ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.497.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 497/2015-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. května 2015 v Brně dovolání obviněného J. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 12 To 476/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 68/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 6 T 68/2014, uznal obviněného J. F. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
v době od 26. 10. 2006 do 12. 2. 2013 ve S., okr. K., odeslal ze svého počítače zn. Viper, umístěného v Ź. ulici čp. ..., z emailové schránky ...., kterou založil prostřednictvím služebního mobilního telefonu č. ..... dne 29. 7. 2005 a ve které uchovával pornografické materiály zachycující pohlavní styky mezi zvířaty a lidmi, prostřednictvím sítě internet nejméně 32 elektronických zpráv obsahujících zobrazení pohlavního styku mezi lidmi a zvířaty na 77 různých účtů elektronické pošty, například do schránky..., ...., ..., ....., ..., ...., ...., .... , ...., ...., ...., ...., ...., .... a dalších.
Podle §191 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin šíření pornografie podle §192 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 12 To 476/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Výborčíka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že je nutné vzít v úvahu rozdíl mezi adresátem jako individuálním subjektem a účtem elektronické pošty jako elektronickou schránkou, jejíž pronájem není omezen jedním individuálním subjektem. Poukázal na to, že jakýkoliv individuální adresát může vlastnit neomezené množství účtů elektronické pošty. Dále uvedl, že v jeho trestní věci se fakticky jednalo o pár adresátů, nikoliv o desítky adresátů, což soudy obou stupňů nebylo prokázáno. Namítl také, že soudy obou stupňů se nesprávně vypořádaly s objektem žalovaného přečinu tím, že zaměnily adresáty za emailové účty a z přímého úmyslu přesunuly jeho zavinění do roviny nepřímého úmyslu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 12 To 476/2015, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Nejvyšší soud předně zjistil, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stádiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, č. 408, Nakladatelství C. H. Beck).
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je tedy skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka a nebyl porušen ani ohrožen objekt přečinu šíření pornografie podle §191 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §191 odst. 1 tr. zákoníku kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Podle §191 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, spáchá-li čin uvedený v §191 odst. 1 tr. zákoníku nebo §191 odst. 2 tr. zákoníku tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Nejvyšší soud výše uvedeným námitkám obviněného nepřisvědčil a poukazuje na to, že pornografické dílo lze charakterizovat tím, že zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží neakceptovatelným způsobem cit pro sexuální slušnost a vyvolává pocit studu. Test pornografické povahy díla spočívá tedy na posouzení, jednak zda-li celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním, jednak zda-li podněcuje sexuální pud. Podle obsahu lze pornografická díla dělit na tzv. pornografii tvrdou, tedy takové pornografické dílo, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku nebo které znázorňuje pohlavní styk se zvířetem (srov. §191 odst. 1 tr. zákoníku), pornografii dětskou, tedy takové pornografické dílo, které zobrazuje, popř. jinak využívá dítě (srov. §192 tr. zákoníku) a pornografii prostou (srov. §191 odst. 2 tr. zákoníku), kterou tvoří ostatní pornografická díla. Za pohlavní styk se zvířetem ve smyslu §191 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na zvířeti. Zejména se jedná o sodomii (pohlavní styk se zvířetem, tedy spojení pohlavních orgánů člověka a zvířete) a zoofilii (dotyk a hlazení zvířete vedoucí k pohlavnímu ukojení). Za trestné se považuje nejen popis a zobrazení, ale i jiné znázornění pohlavního styku se zvířetem. Šíření tzv. tvrdé pornografie je trestné bez ohledu na to, zda se dostává do rukou dětem nebo dospělým (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, s. 1882 – 1883).
Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že rozesílání pornografických děl prostřednictvím elektronické pošty mezi tzv. e-mailovými schránkami (účty elektronické pošty) chráněnými individuálními přístupovými hesly, nenaplňuje znak „spáchání trestného činu veřejně přístupnou počítačovou sítí“ ve smyslu §191 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a §192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. V případě rozesílání pornografických děl na větší počet účtů elektronické pošty, je-li význam tohoto jednání pro šíření díla právě s ohledem na počet oslovených adresátů srovnatelný se spácháním trestného činu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo veřejně přístupnou počítačovou sítí, však takové jednání naplňuje znak „jiným obdobně účinným způsobem“ ve smyslu §191 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a §192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku v případě, kdy počet adresátů bude tvořit zpravidla nejméně několik desítek (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 300/2012).
V této trestní věci bylo prokázáno, že obviněný založil emailovou schránku ...., ze které rozeslal prostřednictvím sítě internet nejméně 32 elektronických zpráv, které obsahovaly pornografické materiály zachycující pohlavní styky mezi lidmi a zvířaty, na 77 různých účtů elektronické pošty. Pokud obviněný namítá rozdíl mezi adresátem jako individuálním subjektem a účtem elektronické pošty jako elektronickou schránkou, jejíž pronájem není omezen jedním individuálním subjektem, Nejvyšší soud poukazuje na to, že obviněný tuto námitku uplatnil již v nalézacím i odvolacím řízení, s níž se soudy obou stupňů řádně a v souladu se zákonem vypořádaly. V podrobnostech proto odkazuje na správné závěry soudů obou stupňů, které uvedly, že pokud obviněný dále tvrdil, že adresátů jeho elektronických zpráv bylo pouze „pár“, nikdy tyto adresáty blíže nespecifikoval ani nepředložil soudu žádné další důkazy prokazující toto tvrzení. Z jeho výpovědi před soudem naopak vyplynulo, že takto protiprávně komunikoval prostřednictvím své emailové schránky s určitou skupinou lidí. Nejvyšší soud připomíná, že v několika případech obviněný zaslal elektronickou zprávu pouze na jeden účet elektronické pošty, ale v několika případech zaslal elektronickou zprávu najednou na více účtů naráz, v jednom případě dokonce na 40 různých účtů elektronické pošty. Za této situace si lze těžko představit, že by elektronická zpráva obviněného byla v jeden okamžik posílána na více účtů jednoho případně několika adresátů. Shledal proto, že ačkoliv jeden adresát jako individuálně určený subjekt může vlastnit více účtů elektronické pošty, pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného J. F. je podstatné, že pokud obviněný odeslal 32 elektronických zpráv se závadovým obsahem na 77 různých účtů elektronické pošty, byl srozuměn s tím, že tyto zprávy mohou být doručeny minimálně několika desítkám adresátů. Úmysl obviněného tedy byl naplněn i v případě, že by některé z výše uvedených 77 účtů elektronické pošty vlastnil stejný adresát. Soudy obou stupňů proto správně dovodily, že obviněný šířil pornografické soubory zachycující pohlavní styky mezi lidmi a zvířaty nikoli veřejně přístupnou počítačovou sítí, ale jiným obdobně účinným způsobem. Obviněný tímto jednáním naplnil subjektivní stránku přečinu šíření pornografie podle §191 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku a byl porušen objekt tohoto přečinu. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného J. F. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek