ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.610.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 610/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2015 o dovolání, které podala obviněná R. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2014, č. j. 5 To 388/2014-78, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 120/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2014, č. j. 5 To 388/2014-78.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2014, č. j. 8 T 120/2014-55 , byla obviněná R. Ž. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustila tím, že
ačkoliv
byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2013, sp. zn. 1 T 90/2013, který nabyl právní moci dne 11. 9. 2013, uznána vinnou pro přečin krádeže dle §205 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, ze kterého byla podmíněně propuštěna usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 14 Pp 29/2014, se stanovením zkušební doby do 16. 4. 2017,
přesto
dne 16. 5. 2014 v době okolo 19:01 hodin na ul. O. v O. – P. na prodejní ploše HM Globus odcizila 4 ks dětské výživy zn. Nutrilon 4 v úhrnné hodnotě 1.392,- Kč, 2 ks dětské výživy zn. Nutrilon 1 v úhrnné hodnotě 698,- Kč, 1 ks dětské výživy zn. Nutrilon 2 v úhrnné hodnotě 349,- Kč, 1 ks dětské výživy zn. Nutrilon 2 v úhrnné hodnotě 349,- Kč, 7 ks dětské výživy zn. Sunar Complex v úhrnné hodnotě 1.883,- Kč, 2 bal dětských plen zn. Pampers v úhrnné hodnotě 1.058,- Kč, 1 ks Nestlé cheeri v úhrnné hodnotě 89,90,- Kč, 1 ks rostlinného oleje zn. Lukana v úhrnné hodnotě 44,90,- Kč a 1 bal žvýkaček zn. Orbit spearmint v úhrnné hodnotě 11,90,- Kč, a to tak, že toto zboží uložila do dvou igelitových tašek uložených v nákupním vozíku, které přelepila předem připravenými padělanými kontrolními polepy spol. Globus a s těmito následně prošla přes pokladní zónu, aniž by za zboží zaplatila, čímž způsobila poškozené společnosti GLOBUS ČR, k. s., Praha, Kostelecká 822/90, škodu odcizením ve výši 5.875,70,- Kč.
Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 11. 2014, č. j. 5 To 388/2014-78, jímž ho podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ivany Zelenkové dovolání , v němž uplatnila (část II.) důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když má za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Obviněná namítla, že v řízení před odvolacím soudem došlo k procesní vadě, která zapříčinila nemožnost účasti obviněné při veřejném zasedání. Obviněná akcentuje, že podala odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě z důvodu svého nesouhlasu s předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, jenž ji uznal vinnou přečinem krádeže. Své odvolání odůvodnila, měla v úmyslu se proti předmětnému rozsudku bránit ve veřejném zasedání před odvolacím soudem, avšak jí přítomnost byla znemožněna tím, že k němu nebyla řádně předvolána. Podotkla, že jí v průběhu trestního řízení bylo vždy doručováno na adresu H. n. J. , M. , na které si poštu přebírá. Vyrozumění o konání veřejného zasedání jí však odvolací soud doručoval na adresu trvalého bydliště, konkrétně B. , na které se ovšem nezdržuje. O konání veřejného zasedání se proto vůbec nedozvěděla. Tím míní, že bylo porušeno základní právo na projednání věci v její přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny). Právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům jí bylo postupem odvolacího soudu odepřeno. V podrobnostech poukázala na právní úpravu týkající se účasti obviněného u veřejného zasedání, resp. konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti (§263 tr. ř., §234 odst. 2 tr. ř., §233 tr. ř.), a nadnesla též právní úpravu doručování písemností (§63 odst. 2 tr. ř.) a náležitostí protokolu [§55 odst. 1 písm. c) tr. ř.], mezi které patří mimo jiné adresa, kterou obviněný uvede pro účely doručování. Obviněná má za to, že odvolacímu soudu musela být ze spisu známa její kontaktní adresa, na kterou jí byly zasílány listiny soudem prvního stupně. V tomto směru shledává pochybení odvolacího soudu, neboť o konání veřejného zasedání před odvolacím soudem se dozvěděla až následně od probačního úředníka, který kontroloval stav řízení.
S ohledem na předestřené skutečnosti nesouhlasí se závěrem Krajského soudu v Ostravě, že došlo k fikci doručení písemnosti, k níž může dojít pouze tehdy, pokud se adresát o uložení zásilky sice nedozví, ač je mu písemnost doručována na adresu, na které se prokazatelně zdržuje, nebo kterou sám označil pro účely doručování. V této souvislosti dovolatelka zopakovala, že na doručované adrese v B. se nezdržuje.
Obviněná podotkla (část IV.), že byla v rámci veřejného zasedání připravena soud informovat o nových skutečnostech, které mohly mít podstatný vliv na jeho rozhodnutí, zejména s ohledem na její současnou psychiatrickou léčbu pro duševní chorobu patologického kradení (kleptomanii), což dokládá znaleckým posudkem zpracovaným MUDr. Tomášem Novákem, zpracovaným v jiné její trestní věci. Tato obhajoba jí byla před odvolacím soudem znemožněna. Proto (část V.) i s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 Tdo 1060/2010, navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2014, č. j. 5 To 388/2014-78, tak i všechna další na něj obsahově navazující rozhodnutí, a aby postupem podle §265 l odst. 1 tr. ř. jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádala, aby Nejvyšší soud v případě, že její dovolání shledá důvodným, v souladu s §265 l tr. ř. „rozhodl o jejím propuštění z vazby, neboť zde nejsou vazební důvody“ .
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření, po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek vznesených obviněnou, podotkl, že k naplnění uplatněných dovolacích důvodů mohlo dojít, neboť z dostupného spisového materiálu vyplývá, že obviněná opakovaně jako svou adresu pro doručování označila adresu M. , H. n. J. Pokud za této situace odvolací soud adresoval vyrozumění o veřejném zasedání do trvalého bydliště obviněné v B. , nemohlo se podle názoru státního zástupce jednat o řádné a včasné vyrozumění o veřejném zasedání a nemohlo ani dojít k tzv. fikci podle §64 odst. 4 tr. ř., protože fikce přepokládá doručení zásilky na adresu, kterou adresát označil či se na ní zdržuje.
Státní zástupce usoudil, že mohlo dojít k naplnění uplatněných dovolacích důvodů, protože s ohledem na nikoli řádné doručení vyrozumění o veřejném zasedání mohlo dojít k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, když obviněné bylo de facto odňato právo účastnit se osobně veřejného zasedání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a podle §265 l tr. ř. přikázal uvedenému soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné, ač měla být její přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byla obviněná zkrácena na svém právu, aby její věc byla projednána v její přítomnosti, a aby se tak mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněné na projednání trestní věci v její přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je jí v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněné u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněné vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v její přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněná stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněné na projednání trestní věci v její přítomnosti je zejména zajistit jí reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je jí v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
IV.
Na základě dovolací argumentace, kterou obviněná učinila obsahem svého dovolání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tato argumentace obsahově naplňuje uplatněný dovolací důvod a zároveň neodůvodňuje procesní postup spočívající v odmítnutí dovolání. Na tomto základě proto Nejvyšší soud dále podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i v řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a učinil následující zjištění.
Z protokolu o veřejném zasedání konaném soudem druhého stupně dne 13. 11. 2014 (č. l. 75-76 spisu) plyne, že bylo konáno v nepřítomnosti obviněné, která se k tomuto veřejnému zasedání nedostavila, přičemž (podle zjištění odvolacího soudu) byla zachována její lhůta k přípravě (§235 odst. 2 tr. ř.). Z referátu na č. l. 72 ze dne 16. 10. 2014 lze učinit závěr, že obviněná byla v souvislosti s konáním veřejného zasedání vyrozumívána vzorem 7a a tímto způsobem byla obeslána na adresu obsaženou v rozsudku soudu prvního stupně, tedy na adresu B. , B. , (viz č. l. 72 v.). V daném směru má však ve spisovém materiálu oporu tvrzení dovolatelky, že jí byly písemnosti v průběhu trestního řízení doručovány na adresu M. , H. n. J. (viz referát na č. l. 39 spisu), tj. adresu určenou k doručování písemností, na kterou jí byl doručován např. návrh na potrestání s upozorněním na možnost prostudování spisu. Tento závěr plyne dále i z protokolu o hlavním líčení (č. l. 50 spisu), kdy obviněná na úvod svého výslechu uvedla pro účely doručování stejnou adresu ( „H. n. J. , M. , mám na poště zařízeno doručování do I. “ ).
V daném směru lze proto konstatovat, že obviněná svým projevem vůle učiněným při hlavním líčení ve vztahu k soudu prvního stupně určila, na jakou adresu jí mají být doručovány písemnosti. Jinak vyjádřeno uvedla adresu pro doručování, kterou jsou orgány činné v trestním řízení povinny respektovat (podle §63 odst. 2 tr. ř. „je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl…“ ).
Podle §55 tr. ř. se o každém úkonu trestního řízení, nestanoví-li zákon jinak, sepíše protokol, který musí obsahovat [§55 odst. 1 písm. c) tr. ř.] „jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, obhájců a zmocněnců, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného čísla.“
Z obsahu spisu dále plyne, že nalézací soud obviněnou určenou adresu pro doručování respektoval, neboť jí na ni zaslal svůj rozsudek (č. l. 60 verte). Odvolací soud však při obeslání obviněné zjevně pochybil, pokud při nezměněné situaci (tj. aniž by došlo následným projevem vůle obviněné ke změně adresy pro doručování, resp. odvolání adresy jí určené), doručoval zásilku (č. l. 72) obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání na adresu trvalého bydliště.
Dovolatelce mělo být vyrozumění o konání veřejného zasedání adresováno na adresu, kterou uvedla při hlavním líčení a kterou právě již zmíněný protokol o hlavním líčení obsahuje. Za nastalé situace, kdy odvolacím soudem nebylo respektováno znění §63 odst. 2 tr. ř., a kdy zásilka byla zaslána na adresu trvalého bydliště obviněné, nemohlo dojít k tzv. fikci doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. při vyrozumění obviněné o konání veřejného zasedání před Krajským soudem v Ostravě, neboť její uplatnění by přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by jí bylo doručováno na adresu, kterou označila, k čemuž však v posuzované věci nedošlo. Za daných okolností proto nelze učinit závěr, že obviněná byla o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměna.
V důsledku tohoto konstatování je zřejmé, že nesprávný právní závěr učinil odvolací soud v otázce zachování lhůty k přípravě na veřejné zasedání (§233 odst. 2 tr. ř.) a tím i v otázce možnosti provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněné.
Nad rámec nezbytného lze zmínit to, že obviněná po celou dobu trestního řízení řádně přebírala zásilky, které jí byly v rámci jednotlivých procesních úkonů zasílány na adresu, kterou pro účely doručování označila. Po celou dobu trestního řízení rovněž projevovala snahu o to, aby si zásilky mohla přebírat. Z obsahu dovolání, stejně jako z obsahu jejího odvolání (č. l. 63 ve spojení s č. l. 68-69) lze zaznamenat, že v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem byla připravena informovat odvolací soud o nových skutečnostech, které teoreticky mohly mít vliv na případné rozhodnutí ve věci samé. Postupem odvolacího soudu jí toto však bylo znemožněno.
Uvedená zjištění vedou Nejvyšší soud k závěru, že obviněnou deklarovaný důvod dovolání byl skutečně naplněn, neboť nesprávným postupem odvolacího soudu došlo k tomu, že obviněná byla zbavena možnosti účastnit se veřejného zasedání o odvolání, k jehož konání dala podnět mimo jiné podáním řádného opravného prostředku. Jinak, slovy zákona vyjádřeno, v posuzované věci „byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání“. Hodnocení povahy opravného prostředku obviněné a obsahu dovoláním napadených rozhodnutí nemohou mít (v situaci, kdy obviněná nebyla řádně obeslána) vliv na dovození závěru o naplněnosti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v posuzované věci. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné jako důvodné již v této části, nezabýval se dále obsahovou argumentací, kterou obviněná (např. její předesílané závěry o patologickém kradení) ve svém mimořádném prostředku uplatnila.
Jde-li o druhý z uplatněných dovolacích důvodů, tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. který v případě druhé alternativy (tj. při věcném přezkoumání řádným opravným prostředkem napadeného rozhodnutí soudu nalézacího soudem druhého stupně) je odvislý od zjištění existence či neexistence vady zakládající dovolací důvod podle §256 odst. 1 písm. a) – k) tr. ř., pak z výše uvedeného konstatování, o důvodném uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., plyne závěr, že i tento dovolací důvod byl obviněnou důvodně uplatněn.
Nejvyšší soud proto v souladu s petitem obsaženým v dovolání obviněné rozhodl podle §265k odst. 1 tr. ř. o zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2014, č. j. 5 To 388/2014-78, a podle §265k odst. 2 tr. ř. o zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem odvolacího soudu je - při řádném obeslání obviněné, coby odvolatelky – znovu rozhodnout o jí podaném řádném opravném prostředku. Obviněné je jejím řádným obesláním třeba poskytnout možnost, uplatnit v odvolacím řízení nové skutečnosti, které podle jejího hodnocení mohou mít význam pro rozhodnutí soudu druhého stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. června 2015
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil