ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.217.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 217/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. března 2015 v Brně dovolání obviněného V. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 55 To 290/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 160/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. R. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 3 T 160/2014, uznal obviněného V. R. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 21. 12. 2012 do 14:39 hod. prostřednictvím bankomatu společnosti GE Money Bank, a. s., v Š. na K. ul., vybral částku 10.000,- Kč, dne 22. 12. 2012 v 8:56 hod. prostřednictvím bankomatu společnosti ČSOB, a. s., ve V. L., okr. Š. na ul. R. A. vybral částku 10.000,- Kč, dne 23. 12. 2012 v 10:04 hod. prostřednictvím bankomatu společnosti ČSOB, a. s., ve V. L. na ul. R. A. vybral částku 7.000,- Kč, dne 15. 1. 2013 ve 13:49 hod. prostřednictvím bankomatu společnosti Unicredit bank, a. s., v Š. vybral částku 10.000,- Kč, dne 16. 1. 2013 v 9:10 hod. prostřednictvím bankomatu společnosti ČSOB, a. s., ve V. L. na ul. R. a. vybral částku 10.000,- Kč a 17. 1. 2013 ve 12:49 hod. prostřednictvím bankomatu společnosti ČSOB, a. s., ve V. L. na ulici R. A. vybral částku 7.000,- Kč, ve všech případech neoprávněně za použití platného PIN kódu prostřednictvím kreditní karty č. ... společnosti GE Money Bank, a. s., vystavené na jméno J. T., nar. ..., bytem ul. K., P.– Ch., která jí byla poskytnuta mj. k čerpání uzavřeného revolvingového úvěru č. ... u společnosti GE Money Bank, a. s., přičemž J. T. dne 14. 12. 2012 zemřela. Obviněný tak neoprávněnými výběry ve výše uvedených bankomatech způsobil společnosti GE Money Bank, a. s., škodu ve výši 54.000,- Kč.
Podle §46 odst. 1 tr. zákoníku soud upustil od potrestání obviněného.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 55 To 290/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Janíčka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v úvodu dovolání poukázal na vlastní verzi průběhu skutkového děje a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že je nadbytečné zabývat se námitkami týkajícími se použití občanského nebo obchodního zákoníku při postupu zmocněnce v případě úmrtí zmocnitele. Uvedl, že neměl žádný důvod pochybovat o oprávněnosti výběrů a že neměl důvod zjišťovat, zda se v tomto případě nejedná o úvěrový účet. Pokud by totiž tyto pochybnosti měl, tak by neprovedl žádný výběr z účtu zemřelé J. T. a pohledávku vůči ní by uplatnil v dědickém řízení. Obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. S odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe namítl nesprávné právní posouzení skutku, neboť se domnívá, že jako trestné bylo posouzeno jednání, které mělo občanskoprávní charakter.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 55 To 290/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že část námitek obviněného se týká hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Takové námitky však nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále poukázal na to, že obviněný uplatnil právně relevantní námitku spočívající v nenaplnění subjektivní stránky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Tato námitka je však podle jeho názoru nedůvodná, neboť ze skutkových zjištění soudů obou stupňů bez důvodných pochybností vyplývá závěr o srozumění obviněného s tím, že finanční prostředky může čerpat neoprávněně, a má proto za to, že závěr soudů obou stupňů o úmyslném jednání obviněného ve formě nepřímého úmyslu je důvodný. K námitce obviněného týkající se neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe uvedl, že v této trestní věci lze sice dovodit spíše menší závažnost jednání obviněného, nicméně i s ohledem na způsobení větší škody, což je znak kvalifikované skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, nelze mít za to, že by posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 tr. zákoníku. Závěrem shrnul, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní stránku přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky tohoto přečinu.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.
Podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §205 odst. 3 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v §205 odst. 1 tr. zákoníku větší škodu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.
Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedené námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že po předchozí domluvě zmocnila J. T. obviněného V. R. generální plnou mocí ze dne 11. 12. 2012 k tomu, aby ji v plném rozsahu bez jakéhokoliv omezení zastupoval a činil jejím jménem veškeré právní úkony ve všech věcech. Dcera J. T. a zároveň manželka obviněného J. R. následně předala společně s výše uvedenou generální plnou mocí obviněnému kreditní kartu č. ... společnosti GE Money Bank, a. s., vystavenou na jméno J. T., která jí byla poskytnuta výše uvedenou společností mj. k čerpání uzavřeného revolvingového úvěru č. ... Společně s touto kreditní kartou byl obviněnému sdělen i její PIN kód s tím, aby obviněný uhradil z účtu této kreditní karty všechny dluhy J. T. J. T. následně dne 14. 12. 2012 zemřela. Obviněný i přes tuto skutečnost následně v době od 21. 12. 2012 do 17. 1. 2013 neoprávněně provedl několik výběrů finančních prostředků z bankomatů společností GE Money Bank, a. s., ČSOB, a. s., a Unicredit bank, a. s., v celkové výši 54.000,- Kč prostřednictvím výše uvedené kreditní karty, ačkoliv věděl o špatné finanční situaci zemřelé J. T. a byl proto minimálně srozuměn s tím, že finanční prostředky, které vybral z této kreditní karty nemusí být prostředky zemřelé J. T., ale mohou pocházet z tzv. revolvingového úvěru společnosti GE Money Bank, a. s. Obviněný tedy nebyl oprávněn po smrti J. T. čerpat finanční prostředky z revolvingového úvěru, který byl určen výhradně pro ni, čímž došlo k porušení úvěrových podmínek společnosti GE Money Bank, a. s. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní stránku přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky tohoto přečinu, neboť si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak na majetku společnosti GE Money Bank, a. s., škodu ve výši 54.000,- Kč. Nejvyšší soud ohledně naplnění subjektivní stránky výše uvedeného přečinu poukazuje na správné závěry odvolacího soudu, který uvedl, že obviněný byl dostatečně seznámen se špatnou finanční situací zemřelé J. T. a měl si proto ověřit, zda finanční prostředky, které následně čerpal prostřednictvím jemu předané kreditní karty, jsou skutečně finanční prostředky zemřelé J. T. a nebo pocházejí z tzv. revolvingového úvěru. Pokud si tuto skutečnost neověřil, nemohl vyloučit možnost, že finanční prostředky mohou pocházet z tzv. revolvingového úvěru, který byl poskytnut výhradně J. T. za předem dohodnutých podmínek. Odvolací soud dále správně uvedl, že pro úmysl ve vztahu k zavinění postačí pouze představa možnosti výsledku za podmínky, že taková představa se bezprostředně projevila v jednání pachatele, což je v plném rozsahu možné aplikovat na jednání obviněného V. R. při hodnocení naplnění subjektivní stránky výše uvedeného přečinu. Je proto zřejmé, že obviněný byl minimálně srozuměn s tím, že finanční prostředky z kreditní karty zemřelé J. T. může čerpat neoprávněně, jednal tedy v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
Obviněný dále namítl, že byla porušena zásada subsidiarity trestní represe, neboť se domnívá, že jako trestné bylo posouzeno jednání, které mělo občanskoprávní charakter.
Nejvyšší soud ani této námitce obviněného nepřisvědčil. Poukazuje na to, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (srov. rozh. č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud připomíná, že jednání obviněného v této trestní věci je standardním případem trestného činu krádeže, které navíc naplňuje znaky kvalifikované skutkové podstaty, aniž by zde byly dány jakékoli specifické okolnosti, jež by měly odůvodnit výjimečně nižší hranici trestnosti. Obviněný se dopustil přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku tím, že neoprávněně provedl několik výběrů z revolvingového úvěru zemřelé J. T., a způsobil tak společnosti GE Money Bank, a. s., škodu ve výši 54.000,- Kč. Jednání obviněného naplňuje všechny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, z hlediska spodní hranice trestnosti odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům krádeže a z těchto důvodů není možné jej projednat v souladu s principem ultima ratio pouze v občanskoprávním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003).
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že pokud obviněný jednal ve vztahu ke spáchanému přečinu krádeže v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, je nadbytečné se podrobněji zabývat námitkou obviněného týkající se použití občanského nebo obchodního zákoníku při postupu zmocněnce v případě úmrtí zmocnitele. Nejvyšší soud proto v podrobnostech odkazuje na správné závěry odvolacího soudu na str. 4 odůvodnění jeho rozhodnutí a závěrem poukazuje na to, že z hlediska trestní odpovědnosti obviněného V. R. je zcela irelevantní námitka, že se manželka obviněného vzdala svého nároku na dědictví po zemřelé J. T.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného V. R. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek