ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.149.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 149/2015-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. března 2015 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 3 To 367/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 Tm 4/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 2 Tm 4/2013, uznal obviněného M. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 30. 6. 2013 v době kolem 11:00 hod. z okna bytu v 6. patře panelového domu v ulici V. V. … v Č. B. ve chvíli, kdy v této ulici mezi domy č. …, stála poškozená K. O., a její kamarádka N. S., a poté, co na poškozenou K. O. křičel z 5. patra domu č. … z okna nejméně Š. B., že demonstrace byla kvůli ní, dále něco o jejím příteli a poškozená K. O. na to reagovala tak, že za to nemůže, začal obviněný M. S. křičet na poškozenou K. O., o níž mu bylo známo, že je v jiném stavu, že demonstraci zavinili oni, že její přítel, když ho zbije ženská, tak žaluje, že si pro ni dojde a bude do ní kopat, až poteče krev, což v poškozené K. O. vzbudilo obavu, že výhrůžky uskuteční.
Podle §353 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 3 To 367/2014, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. částečně zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v části týkající se obviněného M. S. a podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil věc Magistrátu města České Budějovice, neboť nejde o trestný čin, ale žalovaný skutek by mohl být výše uvedeným orgánem posouzen jako přestupek.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud změnil hodnocení provedených důkazů a skutkové závěry z nich vyplývající, čímž postupoval v rozporu s požadavkem vysloveným v §263 odst. 7 tr. ř. Poukázal na to, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu se skutečným obsahem provedených důkazů. Argumentace odvolacího soudu ohledně naplnění zákonného znaku přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je nepřiléhavá a nelogická. Tvrzení, že při hlavním líčení poškozená K. O. stejně jako svědkyně N. S. zřetelně slevily z kategorického popisu jednání obviněného a úkorného pocitu vlastního ohrožení, mělo logickou odezvu v úpravě skutkového děje ve výroku rozsudku soudu prvního stupně oproti podané obžalobě, neodpovídá provedenému dokazování, neboť v hlavním líčení nebyla poškozená k těmto skutkovým okolnostem vůbec vyslýchána a svědkyně N. S. potvrdila, že poškozená K. O. v důsledku jednání obviněného brečela. Dále uvedl, že jednání obviněného vykazovalo vysokou míru agresivity a vulgárnosti, přičemž na poškozenou K. O. v inkriminovaný den z oken přilehlého domu vulgárně a nenávistně křičelo mnoho dalších osob, s nimiž měla ona a její matka negativní zkušenost z nedávné minulosti. Na jednání obviněného poškozená reagovala pláčem a opakovaně deklarovala, že z obviněného a jeho rodiny měla a stále má strach. Za významnou skutečnost považuje také to, že poškozená byla těhotná a bylo jí pouhých sedmnáct let. Nejvyšší státní zástupce se proto domnívá, že jednání obviněného vzbudilo v poškozené důvodnou obavu o její život a zdraví a obviněný proto spáchal přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 3 To 367/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. S., je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Pachatel tohoto přečinu bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Podle §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči dítěti nebo těhotné ženě.
Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění usnesení napadeného dovoláním uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, okresní soud podle něj hodnotil důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustil se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V návaznosti na to uvedl, že je zásadní otázkou, zda jednání obviněného naplňuje všechny znaky skutkové podstaty souzeného přečinu. Poukázal na to, že okresní soud v zásadě jen konstatoval, že „obžalovaný M. S. tím, že vyhrožoval těhotné usmrcením, těžkou újmou na zdraví zkopáním za situace, kdy to u ní mohlo vzbudit důvodnou obavu, tedy za situace, kdy poškozená šla ulicí a křičí na ni z oken spousta Romů. Po subjektivní i objektivní stránce naplnil znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.“ Takové odůvodnění právní kvalifikace jinak správných skutkových zjištění nelze považovat za dostatečné a nelze mít za to, že v tomto ohledu okresní soud přihlédl „ke všem okolnostem případu jednotlivě i v jejich souhrnu“. Odvolací soud dále uvedl k věci následující: „K činu došlo v rozjitřené atmosféře předcházejících veřejně projevovaných neshod mezi romskou komunitou a některými ostatními obyvateli sídliště, v jejichž počátku hrála významnou roli poškozená K. O.. Je nepochybné, že pro takové projevy těchto neshod jsou příznačné mimo jiné velmi expresivní vyjádření obou stran, aniž jde o vyjádření vážně míněná a aniž je každá ze stran jako vážně míněná pociťuje. Současně je třeba na takové projevy nahlížet i z hlediska vyjadřovacích prostředků, které jsou takovým skupinám vlastní. Poškozená bydlela v sousedství obžalovaného, je spolužačkou syna obžalovaného, dokonce byla v jeho rodině na návštěvě, dostalo se jí pohoštění a svěřila se se svým těhotenstvím. S rodinou před tím neměla žádný konflikt. Mezi obžalovaným a poškozenou tedy šlo o konflikt jednorázový a ojedinělý. Při hlavním líčení poškozená, stejně jako svědkyně S., zřetelně slevila z kategorického popisu jednání obžalovaného a úkorného pocitu vlastního ohrožení. Nepodává se ani, že po popsaném incidentu v době jejího pobytu v sousedství obžalovaného se taková situace opakovala. Vzhledem k těmto okolnostem lze shledávat důvodné pochybnosti o tom, že obžalovaný jednal „takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu“ (§353 odst. 1 tr. zákoníku jako nepominutelný předpoklad kvalifikované skutkové podstaty §353 odst. 2 tr. zákoníku). Nelze tedy mít za naplněný potřebný znak skutkové podstaty žalovaného přečinu a žalovaný skutek tak není přečinem.“
Odvolací soud neshledal naplnění zákonného znaku přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to, že jeho jednání mohlo v poškozené vzbudit důvodnou obavu.
Objektem přečinu nebezpečného vyhrožování je zájem na ochraně jednotlivce proti některým závažným výhrůžkám. Objektivní stránka tohoto přečinu spočívá v jednání, kterým je vyhrožování, přičemž obsah výhrůžky je konkretizován usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou.
Vyhrožování musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Tou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Důvodná obava nemusí vzniknout, avšak její vznik musí být reálný. K naplnění znaku přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku stačí pouze možnost vzniku důvodné obavy a není třeba, aby byla důvodná obava poškozeného naplněna. Proto je třeba pečlivě hodnotit povahu a závažnost vyhrožování, neboť je nutno odlišit nebezpečné vyhrožování od takových projevů, při kterých bylo použito silných slov, ale ve skutečnosti nešlo o nic závažnějšího. Zda je vyhrožování způsobilé vzbudit v jiném důvodnou obavu, je třeba posuzovat se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem případu, zejména k povaze výhrůžky, k fyzickým a charakterovým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného a k jejich vzájemnému vztahu. Pokud je vyhrožování doprovázeno chováním, které ilustrovalo odhodlání pachatele splnit výhrůžky (např. manipulace zbraní, šermování nožem s gestem naznačujícím podříznutí krku nebo jiným gestem představujícím zdůraznění hrozby) bude též možno dovodit, že taková výhrůžka je způsobilá vzbudit důvodnou obavu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 7 Tdo 902/2012).
Dovolatel namítá, že jednání obviněného bylo způsobilé vzbudit u poškozené K. O. důvodnou obavu a že také tato obava u poškozené skutečně vznikla a byl proto naplněn znak skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, čímž je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také v důsledku nesprávného právního posouzení skutku nemělo být rozhodnuto odvolacím soudem o postoupení věci obviněného jinému orgánu, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a je proto naplněn i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám dovolatele, které podřadil pod uvedené dovolací důvody. Zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil k dovolání obviněného M. S. napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního stupně (§222 odst. 2 tr. ř.). Podle §222 odst. 2 tr. ř. soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat. Odvolací soud vzal za prokázané, že nejde o trestný čin. Respektoval příslušnou judikaturu týkající se postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř., podle níž postoupení věci ve smyslu §222 odst. 2 tr. ř. se týká vždy skutku, a nikoliv jeho možného právního posouzení. Ve výroku usnesení o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř. proto musí být kromě označení (jména) obviněného uveden i skutek, jehož se postoupení týká. Nestačí, jestliže je ve výroku jen právní posouzení skutku a skutek je popsán jen v odůvodnění usnesení. V odůvodnění usnesení o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř. musí být uvedeny skutkové a právní úvahy, na podkladě kterých soud rozhodl o postoupení věci (srov. B 2/1988-26).
Odvolací soud v napadeném usnesení přiléhavě odůvodnil, proč dospěl k závěru, že nejde o žalovaný přečin. V souladu s judikaturou poukázal na okolnosti, za nichž došlo k vyhrožování, na vztah obviněného k poškozené i okolnost, že ke skutku došlo, jak uvedl, v rozjitřené atmosféře předcházejících veřejně projevovaných neshod mezi romskou komunitou a ostatními obyvateli sídliště, v jejichž počátku hrála významnou roli poškozená K. O.. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání obviněného M. S. podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 2 Tm 4/2013, v části týkající se tohoto obviněného a věc postoupil Magistrátu města České Budějovice, neboť nejde o trestný čin, avšak skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, přičemž shledal, že tak měl učinit již soud prvního stupně (§222 odst. 2 tr. ř.). Rozhodnutí o postoupení věci je věcně správné.
Nejvyšší soud shledal námitky dovolatele zjevně neopodstatněnými, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek