ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1152.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1152/2012-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 10. 2012 o dovolání obviněného D. T. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 6 To 396/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 2/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 27 T 2/2009, byl obviněný D. T. V. uznán vinným přečinem padělání a pozměňování předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle §245 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zákoník“) a přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, který spáchal tím, že dne 15. 12. 2008 kolem 10:30 hodin v obci P. u Ústí nad Labem, vedle obchodního domu P., překládal z osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Escort Curier, reg. zn. …, do osobního motorového vozidla tov. zn. Opel Vectra, reg. zn. …, 119 kartonů cigaret různých značek opatřených ukrajinskými kolky, přičemž byl zadržen hlídkou Inspektorátu cizinecké policie a v rámci prohlídky jiných prostor podle §83a odst. 1 tr. ř. bylo v osobním motorovém vozidle tov. zn. Ford Escort Curier, reg. zn. …, nalezeno dalších 446 kartonů různých značek s ukrajinskými a ruskými kolky a z toho 20 krabiček zn. West a 10 krabiček zn. Viceroy s padělanými českými kolky a 16 lahví alkoholu zn. Vodka v litrovém balení a 5 lahví alkoholu zn. Rum v litrovém balení, obojí bez kolků, ač si byl vědom toho, že zboží, se kterým manipuluje za účelem další distribuce, není řádně označeno v rozporu se zák. č. 353/2003 Sb. (zák. o spotřební dani v plném znění).
Za tyto přečiny byl obviněný D. T. V. odsouzen podle §244 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen. Podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba na 18 (osmnáct) měsíců. Podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo zabráno 565 kartonů cigaret různých značek s ukrajinskými a ruskými kolky, z toho 3 kartony cigaret s padělanými kolky České republiky, 16 litrů alkoholu o objemu 1 litr značky Vodka 40% bez kolků a 5 lahví alkoholu o objemu 1 litr značky Rum 40% bez kolků, uložených u Policie České republiky, oblastní ředitelství služby cizinecké policie v Ústí nad Labem, Inspektorát cizinecké policie, pracoviště Petrovice, č. p. 570.
Krajský soud v Ústí nad Labem, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněného D. T. V., rozhodl usnesením ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 6 To 396/2011, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 6 To 396/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 27 T 2/2009, podal obviněný D. T. V. prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Gruse dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které následně na výzvu nalézacího soudu doplnil. V podrobnostech dovolatel uvedl, že jednání, které je mu kladeno za vinu, nenaplňuje formální znaky trestných činů uvedených v ustanovení §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a §245 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Jednání dovolatele nemohlo být trestným činem, neboť došlo k pouhému přenášení zboží, které není označeno v souladu se zák. č. 353/2003 Sb., z jednoho místa na druhé, a to z jednoho automobilu do druhého. Označení přenášení zboží je též uvedeno ve výrokové části odsuzujícího rozsudku a z odůvodnění rozhodnutí obou stupňů nijak nevyplývá, proč bylo toto jednání označeno jako uvádění zboží do oběhu. Trestní zákoník jasně stanoví, jaká jednání jsou trestná. Pokud měl dovolatel takové zboží uvádět do oběhu, mělo být ve výrokové části odsuzujícího rozsudku uvedeno, jaké zboží měl konkrétně převážet, když na přenášení zboží se mělo podílet více osob. Dovolateli tak mělo být případně kladeno za vinu jen to zboží, které přenášel on sám. Nebylo ani prokázáno, že by předmětné zboží nebo automobil vlastnil dovolatel. Podle dovolatele také chybí subjektivní stránka, tedy zavinění, neboť při dokazování nebylo prokázáno, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, dopouštěl úmyslně, respektive s úmyslem s dotčeným zbožím jakkoliv dále nakládat. Z odůvodnění napadených rozhodnutí rovněž nevyplývá, na základě čeho soudy dospěly k závěru, že se mělo jednat o zboží označené ukrajinskými, ruskými a padělanými kolky, když nebyl proveden žádný znalecký posudek ohledně těchto kolků. Nebylo tak najisto postaveno, zda se skutečně jedná o zboží, které má podléhat označení podle zák. č. 353/2003 Sb. Podle názoru dovolatele je nutným předpokladem pro uznání jeho viny prokázání, že předmětné kolky nesplňovaly náležitosti předepsané normami českého právního řádu. Na jednání popsané v obžalobě dopadají předpisy správního práva, a proto měla být uplatněna zásada subsidiarity trestní represe. Na jednání dovolatele byl také nesprávně aplikován trestní zákoník, ač měl být použit trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), a to z důvodu posouzení naplnění formálních znaků trestných činů. Trestní zákon úžeji specifikuje formální znaky shora uvedených trestných činů, a to toliko jako uvádění padělaných nálepek do oběhu, kdežto nová právní úprava obsažená v trestním zákoníku již uvádí mimo uvádění padělaných nálepek do oběhu i další činnosti jako skladování, přepravu apod. Podle dovolatele tak došlo k rozšíření formálních znaků těchto trestných činů oproti trestnímu zákonu a takto rozšířené formální znaky byly nesprávně aplikovány na jednání, pro které byl dovolatel odsouzen a bylo tak učiněno v jeho neprospěch. Dovolatelovo jednání nedosahovalo potřebného stupně společenské nebezpečnosti, kdy tento zboží pouze překládal.
V závěru dovolání proto obviněný D. T. V. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle ustanovení §265k odst. 1 a 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 6 To 396/2011, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 27 T 2/2009, a podle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného D. T. V. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný D. T. V. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34, str. 257; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit. Přesto však z těchto hledisek nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud právě z hlediska uvažovaného extrémního nesouladu za potřebné vyjádřit se ve stručnosti i k určitým dovolatelovým námitkám.
Přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo s nálepkami, kontrolními páskami nebo jinými předměty k označení zboží pro daňové účely nakládá v rozporu s jiným právním předpisem v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely. Nakládání v rozporu s právním předpisem je jednání v rozporu se zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a se zákonem č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, s navazujícími prováděcími předpisy a popř. i s dalšími předpisy, které budou v budoucnu upravovat nakládání s nálepkami, kontrolními páskami nebo jinými předměty k označení zboží pro daňové účely. Za „uvádění do oběhu“ se považuje především prodej zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely, ale může to být i jakékoli jiné uvádění na trh, např. výměna za jiné zboží nebo i darování prodejci, který pak zboží bez nálepek dále prodává či jiným způsobem rozšiřuje mezi zákazníky. Uváděním do oběhu není jen prodej konečnému spotřebiteli, ale i převod takového zboží od výrobce na velkoobchodníka, neboť již tím výrobek obíhá na trhu, kterým se míní nejen trh maloobchodní, ale i velkoobchodní. Takové zboží však může být uváděno do oběhu i jakýmkoli jiným způsobem, např. i převozem od velkoobchodníka k maloobchodníkovi, včetně překládání zboží z kamionů na menší nákladní automobily, dále potom z těchto automobilů do osobních vozidel apod. Uváděním do oběhu je i předání zboží jako prémie při zakoupení většího množství zboží jiného druhu atd. Trestný čin podle §244 odst. 1 tr. zákoníku je v alinea první i druhé trestným činem úmyslným, který musí zahrnovat všechny znaky zde uvedené. Pachatelem ve vztahu ke skutkové podstatě uvedené v alinea 2 je každý (fyzická nebo právnická osoba), kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely, zejména to budou fyzické osoby nebo právnické osoby zabývající se výrobou tabákových výrobků (cigaret, doutníků, cigarillos a tabáku ke kouření), výrobou lihu, osoby plnící líh do spotřebitelského balení nebo dovozci lihu nebo fyzické osoby podílející se pak na prodeji takového zboží.
Přečinu padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle §245 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který padělá nebo pozmění nálepky, kontrolní pásky nebo jiné předměty k označení zboží pro daňové účely anebo předměty vydávané orgánem veřejné moci nebo jím zmocněnou právnickou osobou jako doklad o splnění poplatkové povinnosti v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo takové nálepky, pásky nebo předměty uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých. Pojmem „uvádí do oběhu“ se rozumí jakékoli rozšiřování padělaných nebo pozměněných nálepek, pásků nebo předmětů na trhu. Nejde zde však jenom o uvádění do oběhu tím, že takové padělané nebo pozměněné nálepky, pásky nebo předměty jsou prodávány jejich dalším distributorům, ale i o jakékoli jiné rozšiřování na trhu, např. rozšiřování mezi občany, a to i směnou, darováním apod. Jde tedy o veškeré jednání, které je relevantní z právního hlediska, jímž se padělané nebo pozměněné nálepky, pásky nebo předměty dostávají neoprávněně z držení osoby jedné do držení osoby jiné, a to i činnost prostředníka. Trestný čin podle §245 odst. 1 tr. zákoníku je v alinea první i druhé trestným činem úmyslným, který musí zahrnovat všechny znaky zde uvedené. Pachatelem trestného činu podle §245 odst. 1 tr. zákoníku v alinea první i druhé může být kdokoli – fyzická i právnická osoba.
Nalézací soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění. Svědek V. S. D. osobně znal majitele vozidla Ford, pana H. N. V., který je v současné době ve Vietnamu. Vlastník předmětného zboží nebyl zjištěn. Nadto nalézací soud uvedl, že má za prokázané, že se obviněný společně s dalšími dosud nezjištěnými osobami vietnamského původu podílel na překládání zboží, a to cigaret opatřených ukrajinskými a ruskými kolky, případně padělanými českými kolky a neokolkovaných lahví s alkoholem. Pokud se týká subjektivní stránky, o vědomosti obviněného o nelegálnosti nakládání s takovým zbožím svědčí zjištěná konkrétní situace. Podle výpovědí policistů v době, kdy se na místě nacházela uniformovaná hlídka policie, se k vozidlům nikdo nepřiblížil, a teprve po jejich odchodu se tam seběhlo více osob vietnamské národnosti, které začaly zboží překládat z jednoho vozidla do druhého. O tom, že se tam obviněný nevyskytoval náhodně, svědčí rovněž výpověď svědka V. S. D., který sice popřel, že by vozidlo Opel Vectra půjčil obviněnému, ale na druhou stranu uvedl, že na krátkou dobu si vozidlo mohl půjčit kdokoliv. Obviněný musel vědět o tom, že vozidlo svědka V. S. D. využívají vietnamští trhovci ke svým aktivitám, a proto, když do něj spolu s dalšími osobami překládal zboží s padělanými kolky či neokolkované zboží, musel si být vědom protiprávnosti svého počínání, neboť uváděl do oběhu padělané nálepky k označení zboží pro daňové účely a rovněž v rozporu s právním předpisem uváděl do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely. Nalézací soud užil právní kvalifikaci účinnou od 1. 1. 2010, neboť je pro obviněného příznivější s ohledem na to, že hrozící tresty u žalovaných trestných činů podle §145a odst. 1 tr. zák. a §148a odst. 1 alinea 2 tr. zák. jsou podle druhu trestů a dolní hranice trestní sazby přísnější. Jednání obviněného je společensky škodlivé, neboť porušil chráněné zájmy na kontrole pohybu zboží podléhajícího spotřebním daním a zájmu státu na příjmu ze spotřebních daní, a proto jej soud těmito přečiny uznal vinným (v podrobnostech srov. str. 4 až 5 rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud v odůvodnění svého zamítavého usnesení dále rozvedl, že pachatelem ve vztahu ke skutkové podstatě přečinu podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku je každý, kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely a zejména se bude jednat o fyzické osoby podílející se pak na prodeji takového zboží. Za situace, kdy obviněný do svého vozidla nakládal tak veliké množství krabiček cigaret neoznačených českými kolky, případně označených kolky padělanými, pak jiný důvod než k následnému prodeji lze těžko nalézt, přičemž v právní větě jsou uvedeny různé alternativy spáchání tohoto přečinu, přičemž k naplnění skutkové podstaty postačí jakákoliv z nich. O tom, že obviněný jednal v rozporu s právními předpisy, pak jednoznačně svědčí odborné vyjádření Celního ředitelství v Ústí nad Labem. Pokud obviněný namítal, že jeho jednání mělo být řešeno předpisy správního práva s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, tak k tomuto je nutné uvést, že při řešení míry společenské škodlivosti spáchaného jednání při použití zásady subsidiarity trestní represe nelze opomenout zejména význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění a jeho pohnutku, záměr nebo cíl (srov. str. 3 až 4 usnesení odvolacího soudu). K tomu dále uvedl, že převážené množství neokolkovaných cigaret, případně s padělanými českými kolky, je značné, čemuž odpovídá i celkový daňový i celní únik, který v žádném případě nelze považovat za bagatelní, a pokud se přihlédne i k tomu, že spáchaným skutkem obviněný spáchal dva přečiny, potom může být stěží konstatováno, že se jedná o činy menší společenské škodlivosti, na které postačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu tak, jak má na mysli ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku (srov. str. 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). K subjektivní stránce odvolací soud poznamenal, že i když se obviněný k trestné činnosti sám nevyjádřil, je z ní usvědčován provedenými důkazy a navíc ze způsobu jednání je zřejmé, že si musel být vědom nelegálnosti svého počínání a spojitost mezi zajištěnými cigaretami a obviněným je tak nepochybná (srov. rovněž str. 4). Vzhledem k tomu bylo na základě provedeného dokazování jednoznačně oběma nižšími soudy zjištěno úmyslné zavinění ve vztahu jak k přečinu padělání a pozměňování předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle §245 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, tak i přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Konečně také odvolací soud konstatoval, že nalézací soud postupoval správně, pokud aplikoval nový trestní zákoník, kdy bylo nutno zvažovat, zda tento nový trestní zákoník ve smyslu §2 odst. 1 tr. zákoníku je pro obviněného příznivější s ohledem na nové vymezení skutkové podstaty přečinů z pohledu uložených sankcí. Jelikož nový trestní zákoník je pro obviněného příznivější, bylo nezbytné jej aplikovat (srov. str. 5 usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud se zabýval jak odůvodněním rozhodnutí soudů nižších stupňů, tak i předloženým spisovým materiálem, a došel k následujícím zjištěním. Jak již bylo popsáno, za uvádění do oběhu v případě přečinu podle ustanovení §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku se považuje nejen prodej zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely, ale může to být i jakékoli jiné uvádění zboží na trh od výrobce až po konečného spotřebitele. Je tedy nejen možné, ale také správné oběma nižšími soudy provedené podřazení jednání odvolatele, který na tržnici překládal zboží určené k další distribuci z jednoho automobilu do druhého, pod znak „uvádění do oběhu“. Obdobně v případě ustanovení §245 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku se pojmem „uvádí do oběhu“ rozumí jakékoli rozšiřování padělaných nebo pozměněných nálepek, pásků nebo předmětů na trhu. Nejde zde však jenom o uvádění do oběhu tím, že takové padělané nebo pozměněné nálepky, pásky nebo předměty jsou prodávány jejich dalším distributorům, ale i o jakékoli jiné rozšiřování na trhu, např. směnou, darováním apod. Jde tedy o veškeré jednání, jímž se padělané nebo pozměněné nálepky, pásky nebo předměty dostávají neoprávněně z držení osoby jedné do držení osoby jiné, a to i činností prostředníka. Nelze tak přisvědčit námitce dovolatele, že pouze přenášel zboží, což podle jeho názoru nelze označit za uvádění zboží do oběhu. Znak uvádění zboží do oběhu je tak dán tím, že dovolatel překládal 119 kartonů cigaret opatřených ukrajinskými kolky, přičemž v rámci prohlídky jiných prostor podle ustanovení §83a odst. 1 tr. ř. bylo nalezeno dalších 446 kartonů různých značek s ukrajinskými a ruskými kolky, z toho 20 krabiček zn. West a 10 krabiček zn. Vícerou bylo opatřeno padělanými českými kolky. Kromě toho byly nalezeny také neoznačené láhve alkoholu.
Není zpochybňováno, že překládání předmětného zboží z motorového vozidla Ford Escort Curier do motorového vozidla Opel Vectra se účastnilo více osob vietnamské národnosti, což také potvrdili svědci M. R. a S. D.. Zadržen však byl pouze dovolatel. K tomu však Nejvyšší soud poznamenává, že podle ustanovení §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Pokud jde o majetkové trestné činy spáchané ve spolupachatelství, škody způsobené jednotlivými spolupachateli se sčítají a každému ze spolupachatelů se přičítá celá způsobená škoda, podobně je tomu i s rozsahem jednání, neboť ve smyslu §23 tr. zákoníku se každému spolupachateli přičítá celý rozsah jednání, jakoby trestný čin spáchal sám, neboť v tom je podstata spolupachatelství. Obviněnému tedy byly správně přičteny všechny zajištěné cigarety a alkohol, tedy 119 kartonů cigaret různých značek opatřených ukrajinskými kolky, které s ostatními spolupachateli překládal, a v rámci prohlídky jiných prostor podle §83a odst. 1 tr. ř. nalezených dalších 446 kartonů různých značek s ukrajinskými a ruskými kolky a z toho 20 krabiček zn. West a 10 krabiček zn. Vicery s padělanými českými kolky a 16 lahví alkoholu zn. Vodka v litrovém balení a 5 lahví alkoholu zn. Rum v litrovém balení, obojí bez kolků. Jelikož skutkové podstaty přečinů porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle ustanovení §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a padělání a pozměňování předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle ustanovení §245 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku nevyžadují, aby pachatel byl současně vlastníkem takového zboží, nelze přihlédnou ani k té námitce dovolatele, že překládané zboží ani automobil nejsou jeho vlastnictvím.
Pokud se týká úmyslu dovolatele, tímto se podrobně zabýval zejména nalézací soud, který dovodil, že o vědomosti obviněného o nelegálnosti nakládání s předmětným zbožím svědčí mimo toho, že vozidlo Ford Escort sloužilo na tržnici před obchodním domem P. v P. jako překladiště ilegálně dováženého zboží, zejména zjištěná konkrétní situace, kdy podle výpovědí policistů v době, kdy se na místě nacházela uniformovaná hlídka policie, se k vozidlům nikdo nepřiblížil, a teprve po jejich odchodu se tam seběhlo více osob vietnamské národnosti, které začaly zboží překládat z jednoho vozidla do druhého. Obviněný musel vědět o tom, že vozidlo svědka V. S. D. využívají vietnamští trhovci ke svým aktivitám, a proto když do něj spolu s dalšími osobami překládal zboží s padělanými kolky či neokolkované zboží, musel si být vědom protiprávnosti svého počínání, neboť uváděl do oběhu padělané nálepky k označení zboží pro daňové účel a rovněž v rozporu s právním předpisem uváděl do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely (v podrobnostech srov. str. 4 až 5 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud k subjektivní stránce poznamenal, že i když se obviněný k trestné činnosti sám nevyjádřil, je z ní usvědčován provedenými důkazy, a navíc z popsaného způsobu jednání je zřejmé, že si musel být vědom nelegálnosti svého počínání, a proto spojitost mezi zajištěnými cigaretami a obviněným je tak nepochybná (srov. str. 4 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud tak ve shodě s oběma nižšími soudy uzavírá, že úmysl obviněného byl soudy nižších stupňů bez jakýchkoliv pochybností prokázán [srov. §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
Dovolatel dále ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývá, na základě čeho soudy dospěly k závěru, že se mělo jednat o zboží označené ukrajinskými, ruskými a padělanými kolky, když nebyl proveden žádný znalecký posudek ohledně těchto kolků. Nebylo tak najisto postaveno, zda se skutečně jedná o zboží, které má podléhat označení podle zák. č. 353/2003 Sb. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že podle odborného posouzení pravosti tabákové nálepky (č. l. 32 až 35 spisu) se jedná o padělek, vyrobený kompletně na inkoustové tiskárně a na nestandardním nejištěném papíře. Neobsahuje mikrotisk ani ofsetový tisk, kterým je tištěna originální tabáková nálepka. Rovněž tak z odborného vyjádření Celního ředitelství Ústí nad Labem vyplývá, že bylo zadrženo 565 kartonů cigaret, jedná se o cigarety různých značek, některé cigarety byly označeny kolky států Ukrajina a Rusko, některé cigarety byly označeny padělanými kolky České republiky a některé cigarety byly bez označení (srov. č. l. 47 spisu). Nelze tak přisvědčit ani této námitce odvolatele, když s ohledem na stupeň odbornosti této otázky plně postačí uvedená odborná vyjádření, neboť nejde o složitou otázku ve smyslu §105 odst. 1 tr. ř., která by vyžadovala znalecké posouzení, a proto nebylo nutné vyžadovat znalecký posudek ohledně pravosti či původu předmětných kolků.
Dovolatel také namítal, že jelikož na jeho jednání dopadají předpisy správního práva, měla být uplatněna zásada subsidiarity trestní represe. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyjádřil, že zásada subsidiarity trestní represe jako jedna ze základních zásad trestního práva vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, poněvadž trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní prostředek. Z uznávaného principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio , vyplývá, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. V tomto směru je třeba, aby byla soudy respektována relevantní judikatura Ústavního soudu, kde je možno např. poukázat na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 541/10, z něhož se podává, že „umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat ústavněprávní limity, v daném případě princip proporcionality (způsobilost, nezbytnost a adekvátnost užití trestněprávního prostředku ochrany). Ústavní soud k tomu např. v nálezu pod sp. zn. IV. ÚS 469/04 konstatoval, že „z ústavního hlediska žádný soud nemůže přehlížet zjevnou skutečnost, že nástroje, pomocí nichž se realizuje trestněprávní ochrana, omezují základní práva či svobody, a jen důsledné respektování principu ultima ratio (chápaného z ústavního hlediska) zaručuje, že takové omezení bude možno ještě považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním řízením (ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).“ Blíže srov. toto rozhodnutí publikované ve svazku č. 37, nález č. 116/2005 Sb. nál. a usn. ÚS ČR. Obdobně již opakovaně judikoval i Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí pod sp. zn. 7 Tz 230/2000, 5 Tdo 897/2005, 5 Tdo 563/2008, 5 Tdo 1454/2008, 5 Tdo 315/2010 atd.). V daném případě je třeba zdůraznit, což učinil již odvolací soud, že zajištěné množství cigaret a alkoholu je značné, čemuž také odpovídá celní a daňový únik, navíc dovolatel svým jednáním spáchal dva přečiny (v podrobnostech srov. str. 4 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud tak rovněž konstatuje, že v daném případě nepostačí aplikace pouze správních předpisů, nýbrž je nutné pachatele postihnout trestně právně. S tím také úzce souvisí námitka dovolatele spočívající v tom, že jeho jednání nedosahovalo potřebného stupně společenské nebezpečnosti, resp. správně ve smyslu trestního zákoníku společenské škodlivosti (srov. §12 odst. 2 tr. zákoníku). Jak již správně vyjádřil nalézací soud, jednání obviněného je nepochybně společensky škodlivé, neboť významně porušil chráněné zájmy na kontrole pohybu zboží podléhajícího spotřebním daním a zájmu státu na příjmu ze spotřebních daní a jeho trestní postih vyžadují i další okolnosti posuzovaného případu již podrobně rozvedené v odůvodnění rozhodnutí obou soudů (srov. k tomu i str. 5 rozsudku nalézacího soudu).
Konečně také dovolatel namítal, že byl nesprávně aplikován nový trestní zákoník, který oproti původní úpravě obsahuje další činnosti, čímž došlo k rozšíření formálních znaků. Trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle ustanovení §148a odst. 1 alinea druhá tr. zák. se dopustí, kdo v rozporu s právním předpisem uvádí do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely. Přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle ustanovení §244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku se dopustí, kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely. Znak uvádění zboží do oběhu je tedy upraven jak v původním znění trestního zákona, tak i v nové úpravě trestního zákoníku. Trestného činu padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle ustanovení §145a odst. 1 alinea druhá tr. zák. se dopustí, kdo padělané nebo pozměněné nálepky k označení zboží pro daňové účely nebo jiné předměty vydávané státním orgánem nebo jím zmocněnou právnickou osobou jako doklad o splnění poplatkové povinnosti uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých. Přečinu padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle ustanovení §245 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku se dopustí, kdo padělané nebo pozměněné nálepky, kontrolní pásky nebo jiné předměty k označení zboží pro daňové účely anebo předměty vydávané orgánem veřejné moci nebo jím zmocněnou právnickou osobou jako doklad o splnění poplatkové povinnosti uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých. Tato skutková podstata, pokud jde o činnosti „uvádění do oběhu“ a „užití jako pravých“, tak byla v novém trestním zákoníku zachována ve stejném rozsahu. Jednání, které je dovolateli kladeno za vinu, tak spočívalo „v uvádění do oběhu“, přičemž právě naplnění tohoto znaku oba soudy kladly obviněnému za vinu, přičemž tento znak byl stejně vymezen podle staré i podle nové úpravy trestního zákoníku. Z tohoto hlediska je tedy nevýznamné, že skutková podstata trestného činu podle §244 odst. 1 alinea 2 obsahuje ještě další znaky, neboť tyto nebyly v případě obviněného v odsuzujícím rozsudku použity. Při úvaze ve smyslu §2 odst. 1 tr. zákoníku je třeba vždy posoudit, zda použití nového zákona vcelku, tzn. jak z hlediska ustanovení zvláštní části tr. zákoníku, tak i se zřetelem k ustanovení obecné části tr. zákoníku, je s ohledem na všechny okolnosti, jež mají být v konkrétním posuzovaném případě skutečně použity, pro pachatele příznivější (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 1962, sp. zn. 2 To 34/1962, publikované pod č. 19/1962 Sb. rozh. tr., shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 1990, sp. zn. 1 To 9/1990, publikované pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). Použití nového práva je tehdy pro pachatele příznivější, jestliže jeho ustanovení – posuzována jako celek – skýtají výsledek pachateli příznivější než právo dřívější. Trestněprávními normami, jejichž souhrn může být rozhodující pro posouzení trestnosti činu z hlediska, který souhrn norem jako celek je pro pachatele příznivější, zejména jsou: ustanovení popisující druhově určitý trestný čin a určující trestní sankci, jakož i ustanovení vymezující pojem trestného činu, ustanovení o zákonnosti a subsidiaritě trestní represe, ustanovení o zavinění a omylu, ustanovení o okolnostech vylučujících protiprávnost a dalších základech trestní odpovědnosti, ustanovení o trestnosti účastenství (organizátorství, návod a pomoc) a ustanovení o jednotlivých vývojových stadiích trestné činnosti (příprava, pokus, dokonaný trestný čin), ustanovení o místní a osobní působnosti zákona, ustanovení o ukládání trestů a o okolnostech pro stanovení druhu trestu a jeho výměry, o podmínkách použití vyšší trestní sazby, ustanovení o stanovení trestu v případě souběhu trestných činů, ustanovení o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody a ustanovení o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody, včetně ustanovení o podmíněném odkladu výkonu tohoto trestu s dohledem, ustanovení o upuštění od potrestání, včetně ustanovení o upuštění od potrestání s dohledem, ustanovení o počítání času, o obsahu určitých pojmů v zákoně výslovně definovaných, ustanovení o zániku trestnosti (např. účinnou lítostí nebo promlčením trestního stíhání) a aboličních ustanovení amnestií. Konkrétní čin pachatele je nutno takto podřadit nejprve pod souhrn trestněprávních norem, které byly v účinnosti v době spáchání činu, neboť trestnost činu se zásadně posuzuje podle doby jeho spáchání, a poté pod souhrn trestněprávních norem podle pozdějšího zákona, aby bylo možno posoudit, který z v úvahu přicházejících zákonů je příznivější. Pro otázku, kterého souhrnu trestněprávních norem bude použito, je rozhodující porovnání, které z těchto různých posouzení je jako celek pro pachatele příznivější. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzována jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000, uveřejněn pod č. 12, ve sv. 21 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Nalézacím soudem byl obviněnému uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Jelikož při naplnění stejných znaků obou v úvahu přicházejících trestných činů (podle staré i nové právní úpravy) v případě ustanovení §148a odst. 1 tr. zák. byl obviněný ohrožen trestem odnětí svobody v trvání od šesti měsíců do tří let, zatímco podle ustanovení §244 odst. 1 tr. zákoníku byl ohrožen trestní sazbou až na tři léta, je pro něj nová úprava příznivější, neboť zde již není dána spodní hranice trestu odnětí svobody. V případě ustanovení §145a odst. 1 tr. zák. a rovněž tak v případě ustanovení §245 tr. zákoníku je stanovena sazba trestu odnětí svobody až na jeden rok, přičemž je v §245 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na obecné ustanovení §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, o ukládání peněžitého trestu za přečin, i více alternativ k trestu odnětí svobody. Nová právní úprava obsažená v trestním zákoníku je tak pro obviněného D. T. V. příznivější.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 6 To 396/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 27 T 2/2009, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání napadeného rozsudku a řízení mu předcházejícího odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného D. T. V. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.