ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.325.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 325/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. dubna 2015 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 61 To 332/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 32/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 9 T 32/2014, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný se uvedených přečinů dopustil tím, že dne 19. 10. 2013 kolem 03.30 hodin, nejméně v ulici V H. v P., řídil motorové vozidlo tovární značky Renault 19 Chamade 1,4, RZ ..., v době, kdy jeho krev obsahovala nejméně 1,53 g na kilogram alkoholu, ač věděl, že po požití alkoholických nápojů je natolik pod jejich vlivem, že není schopen motorové vozidlo řádně ovládat, a ačkoliv věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 1 T 105/2005, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let, který dosud nevykonal, a přestože byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 6. 2013 sp. zn. 4 T 149/2013, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 61 To 332/2014, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že se neztotožňuje se závěrem, že by řídil uvedené motorové vozidlo. Uvedl, že předmětné vozidlo nikdy neřídil a toto nebylo v jeho vlastnictví ani držbě. Tuto skutečnost, podle něj lze prokázat výslechem vlastníka motorového vozidla. Obviněný má za to, že rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném skutkovém zjištění. Především uvádí, že z doručenky, která se nachází na č. l. 46 vyplývá, že písemnost obsahující návrh na potrestání, předvolání k hlavnímu líčení a usnesení Městského soudu v Praze, byla doručena dne 19. 3. 2014 osobě jménem K. K., nikoli jemu a zdůrazňuje, že jeho podpis na doručence obsažen není. Dále namítá, že nalézací soud neprovedl doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru psychiatrie za účelem zkoumání, zda je schopen chápat smysl trestního řízení a ke zkoumání jeho věrohodnosti. Nesouhlasí se závěrem soudu, že k jeho vyžádání nebyl důvod. Obviněný se neztotožňuje se závěrem soudů, že skutková zjištění odpovídají §2 odst. 5 tr. ř. Závěr soudů, že to byl on, kdo byl přistižen policií při řízení vozidla, měl u sebe občanský průkaz na své jméno i doklady k vozidlu, je podle něj nesprávný. Soudy se nevypořádaly s otázkou vlastníka vozidla, ačkoliv to bylo navrženo. Nesouhlasí ani se závěrem, že byl pod vlivem alkoholu, neboť podle něj existují pochybnosti, zda byl on tou osobou, která se podrobila lékařské prohlídce.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze, a věc vrátil tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod. Obviněný podle ní nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadá výlučně soudy učiněná skutková zjištění a zpochybňuje úplnost provedeného dokazování. Domáhá se toho, aby skutková zjištění byla pozměněna a v návaznosti na to, aby došlo k jinému hodnocení důkazů s odlišným výsledkem trestního řízení s tím, že nebyl pachatelem trestného činu, jímž byl uznán vinným. Soudy podle státní zástupkyně logicky zdůvodnily, proč právě obviněného považují za pachatele předmětné činnosti. Podpisy na protokolech a záznamech ze dne 19. 10. 2013 odpovídají podle státní zástupkyně podpisům obviněného na doručenkách a na odvolání. Nad rámec dovolání uvedla, že se v případě obviněného jedná o speciální recidivu, kdy charakter posuzované trestné činnosti odpovídá jeho kriminálnímu zaměření, když soustavně nerespektuje jemu uložené tresty zákazu řízení a znovu usedá za volant.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval a přesvědčivě vypořádal soud II. stupně a obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, podal fakticky ve stejném rozsahu (z velké části dokonce doslovně totožný obsah) a z obdobných důvodů jako odvolání (č. l. 104 a násl. tr. spisu). Shodné námitky byly součástí celé obhajoby obviněného a zabýval se jimi již nalézací soud. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podstatou dovolání obviněného je především námitka, že se trestného činu nedopustil, že uvedené vozidlo dne 19. 10. 2013 neřídil, není ani jeho majitelem, že to nebyl on, kdo se dne 19. 10. 2013 podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve. Dále námitky, jimiž brojil proti úplnosti provedeného dokazování s tím, že soudy nepřipustily provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie na jeho osobu ke zkoumání, zda je schopen chápat smysl trestního řízení, k posouzení jeho věrohodnosti, a také soudům vytýká, že se nevypořádaly s otázkou vlastníka motorového vozidla.
