ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.440.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 440/2015-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2015 o dovolání, které podal obviněný T. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 8 To 483/2014, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 161/213, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 12 T 161/2013, byl obviněný T. B. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který spáchal tím, že se v druhé polovině května 2012 pod fiktivním jménem T. dohodl s Ľ. P. na provedení stavebních prací v B., spočívajících v provedení vnitřních omítek a drobných stavebních prací. Prostřednictvím zprostředkovatelky M. M. předal poškozenému koncept smlouvy o dílo znějící na objednavatele Stavan EU, s. r. o., zastoupeného jednatelem J. T. jednatelem, a obsahující kontaktní telefon, který v té době sám užíval, a následně se sám poškozenému opakovaně představoval jako T., ačkoli s firmou Stavan EU, s. r. o., neměl nic společného a tato ani práce v regionu Jižní Moravy nevykonávala. Objednané práce byly započaty dne 22. 5. 2012 a ukončeny ke dni 1. 6. 2012, přičemž poškozený provedl celkem 900 m² hrubé omítky, následně vystavil fakturu. Při dodatečném podepisování smlouvy o dílo se poškozenému jednání T. zdálo podezřelé, požádal jej proto o předložení občanského průkazu, ze kterého zjistil, že se jedná o T. B., na toto jméno pak vystavil druhou fakturu na částku 38 244 Kč, následně obviněný podepsal poškozenému směnku na částku 120 000 Kč, dlužnou částku však obviněný v celém rozsahu neuhradil, čímž poškozenému Ľ. P. vznikla škoda ve výši 38 244 Kč. Tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 10 T 96/2011, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2011, odsouzen za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 zákona č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §209 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců a pro jeho výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
V adhezním řízení soud prvního stupně rozhodl o nároku poškozeného Ľ. P. na náhradu škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému 22 244 Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu jej odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně, který rozhodoval o odvolání obviněného T. B., je podle §256 tr. řádu zamítl usnesením ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 8 To 483/2014, jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině a trestu. Odkázal přitom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Naplnění uplatněného dovolacího důvodu obviněný spatřoval v tom, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, protože nebyla naplněna jeho subjektivní stránka. V posuzovaném případě podle obviněného nemohlo dojít k podvodnému jednání, protože v okamžiku, kdy poškozeného najímal k provedení prací na stavbě, rozhodně neměl v úmyslu mu za ně nezaplatit. Jestliže k tomu nakonec došlo, pak pouze z toho důvodu, že poškozený odvedl práci nekvalitní, která neodpovídala požadovaným standardům, takže ji odběratel, kterého zastupoval stavbyvedoucí M. B., odmítl obviněnému jako zprostředkovateli proplatit. Za této situace obviněný nemohl poškozenému uhradit vystavenou fakturu. Dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které u trestného činu podvodu musí být vždy prokázáno, že pachatel již v době sjednání závazku jednal v úmyslu tomuto závazku nedostát. Jestliže ale překážky, které bránily dlužníkovi splnit závazek, vznikly až následně, nelze takové jednání považovat za trestný čin podvodu. Konkrétně obviněný citoval z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009 sp. zn. 8 Tdo 1013/2009, a ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 8 Tdo 889/2010, ve kterých se Nejvyšší soud vyjadřoval k subjektivní stránce trestného činu podvodu spáchaného v rámci podnikatelské činnosti odebíráním zboží a služeb bez poskytnutí adekvátní protihodnoty.
Další dovolací námitky obviněný směřoval proti správnosti skutkového tvrzení soudu prvního stupně, že se poškozenému záměrně představoval jako J. T. Konstatoval, že tento závěr soud opřel pouze o výpověď poškozeného Ľ. P., který ale není věrohodným svědkem, jak je zřejmé z jejich vzájemné e-mailové korespondence. Z té totiž vyplývá, že poškozený obviněnému vyhrožoval tím, že svou výpovědí docílí, aby skončil ve vězení. Z. M., jediný svědek, který měl tvrzení poškozeného potvrdit, vypovídal zmateně a nikdo jiný o tom, že by obviněný vystupoval pod cizím jménem, nehovořil. (Nejvyšší soud pro přehlednost již na tomto místě konstatuje, že v napadeném rozsudku ani v rozsudku soudu prvního stupně není o jmenovaném Z. M. zmínka. Nebyl totiž jako svědek v hlavním líčení slyšen, protože není znám jeho pobyt. Před podáním návrhu na potrestání podal sice vysvětlení policejním orgánům podle §158 odst. 6 tr. řádu, viz č. l. 40, ale soud prvního stupně neprovedl důkaz úředním záznamem, ve kterém je vysvětlení zaznamenáno.) V návaznosti na zpochybněné skutkové zjištění obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2000, sp. zn. 9 Tz 193/2000, a v něm vyložený znak skutkové podstaty trestného činu podvodu „uvedení někoho v omyl“.
Obviněný namítl i soudem zjištěnou výši škody s tím, že dílo nebylo řádně předáno a že okolnosti, za kterých byla poškozeným vystavena faktura za provedené práce, jsou nejasné, protože stavební deník vedený poškozeným vzbuzuje pochybnosti. Obviněný nepopřel, že poškozenému nějaká škoda vznikla, ostatně právě proto mu ve splátkách později uhradil 16 000 Kč a podepsal směnku k zajištění dluhu, ale je přesvědčen o tom, že s ohledem na špatnou kvalitu provedených prací výše škody nedosáhla částky 38 244 Kč, kterou v trestním řízení poškozený uplatnil.
Dovolání obviněný uzavřel konstatováním, že jeho jednání bylo posouzeno jako trestný čin jen s ohledem na jeho trestní minulosti. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 8 To 483/2014, a aby věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal splnění formálních podmínek pro konání dovolacího řízení a zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Následně se Nejvyšší soud zabýval tím, zda konkrétní dovolací námitky obviněného odpovídají jím uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Lze jím tedy úspěšně namítat buď vadnou právní kvalifikaci skutku, jak byl soudy zjištěn v původním řízení, anebo vadu jiného hmotně právního posouzení. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Podobně není na místě s odkazem na uvedený důvod dovolání poukazovat na procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů nebo v nedostatečném rozsahu dokazování.
Z pohledu výše vymezeného rámce použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze za relevantně uplatněnou pokládat námitku obviněného směřující proti správnosti právního závěru soudů nižších stupňů o tom, že jednal s úmyslem uvést poškozeného v omyl a způsobit mu škodu na majetku. Tedy, že skutková zjištění popsaná ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně neprokazují naplnění subjektivní stránky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedenému dovolacímu důvodu odpovídá i námitka obviněného proti závěru o výši škody, respektive škody vzniklé v příčinné souvislosti s jednáním obviněného v rozsahu, z něhož vycházely při určení právní kvalifikace soudy obou stupňů. Všechny ostatní výhrady vůči napadenému rozhodnutí, kterými obviněný argumentoval, aby dosáhl mimořádného přezkoumání věci v dovolacím řízení, jsou ryze skutkové povahy a Nejvyšší soud se jimi proto nezabýval. Pro úplnost a nad rámec dovolacích důvodů Nejvyšší soud jen stručně poznamenává, že věrohodnost výpovědi poškozeného Ľ. P. je potvrzována návrhem smlouvy o dílo, ve kterém vystupuje jako objednatel obchodní společnost Stavan EU, s. r. o., zastoupená jednatelem J. T. s uvedením kontaktního telefonního čísla, jež užíval obviněný (viz č. l. 11 trestního spisu). Samotná skutečnost, že poškozený se domáhá na pachateli trestného činu náhrady škody, kterou mu skutečně způsobil, a v rámci toho pachateli sdělí, že v opačném případě na něj podá trestní oznámení, pak není důvodem, pro který by měla být svědecká výpověď poškozeného pokládána za nepravdivou, zejména je-li, jako v tomto případě, podporována dalšími nespornými důkazy.
K řádně uplatněným dovolacím námitkám obviněného Nejvyšší soud po seznámení se s napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím řízením uvádí, že je shledal nedůvodnými.
Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným, se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nepatrnou a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen.
Byť není popis skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně perfektní z hlediska formulační stránky, lze z něho a z navazujícího odůvodnění rozsudku bez jakýchkoli pochybností dovodit všechny skutkové okolnosti významné pro naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Pokud jde o obviněným namítaný nedostatek zavinění, soudy správně vyhodnotily provedené důkazy tak, že obviněný jednal v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tj. záměrně uvedl poškozeného v omyl, aby se na jeho úkor obohatil. Soud prvního stupně opřel tento svůj právní závěr především o skutečnost, že si nelze představit jiný důvod, pro který by se obviněný vydával za J. T. – jednatele obchodní společnosti Stavan EU, s. r. o., se kterou neměl nikdy nic společného a která v B. neprováděla žádné stavební práce, než ten, že od samého počátku nechtěl poškozenému zaplatit za odvedenou práci (viz odůvodnění rozsudku na str. 6). Soud argumentoval také tím, že bylo vyvráceno tvrzení obviněného, že nábor pracovníků na stavbu prováděl podle pokynů J. H., který ho na tuto práci najal. Na návrh obhájce soud prvního stupně totiž prověřil jinak procesně nepoužitelné vysvětlení obviněného, které učinil v řízení předcházejícím návrhu na potrestání a jehož obsah je zachycen na úředním záznamu o podaném vysvětlení na č. l. 36 až 39 trestního spisu (po sdělení podezření podle §179b odst. 3 tr. řádu obviněný odmítl k věci vypovídat) . Výslechem svědka J. H. pak soud prvního stupně zjistil, že všechna tvrzení, která obviněný tehdy na svou obhajobu uvedl, jsou nepravdivá, protože jmenovaný svědek obviněného vůbec nezná, neprováděl nábor osob k provedení stavebních prací a o obchodní společnosti Stavan EU s. r. o. v minulosti nikdy neslyšel.
O tom, že poškozený vykonal objednané práce spočívající v provedení vnitřních hrubých omítek bytového domu v domnění, že pracuje pro shora jmenovanou obchodní společnost, svědčí podle soudu prvního stupně následující skutkové okolnosti. Poškozený, který sháněl zakázky na zednické práce prostřednictvím veřejné počítačové sítě Internet, obdržel od svědkyně M. M. telefonický kontakt na obviněného, jenž se mu představil jako J. T. – jednatel obchodní společnosti Stavan EU, s. r. o., a zaslal mu písemný návrh smlouvy o dílo, ve kterém byla jmenovaná firma uvedena jako objednavatel. Obviněný na provedení prací spěchal, takže poškozený s dalšími dělníky, které oslovil, začali pracovat na stavbě ještě před podpisem smlouvy. Poškozený ale později pojal podezření, že obchodní společnost Stavan EU, s. r. o., není objednatelem, a proto ukončil další práce, smlouvu o dílo nepodepsal a fakturu za již poskytnuté plnění vystavil přímo na jméno obviněného, jehož občanský průkaz si od něj vyžádal. Obviněný fakturu přijal s tím, že ji proplatí, ale poškozenému požadovaných 38 244 Kč ve lhůtě splatnosti neuhradil a neučinil tak ani později. Teprve v průběhu roku 2013 mu pod tlakem trestního stíhání část dluhu zaplatil v osmi splátkách po 2 000 Kč.
Dovolatelem zpochybňovanou výši škody soud prvního stupně stanovil tak, že se rovná ceně, kterou si za zrealizované práce účtoval poškozený fakturou vystavenou na jméno obviněného, tedy částce 38 244 Kč. Soud svůj závěr odůvodnil tím, že vyšel z výpovědi poškozeného Ľ. P. a ze stavebního deníku, v němž stavbyvedoucí M. B. písemně potvrdil provedení prací v rozsahu 900 metrů hrubé omítky. Soud prvního stupně naopak odmítl akceptovat jako důkaz o výši škody směnku, kterou obviněný na žádost poškozeného vystavil v jeho prospěch dne 24. 8. 2012 a která zněla na 120 000 Kč, protože ta zahrnovala sankční navýšení původní sjednané ceny.
Odvolací soud, který se zabýval v podstatě totožnými námitkami, jaké byly uplatněny v dovolání, na str. 3 napadeného usnesení konstatoval, že výpověď poškozeného Ľ. P. obviněného přesvědčivě usvědčuje z toho, že klamal o své identitě, aby poškozeného přiměl k provedení prací, za které neměl v úmyslu zaplatit. Zdůraznil také, že všechny zbývající důkazy s touto výpovědí korespondují. Podle odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně i ke správnému závěru o přímém úmyslu obviněného. O této formě zavinění podle odvolacího soudu jasně vypovídá jednání obviněného. Pokud by totiž obviněný chtěl poškozenému v okamžiku sjednání smlouvy o dílo za práci zaplatit, nevydával by se za jednatele firmy, která v B. žádné stavební práce nevykonávala a se kterou neměl nic společného, a po předání díla by se nevyhýbal kontaktu s poškozeným, což prokazatelně činil.
Pokud jde o namítanou špatnou kvalitu vylákaných zednických prací, poukázal odvolací soud na důkaz stavebním deníkem, z něhož je zřejmé, v jakém rozsahu byly tyto práce provedeny, a také to, že obviněný při jejich přejímání neměl žádné výhrady ke kvalitě. Skutečnost, že práce na omítkách byly řádně provedeny, byla ostatně nepřímo potvrzena tím, že obviněný poškozenému podepsal fakturu znějící na 38 244 Kč a zavázal se ji uhradit bez jakýchkoli výhrad.
Dovolací soud závěry soudů nižších stupňů o naplnění subjektivní stránky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku pokládá za dostatečně přesvědčivé a námitky obviněného nemohou obstát.
Nejvyšší soud připomíná, že právní závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí mít oporu ve skutkových zjištěních vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku. V posuzovaném případě skutková zjištění soudů nižších stupňů svědčí o úmyslu obviněného vylákat na poškozeném provedení zednických prací bez jejich zaplacení, a to již v okamžiku sjednávání smlouvy o dílo. Úvaha soudů o tom, že v opačném případě neměl obviněný žádný logický důvod, pro který by se vydával za jednatele obchodní společnosti Stavan EU, s. r. o., se kterou neměl nic společného, a nepředložil by poškozenému návrh smlouvy o dílo, kde jako objednatel byla uvedena právě tato společnost, je logická a velmi přesvědčivá. V souvislosti s otázkou formy zavinění obviněného soudy také správně zdůraznily vyhýbavé chování obviněného vůči poškozenému poté, co byly práce zhotoveny, a mělo dojít k jejich zaplacení. Obviněný žádné výhrady ke kvalitě odvedených prací tehdy neuplatnil a naopak poškozeného ujišťoval o tom, že mu zaplatí jím vyúčtovanou odměnu v plné výši, ovšem pak s ním přestal komunikovat a změnil si i číslo mobilního telefonu zjevně se záměrem stát se pro poškozeného nedosažitelným.
Obhajoba obviněného, kterou uplatnil poprvé až v rámci podaného odvolání, že poškozenému vystavenou fakturu neuhradil pouze z toho důvodu, že odběratel prací je označil za nekvalitní a jemu jako zprostředkovateli za ně nezaplatil, byla s potřebnou mírou jistoty vyvrácena. Provedenými důkazy bylo objasněno, že obviněný žádným legálním způsobem neparticipoval na provedení stavby. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že generálním dodavatelem stavby byla obchodní společnost Unistav, a. s., která oslovila řadu subdodavatelů, mezi nimiž se však nevyskytovala obchodní společnost Stavan EU, s. r. o., ani obviněný, ať již jako fyzická osoba nebo statutární orgán některého ze subdodavatelů. Provedením vnitřních omítek domu, na kterém pracoval poškozený a jím najatí dělníci, byla pověřena obchodní společnost N-Mesh, spol. s r. o. Svědek M. B., který byl touto společností zaměstnán jako stavbyvedoucí a dohlížel na výkon stavební rekonstrukce, vypověděl, že žádnou obchodní společnost Stavan EU, s. r. o., nezná. Obviněného T. B. znal jako osobu, která sháněla dělníky na stavbu a mezi jinými přivedl i poškozeného, který zde pracoval asi 14 dnů a práci ukončil, protože neobdržel slíbené peníze. Svědek dále uvedl, že poškozeného ze stavby nikdo „nevyhodil“ pro nekvalitně odvedenou práci, naopak odešel ze stavby dobrovolně. Současně svědek potvrdil, že poškozenému podepsal stavební deník, jenž obsahoval druh i rozsah odvedených prací.
Pro trestní odpovědnost obviněného jsou rozhodující skutková zjištění o tom, že poškozenému záměrně předstíral, že jedná v zastoupení obchodní společnosti Stavan EU, s. r. o., aby ho přiměl k výkonu zednických prací na stavbě bytového domu, přičemž od počátku věděl, že poškozenému neuhradí dohodnutou odměnu on sám ani obchodní společnost Stavan EU, s. r. o., jejíž jméno zjevně využil jen k vyvolání důvěryhodnosti své nabídky. Obviněný tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, protože v příčinné souvislosti s tím, že úmyslně uvedl poškozeného v omyl, došlo k výkonu zednických prací ve prospěch generálního dodavatele stavby nebo některého z jeho subdodavatelů, případně investora stavby, a naopak na straně poškozeného vznikla újma majetkové povahy, která přesáhla 5 000 Kč, což je podle výkladového pravidla v §138 odst. 1 tr. zákoníku hranice škody nikoli nepatrné. K argumentaci obviněného, že na zprostředkování prací nijak neprofitoval, je na místě uvést, že v tzv. právní větě výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněný byl odsouzen podle té alternativy znaku objektivní stránky skutkové podstaty přečinu podvodu spočívající v „obohacení jiného“. Proto není z hlediska trestnosti rozhodné, že sám obviněný neměl žádný majetkový zisk ze svého protiprávního jednání, resp. opatřené důkazy o tom nesvědčí, ačkoli se tato alternativa zdá pravděpodobná. K naplnění zákonného znaku „obohatí jiného“ podle §209 odst. 1 tr. zákoníku totiž není nutné konkrétní určení osoby nebo skupiny osob, k jejichž obohacení došlo v důsledku podvodného jednání pachatele (srov. rozhodnutí č. 18/1991 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud shledal neopodstatněnou i námitku obviněného proti závěrům soudů nižších stupňů o výši škody způsobené na majetku poškozeného Ľ. P. Soudy při jejím určení vycházely z částky 38 244 Kč uvedené na faktuře, kterou poškozený vystavil obviněnému za provedené zednické práce. Tento údaj rozhodně nelze označit za nesprávný a neodpovídající skutkovým zjištěním. Bylo totiž prokázáno, že poškozený, ať již sám nebo prostřednictvím najatých dělníků, kterým za práci zaplatil, provedl zednické práce v rozsahu 900 metrů čtverečních vnitřních omítek (viz stavební deník a svědecká výpověď stavbyvedoucího M. B.), přičemž sjednaná cena za jeden metr hrubé omítky činila 80 Kč (viz čl. III. návrhu smlouvy o dílo na č. l. 12 trestního spisu), a obvyklá cena za jeden metr tzv. „fajnové“ omítky byla 66 Kč (viz výpověď poškozeného). Prostým násobkem uvedených číselných údajů je zřejmé, že v obou alternativách výsledný součin (72 000 Kč a 59 400 Kč) významně přesahuje částku 38 244 Kč, kterou si jako odměnu za provedené práce nárokoval poškozený a která byla soudy nižších stupňů v podmínkách tržního hospodářství a liberalizovaných cen stanovena jako minimální škoda, která vznikla v příčinné souvislosti s podvodným jednáním obviněného v majetkové sféře poškozeného.
Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutí, na která obviněný T. B. odkázal ve svém dovolání a která se týkala subjektivní stránky trestného činu podvodu v případech, kdy obviněný jako podnikatelský subjekt odebral a neuhradil zboží, protože byl v době splatnosti takto vzniklého závazku v platební neschopnosti, nelze použít na posuzovanou trestní věc obviněného pro jejich skutkovou odlišnost. Jak již bylo shora konstatováno, obviněný byl uznán vinným tím, že poškozeného záměrně obelhal ohledně své identity, kdy se vydával se za osobu oprávněnou jednat za obchodní společnost, která na rozdíl od něj reálně podnikala ve stavebnictví, jen aby na poškozeném vylákal provedení zednických prací bez toho, aby vyplatil sjednanou odměnu. Za tohoto skutkového stavu věci nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obviněný jednal v podvodném úmyslu již v okamžiku objednávky díla a se záměrem způsobit škodu poškozenému. Ze stejného důvodu nemůže obstát tvrzení obviněného, že byl odsouzen pouze pro svou trestní minulost.
Na podkladě všech výše popsaných zjištění dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ty z dovolacích námitek, které odpovídaly uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou ale zjevně neopodstatněné a nezavdávají důvod k provedení mimořádného přezkumu dovoláním napadeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 8 To 483/2014. Nejvyšší soud proto podle §265 i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vypracovala:
JUDr. Pavla Augustinová