ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.923.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 923/2015-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2015 o dovolání, které podal obviněný M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 12 Tmo 18/2014, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově – soudu pro mládež pod sp. zn. 16 Tm 9/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově – soudu pro mládež ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 16 Tm 9/2014, uznán vinným přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 tr. zákoníku, návodem k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. b) a §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, které spáchal skutky podrobně popsanými ve výrokové části citovaného rozsudku.
Za výše uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu v celkové výměře 100 000 Kč (200 denních sazeb po 500 Kč). Pro případ, že by nebyl tento trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Podle §70 odst. 1 písm. a), b), c) a d) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to ohledně věcí blíže konkretizovaných v tomto výroku.
Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
Stejným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Trutnově – soud pro mládež také o vině a trestu obviněných M. H. , M. L. , mladistvého M. Č. a mladistvého L. T.
Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění M. H. , M. H. a M. L. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – soud pro mládež usnesením ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 12 Tmo 18/2014, tak, že z podnětu odvolání obviněných M. H. a M. H. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ohledně těchto obviněných ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 1 tr. řádu vrátil věc soudu prvního stupně.
Odvolání obviněného M. L. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 12 Tmo 18/2014, napadl obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Primární dovolací námitka spočívala v tom, že postupem soudů nižších stupňů byla porušena zásada presumpce neviny, protože soudy nezvolily z nabízejících se verzí skutkového děje tu, která byla pro obviněného příznivější. Obviněný se v souvislosti s tím podrobně vyjádřil k jednotlivým skutkům kladeným mu za vinu a rozebral provedené dokazování. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl Nejvyššímu soudu, aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež a aby mu věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se nebude věcně vyjadřovat k podanému dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejdříve zjišťoval, zda jsou v této věci splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a tr. řádu. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. řádu se rozhodnutím ve věci samé rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu.
V nyní posuzované trestní věci však obviněný M. H. nepodal dovolání proti žádnému z taxativně vyjmenovaných rozhodnutí, která lze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. řádu, proti nimž je přípustné dovolání. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, v případě, že odvolací soud zruší napadený rozsudek jen ve výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně, a proto výrok o vině nabude právní moci, nelze podat dovolání jen proti výroku o vině, ale je třeba vyčkat i pravomocného uložení trestu, popřípadě ochranného opatření nebo upuštění od potrestání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003, publikované pod č. T 654. v sešitě 2 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004). Lhůta k podání dovolání pak běží i ohledně výroku o vině až od doručení rozsudku, kterým byl uložen trest, ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, popřípadě od doručení usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání podaném proti takovému rozsudku (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3143).
Informaci o tom, že proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 12 Tmo 18/2014, v části týkající se obviněného M. H. , není dovolání přípustné, lze ostatně vyčíst z poučení, které je součástí písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. Jak je zde výslovně uvedeno, dovoláním lze napadnout pouze výrok, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného M. L.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nebytné uvést, že o trestu pro obviněného M. H. (a současně i obviněného M. H. ) již v mezidobí pravomocně rozhodl Okresní soud v Trutnově – soud pro mládež rozsudkem ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 16 Tm 9/2014, (viz č. l. 2644 trestního spisu) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – soudu pro mládež ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 12 Tmo 2/2015, (č. l. 2673 trestního spisu). Obviněný však nepodal dovolání proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu, a jak již bylo shora konstatováno, zaměřil ho výslovně jen proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 12 Tmo 18/2014, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud při svém rozhodování vzal v úvahu i skutečnost, že v posuzované věci obviněný dodržel zákonný požadavek a podal dovolání prostřednictvím svého obhájce, tedy osoby znalé práva. Podmínka, aby obviněný učinil dovolání jen prostřednictvím svého obhájce, vyplývá z ustanovení §265d odst. 2 tr. řádu a odpovídá povaze tohoto mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě jen těch nejzávažnějších právních vad a klade zvýšené požadavky na přesné obsahové náležitosti podání i jeho správné zaměření. Jejich splnění má zaručit právě skutečnost, že obviněný může podat dovolání jen prostřednictvím svého obhájce a že vzhledem k tomu je povinností obhájce zajistit, aby obviněný neutrpěl jakoukoli újmu v důsledku neznalosti práva.
Na podkladě všech shora popsaných zjištění Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl dovolání obviněného M. H. jako nepřípustné. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nicméně i přes výše uvedené Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že námitky, které obviněný uplatnil ve svém dovolání, neodpovídají svou povahou hmotně právnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž opírá své dovolání. Jde totiž o námitky čistě skutkového a procesního charakteru, jimiž se obviněný domáhá odlišného právního posouzení jen na podkladě jiné skutkové verze založené na odchylném hodnocení provedených důkazů. Takže i v případě, kdyby Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, musel by ho odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 8. 2015
JUDr. František P ú r y, Ph.D.
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á