Z obsahu dovolání je tak zřejmé, že obviněný svými námitkami zcela popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jaké důkazy obvodní a městský soud ve věci provedly, resp. neprovedly, jak provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný, který zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaných činů tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových závěrů, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
Výše uvedené námitky – skutkové – tedy nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně. Typicky se tak děje v případě, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními obvodního soudu, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také odvolací soud, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně není žádný rozpor, natož extrémní. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly ve věci podrobné dokazování, všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je zcela zřejmé, že se pečlivě zabývaly otázkou totožnosti obviněného M. K. jako pachatele uvedených přečinů, jíž obviněný opakovaně v průběhu celého řízení před soudem namítal. Především je nutné zdůraznit, že obviněný byl dne 19. 10. 2013 v 03:30 přistižen policejní hlídkou při řízení uvedeného automobilu, předložil občanský průkaz na jméno M. K. i doklady k vozidlu. Kontrolou dokladů bylo zjištěno, že má vysloven zákaz řízení motorových vozidel. Obviněný byl na místě policejní hlídkou zadržen a podrobil se dechové zkoušce na alkohol s pozitivním výsledkem 1,81 a 1,73 promile (č. l. 16 tr. spisu), poté byl převezen k lékařskému vyšetření (č. l. 17 tr. spisu), kde ho lékař v 05:07 hodin prohlédl, obviněný poskytl vzorek krve, v níž bylo prokázáno 1,53‰ alkoholu. Protokol o zadržení podezřelé osoby (č. l. 3 tr. spisu), záznam o sdělení podezření (č. l. 5 tr. spisu), protokol o výslechu podezřelého ze dne 19. 10. 2013 (č. l. 7 tr. spisu), jakož i protokoly o dechové zkoušce (č. l. 16 tr. spisu) obviněný podepsal, přičemž ze sledu uvedených událostí je nepochybné, že se jednalo o tutéž osobu, když i podpisy na všech uvedených dokumentech jsou identické. V souvislosti s trestním řízením pak obviněný přebíral řadu písemností. Na doručenkách (př. č. l. 37 verte, č. l. 46, č. l. 67 verte, č. l. 81, č. l. 103 verte, č. l. 108, č. l. 120 verte), jakož i na dalších listinách (př. odvolání na č. l. 68 tr. spisu) se nachází jeho podpisy. Z pouhého porovnání podpisů obviněného na dokumentech ze dne 19. 10. 2013 (kdy byl zadržen policií při řízení motorového vozidla a bylo zjištěno, že řídil pod vlivem alkoholu a byl podroben lékařskému vyšetření), s podpisy na doručenkách a dalších dokumentech nacházejících se v trestním spise, je evidentní, že se jedná o podpisy shodné, přičemž některé z písemností si obviněný přebíral ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici a je tedy nepochybné, že se jednalo o osobu M. K. Pokud obviněný namítá, že na č. l. 46 se nachází doručenka, jež prokazuje, že písemnost byla doručena osobě jménem K. K. a nikoli jemu, Nejvyšší soud podotýká, že z uvedené doručenky je zřejmé, že osoba jménem K. K. byla osobou vydávající zásilku (písemnost). Nikoli tedy osobou zásilku přebírající, jak se snaží namítat obviněný. Na uvedené doručence se navíc opět nachází podpis obviněného identický s jeho podpisy na již výše zmíněných dokumentech. Nejvyšší soud se tedy ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů ohledně spáchání posuzovaných přečinů obviněným, neboť ze skutkových zjištění učiněných soudy na základě provedeného dokazování je nepochybné, že osobou, která byla dne 19. 10. 2013 zadržena policií při řízení předmětného vozidla, a u níž byla lékařským vyšetřením zjištěna přítomnost alkoholu v krvi, byl právě obviněný M. K. Skutečnost, že obviněný není vlastníkem vozidla (jak namítá), které za stavu uvedeného ve skutkové větě řídil, nevylučuje jeho pachatelství uvedenými přečiny, když informace o vlastníku vozidla nejsou pro uvedené trestné jednání obviněného ani podstatné. Nejvyšší soud se rovněž neztotožnil s námitkami obviněného, že soudy měly v jeho případě nechat vypracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie ke zjištění, zda je schopen chápat smysl trestního řízení a k posouzení jeho věrohodnosti. Obviněný touto námitkou brojí proti rozsahu provedeného dokazování, jde tak, jak bylo výše uvedeno, také o námitku skutkové povahy, jimiž obviněný napadá soudy učiněná skutková zjištění. Odvolací soud se navíc touto námitkou obviněného zabýval a po přezkoumání předloženého spisového materiálu neshledal žádné skutečnosti, které by doplnění dokazování v tomto směru odůvodňovaly (str. 3 rozhodnutí soudu II. stupně). Sám obviněný při zadržení při páchání předmětné trestné činnosti uváděl, že se cítí zdráv, necítí se pod vlivem drog ani alkoholu a nikdy se na psychiatrii neléčil (č. l. 9 tr. spisu). Pochybnosti o zdravotním stavu obviněného nebyly zjištěny ani v průběhu trestního stíhání. Obviněný ostatně ani netvrdil ani nenamítal žádné konkrétní skutečnosti svědčící o pochybnostech o jeho duševním zdraví. Z obsahu trestního spisu je navíc zřejmé, že obviněnému byl dne 29. 6. 2014 opatřením Obvodního soudu pro Prahu 2 ustanoven obhájce (č. l. 83 tr. spisu) z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť se nacházel ve výkonu trestu v jiné trestní věci. Při hlavním líčení jakož i při veřejném zasedání u odvolacího soudu byl přítomen jak obviněný tak jeho obhájce, čímž bylo plně zachováno jeho právo na obhajobu.
Soudy nepominuly ani posuzování otázky věrohodnosti obviněného, pečlivě hodnotily jeho obhajobu, věnovaly jí potřebnou pozornost a v dostatečné míře se s ní vypořádaly. Obhajobu obviněného pak shledaly nevěrohodnou a jeho námitky účelovými. Hodnocení provedených důkazů v tomto směru, v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, poskytuje dostatečný podklad pro kontrolu správnosti skutkových zjištění (§2 odst. 6 tr. ř.). Provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny a závěry byly odůvodněny. Ze souhrnu všech řádně zajištěných, provedených a zhodnocených důkazů bylo možno dospět ke spolehlivému závěru o vině obviněného.
Způsob, jakým soudy obou stupňů zhodnotily provedené důkazy a na jejich podkladě vyslovily své skutkové a následně i právní závěry, nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010), a proto ani Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného M. K. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš