoň minimální představou a zkušenostmi o charakteru zboží, které prodával jeho konzumentům. Jinak může Nejvyšší soud odkázat na přiléhavé úvahy soudu prvního stupně o subjektivní stránce přečinu, jak je dostatečně vyjádřil na str. 5 svého rozsudku.
Ani námitky obviněného ohledně „společenské škodlivosti“ jeho jednání, kterými se zřejmě domáhal použití zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené v §12 odst. 2 tr. zákoníku neshledal Nejvyšší soud důvodnými. Z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že ani uvedená zásada a pojetí trestního práva jako ultima ratio nevylučují uplatnění trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení určitých povinností stanovených jinými právními normami, které lze sankcionovat i mimotrestními právními prostředky, protože trestní zákoník chrání též soukromé zájmy fyzických a právnických osob. (Srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.) V předmětné věci navíc nejde o nijak zanedbatelné porušení příslušných norem stanovujících povinnost značit zboží pro daňové účely mj. též z důvodu kontroly pohybu tohoto druhu zboží na daňovém území České republiky. I s ohledem na celkový počet 31 nalezených lahví lihoviny neoznačených kontrolními páskami tak bylo proto zcela namístě postihnout takové jednání v trestním řízení.
Nejvyšší soud tak neshledal důvodnou námitku obviněného vytýkající hmotně právní posouzení skutkových zjištění soudů nižších stupňů, dovolání obviněného P. C. proto v této části posoudil jako zjevně neopodstatněné. Ostatními výhradami ryze skutkové povahy se Nejvyšší soud ani nemohl zabývat, jak bylo vysvětleno, neboť se míjejí jak s uplatněným tak i s ostatními dovolacími důvody. Nejvyšší soud proto rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. ledna 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová