ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.319.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 319/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. dubna 2015 v Brně dovolání obviněného J. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 81 T 112/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 81 T 112/2013, uznal obviněného J. J. vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 19. 12. 2012 kolem 18:00 hod. v B. , okr. F. – M. , v restauraci Casino, nejprve opakovaně vyzval poškozeného P. J. k tomu, aby z restaurace odešel, poté ho uchopil za oděv s tím, že ho z restaurace vyprovodí, přičemž došlo k pádu poškozeného na zem, a poškozený P. J. utrpěl zranění spočívající v tříštivé spirální zlomenině dolního konce pravé holenní kosti a tříštivé zlomenině dolního konce pravé kosti lýtkové v místě zevního kontaktu doprovázené otokem a krevním výronem a krevní podlitině na obličeji v oblasti kořene nosu a levého obočí se stopami po krvácení z nosu, s dobou léčení a omezením v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí, nutnou hospitalizací, léčebnými zákroky a omezením možnosti chůze v délce překračující šest týdnů.
Podle §147 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému J. J. trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného J. J. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 7 Tdo 981/2014, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného J. J. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, po novém projednání věci podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného J. J. (dále zpravidla jen: „obviněný“) podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 19. 12. 2012 kolem 18:00 hod. v B. , okr. F. – M. , v restauraci Casino opakovaně vyzval poškozeného P. J. , který byl pod vlivem alkoholu, k odchodu z restaurace. Na tyto výzvy poškozený nereagoval, obviněný tedy v úmyslu vyvést jej z restaurace, k němu zezadu nečekaně přistoupil, chytil jej za oděv, nadzvedl ho ze židle se slovy: „Pojď!“, a takto s ním udělal několik krůčků, přičemž poškozený upadl na zem, dosedl na svoji pravou nohu, v důsledku čehož utrpěl zranění spočívající v tříštivé zlomenině dolního konce pravé holenní kosti a tříštivé zlomenině dolního konce pravé kosti lýtkové, v místě zevního kotníku doprovázené otokem a krevním výronem a v krevní podlitině na obličeji v oblasti kořene nosu a levého obočí se stopami po krvácení z nosu, s následnou dobou léčení a omezením v běžném způsobu života, zejména bolestivostí, nutné hospitalizaci v době od 19. 12. 2012 do 31. 12. 2012, léčebnými zákroky a omezením možnosti chůze v délce překračující šest týdnů.
Podle §147 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jaroslava Kopeckého včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že mezi jeho jednáním a zraněním poškozeného není dána příčinná souvislost. Příčinou vzniku újmy na zdraví poškozeného byl totiž pád poškozeného na zem, nikoli jeho pomoc při zvedání poškozeného ze židle, tedy okolnost nezávislá na jeho vůli, kterou nemohl nijak ovlivnit. Pád poškozeného byla nová okolnost, která nastala po stání poškozeného ve vzpřímené poloze a je výlučnou a samostatnou příčinou. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by poškozeného úmyslně či z nedbalosti při zvedání ze židle upustil, shodil, strčil od něj, srazil jej na zem apod. Z popisu události totiž vyplývá, že poškozený změnil polohu ze sedu do stoje sice za jeho pomoci, ale následně již sám stál a sám se pohyboval, resp. udělal několik malých krůčků a teprve až poté došlo k pádu poškozeného na zem. Z uvedeného tedy podle názoru obviněného vyplývá, že bezprostřední příčinou pádu poškozeného na zem nemohlo být jeho přizvednutí poškozeného při vstávání ze židle. Následek ve formě zranění poškozeného byl pro něj naprosto neočekávaný a nepředvídatelný. Dále poukázal na to, že nelze souhlasit se závěry soudů obou stupňů, že poškozený v restauraci nikoho neobtěžoval a že tam nenarušoval pobyt dalších osob. Dále uvedl, že výpověď poškozeného je nevěrohodná, což uvedl i soud prvního stupně.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 3 To 1/2014, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného vznesené v dovolání odpovídají pouze částečně uplatněnému důvodu dovolání, a to v části, ve které obviněný zpochybňuje naplnění příčinného vztahu mezi jeho jednáním a vzniklým následkem. Obviněný se snaží zpochybnit příčinný vztah s poukazem na odlišné hodnocení skutkového stavu věci, který zjistily soudy obou stupňů. Dále uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Tento dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Nejvyšší státní zástupce při tom neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Dále poukázal na to, že hypotetické úvahy obviněného, že poškozený by při případném dobrovolném odchodu z restaurace mohl upadnout na zem sám bez jakéhokoliv přičinění jiné osoby, jsou zcela irelevantní a spekulativní. Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že fyzickou silou manipuloval s poškozeným s cílem vyvést jej z restaurace a při této manipulaci došlo k pádu poškozeného na zem. Pokud by obviněný s poškozeným takto nemanipuloval, nedošlo by k jeho následnému pádu na zem a ke způsobení újmy na zdraví. Argumentaci obviněného, že se v podstatě pokoušel poškozenému pomoci vstát ze židle, je třeba ve světle učiněných skutkových zjištění odmítnout jako zcela nepřípadnou. Dále uvedl, že byla naplněna i subjektivní stránka přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný musel nutně vědět, že svým jednáním může poškozenému způsobit zranění, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že k tomu nedojde.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že mezi jeho jednáním a způsobeným následkem není dána příčinná souvislost a že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §147 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Nejvyšší soud nepřisvědčil těmto námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je správně vyjádřen ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že dne 19. 12. 2012 kolem 18:00 hod. v B. , okr. F. – M. , v restauraci Casino, došlo k rozepři mezi obviněným a poškozeným, kterou chtěl obviněný vyřešit tím, že poškozeného vyvede z restaurace. Proto poškozeného uchopil za oděv, zvedl jej ze židle s tím, že ho z restaurace vyprovodí, přičemž s ním takto učinil pár krůčků. Přitom došlo k pádu poškozeného na zem a tím, že poškozený dosedl na svoji pravou nohu, došlo k jejímu zranění s následnou dobou léčení a omezením v běžném způsobu života v délce překračující šest týdnů. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že mezi jednání obviněného a způsobeným následkem je dána příčinná souvislost a byla naplněna nejen subjektivní stránka přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedeného přečinu, neboť obviněný mohl a měl předpokládat, že při zvedání poškozeného, který požil alkoholické nápoje, může dojít i k tomu, že poškozený uklouzne, upadne a způsobí si zranění, k čemuž také následně došlo a bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že se tak nestane. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud v této souvislosti dále poukazuje na to, že argumentace obviněného, že chtěl v podstatě poškozenému pomoci vstát ze židle, a ten již poté sám bez jeho pomoci udělal několik krůčků a teprve poté spadl na zem a sám si tak způsobil zranění pravé nohy, nemá oporu v provedeném dokazování. Jedná se tedy o zcela hypotetickou a spekulativní úvahu obviněného, kterou obviněný navrhuje vlastní verzi průběhu skutkového děje a snaží se ji prosadit. Provedeným dokazováním však bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný po předchozí slovní rozepři manipuloval fyzickou silou s poškozeným s cílem vyvést jej z restaurace. Konkrétně poškozeného uchopil za oděv a zvedl jej ze židle, aby jej z restaurace vyvedl a takto učinili několik krůčků, přičemž došlo k následnému pádu poškozeného na zem a způsobení zranění pravé nohy. Bylo tedy prokázáno, že k pádu poškozeného na zem došlo právě v důsledku této manipulace, poškozený totiž takovou intervenci zjevně nepotřeboval, nežádal o jakoukoliv pomoc, naopak projevoval vůli v restauraci dále setrvat. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem v podobě zranění poškozeného proto byla bez důvodných pochybností prokázána, neboť pokud by obviněný neuchopil poškozeného za oděv, nezvedal ho ze židle a neučinil by s ním pár krůčků ve snaze ho vyvést z restaurace, nedošlo by k pádu poškozeného na zem a ke vzniku vážného zranění.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného J. J. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek