ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1464.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1464/2015-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. prosince 2015 v Brně dovolání obviněného J. O. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 3 To 181/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 25/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 2 T 25/2015, uznal obviněného J. O. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 2 a 3) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a pod body 1) až 3) rozsudku přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
1) dne 6. 8. 2014 kolem 3:50 hod. v O. – V. na ul. J. č. ...., v úmyslu získat cizí věci vyrazil uzamčené vstupní dveře restaurace „U B.“, které poškodil v oblasti zámku, vběhl dovnitř maskován přes hlavu kapucí s vystřiženými otvory pro oči. Obviněný křičel, že chce všechny peníze a telefony, přeskočil barový pult, rukou vyhnul kameru, která daný prostor snímala, a rozbitou částí skleněné láhve zasunuté v rukávu máchal barmance L. Š., před obličejem, čímž ji odehnal od obranného kasru umístěného poblíž šuplíku na barovém pultu, který se snažila získat do ruky a mávání lahví opakoval, když se poškozená snažila ke spreji přiblížit, a stále křičel, že chce všechny peníze, telefony a že nemá z rohu vylézat, i v době, když mu poškozená sdělila, že peníze jsou v šuplíku a obviněný z barového pultu vytrhl šuplík spolu s kovovým trezorem v něm se nacházejícím, dále obsahujícím občanský průkaz na jméno V. S., dále se dvěma číšnickými fleky, z nichž jeden obsahoval písemnosti a finanční hotovost ve výši 11 453 Kč, a z druhého šuplíku, který se mu nepodařilo vytrhnout, přerovnal do vytrženého šuplíku 32 ks krabiček cigaret různých značek a když mu poškozená sdělila, že více peněz v restauraci není ani telefon a svůj mu nevydá, utekl i s věcmi v šuplíku, čímž poškozenému A. B., způsobil škodu odcizením ve výši 14 219 Kč a poškozením vstupních dveří škodu ve výši 1 400 Kč,
2) v přesně nezjištěné době od 18:30 hod. dne 24. 8. 2014 do 5:00 hod. dne 25. 8. 2014 v O. – V. na ulici V. č. ...., dlaždicí rozbil skleněnou výlohu o rozměru 200x180 cm prodejny Hruška č. ....., vytvořeným otvorem vnikl v zištném úmyslu do prodejny, kde u pokladního terminálu č. ... odcizil 46 ks krabiček cigaret zn. Marlboro, 10 ks krabiček cigaret zn. Red+White, 14 ks krabiček cigaret zn. LM a 10 ks cigaret zn. Sparta tím, že cigarety z prodejny odnesl, čímž poškozené společnosti HRUŠKA, spol. s. r. o., se sídlem Na Hrázi 3228, Ostrava, IČO: 19014325, způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 6 526 Kč a poškozením skleněné výplně výlohy škodu ve výši 6 900 Kč,
3) v přesně nezjištěné době od 12:30 hod. dne 30. 8. 2014 do 7:30 hod. dne 31. 8. 2014 v O. – S. B. na ul. B. č. .... A vnikl v zištném úmyslu poté, co rozbil dlaždicí skleněnou výplň výlohy, do prodejny Hruška č. ....., kde odcizil 322 ks krabiček cigaret různých značek, 2 balíčky tabáku a 50 ks zapalovačů tím, že věci odnesl, čímž poškozené společnosti HRUŠKA, spol. s. r. o., se sídlem Na Hrázi 3228/2, Ostrava, IČO: 19014325, způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 21 917 Kč a poškozením výlohy škodu ve výši 7 600 Kč,
přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 12 T 29/2010, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 zákona č. 40/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), a byl mu následně uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců, který vykonal dne 5. 3. 2014.
Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených uvedených ve výroku rozsudku na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 3 To 181/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Niedoby včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vytkl v něm, že nebyl proveden a tedy ani neexistuje jediný přímý důkaz prokazující jeho vinu. V této souvislosti obviněný namítl nevěrohodnost výpovědi svědkyně J. K. Je přesvědčen o její nehodnověrnosti vzhledem k její v minulosti, vztahu k omamným a psychotropním látkám i tomu, že se v minulosti dopustila majetkové trestné činnosti, což potvrdila její adoptivní matka svědkyně P. K. Namítl, že trestnou činnost, za kterou byl pravomocně odsouzen, mohla uvedená svědkyně spáchat sama. Obviněný také namítl rozpory ve výpovědích svědkyň J. K. a L. Š., především o popisu oděvu, který měl mít na sobě v době páchání trestné činnosti, způsob maskování atd. Obviněný v dovolání rovněž vytkl soudům, že zamítly pro nadbytečnost jeho návrh na provedení znaleckého posudku, který měl prokázat omezenou hybnost jeho kolenního kloubu zapříčiněnou jeho dřívějším poraněním.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 3 To 181/2015.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Uvedený dovolací důvod nebylo možno uplatnit v jeho první variantě. Tato varianta se totiž vztahuje pouze na případy, v nichž bylo odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozsudku zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů, tj. zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř., protože bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, anebo odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., protože nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Společným znakem těchto rozhodnutí je to, že je odvolací soud činí bez meritorního přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně. Pokud odvolací soud některým z takových rozhodnutí pochybí, odejme tím obviněnému přístup k druhé instanci a účelem dovolání je jen dosáhnout stavu, při kterém se obviněnému garantuje meritorní přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně. Odvolání obviněného J. O. nebylo zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. ani odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř., neboť odvolací soud jeho odvolání zamítl podle §256 tr. ř., tedy meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle §254 odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání se proto nemohlo opírat o uvažovanou první variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl naplněn ani v jeho druhé alternativě. Obviněný výslovně neuvedl, se kterým dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. spojuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V dovolání navíc vznesl pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a nejsou pod něj podřaditelné.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací soud podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. O. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu