ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.995.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 995/2015-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. září 2015 v Brně dovolání obviněné A. A. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 8 To 150/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 5/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. A. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 2 T 5/2015, byla obviněná A. A., rozená H. (dále zpravidla jen „obviněná“), uznána vinnou společně s obviněným B. H. zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatelka podle §23 tr. zákoníku a za tento zvlášť závažný zločin byla odsouzena podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost, aby společně s obviněným B. H. společně a nerozdílně nahradila poškozenému J. H. škodu 14.000 Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ: 47672234, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava, škodu ve výši 6.070 Kč.
Trestný čin spáchala společně s obviněným B. H. tím, že dne 10. 9. 2014, v době kolem 00:50 hodin v B. na ulici S., před domem č.p. ...., po předchozí vzájemné domluvě v úmyslu odcizit poškozenému hodnotné věci, přistoupili k poškozenému J. H., a obviněný B. H. začal poškozenému J. H. nabízet sexuální služby obviněné A. A., přitom obviněná A. A. poškozeného J. H. poplácávala po kapsách a zjišťovala, zda tam něco nemá, poškozený J. H. jim řekl, že o nic nemá zájem a jde domů a obviněný B. H. jej udeřil zezadu pěstí do hlavy, vytáhl na chodník před dům, kde jej srazil na zem, bil a kopal do těla a především do hlavy, přičemž se poškozený J. H. bránil a přitom se mu podařilo obviněnému B. H. strhnout čepici a mikinu, dále napadání využila obviněná A. A., rozepla poškozenému J. H. kapsu na vestě a vytáhla z ní finanční hotovost ve výši 14.000 Kč a poté společně utekli směrem k ulici B., čímž poškozenému J. H. způsobili škodu ve výši 14.000 Kč a zranění, v důsledku čehož musel poškozený J. H. vyhledat lékařské ošetření, a to konkrétně zlomeninu nosu, podlitinu pod pravým okem a otřes mozku.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 8 To 150/2015 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím obhájce Marka Sedláka včas dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Uvedla v něm, že podává dovolání z důvodu zásahu do jejích základních práv, a to práva na spravedlivý proces, rovnost účastníků a také z důvodů zjevné diskriminace ze strany soudu pro její původ. Namítá porušení základních práv s odkazem na čl. 32 odst. 2 větu druhou Listiny základních práv a svobod. Dále vytýká, že ze strany orgánů veřejné moci nebylo postupováno v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Od počátku trestního řízení s ní bylo nakládáno jako s vinnou a k jejím důkazním návrhům a tvrzením soudy obou stupňů nepřihlížely, zejména k rozdílným tvrzením obviněné, spoluobviněného B. H. a poškozeného J. H. Za vadu považuje také neprovedení důkazu výslechem svědkyně Ľ. B. Obviněná dále namítla, že trestní řízení bylo od počátku zatíženo určitým druhem předpojatosti vůči ní i spoluobviněnému, a to z důvodu jejich romské národnosti. Podle názoru obviněné nebylo prokázáno, že by ona ani spoluobviněný měli v úmyslu spáchat trestný čin loupeže, protože poškozeného nijak nesledovali a obviněný B. H. se pouze bránil útoku poškozeného. Také namítla, že poškozenému neodcizili finanční hotovost a že nebylo postaveno najisto, zda poškozený v předmětné době takovým finančním obnosem vůbec disponoval. Na základě uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná také namítla, že jí byl uložen zcela nepřiměřený a krutý trest, protože byla pouze dvakrát soudně stíhána. Obviněná neodůvodnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2015, č. j. 2 T 5/2015-191, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2015, č. j. 8 To 150/2015-219, a poté aby věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněné, že základní námitkou dovolání je tvrzení obviněné o tom, že v dané trestní věci nebyl náležitě zjištěn skutkový stav v nezbytném rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tím mělo dojít ze strany soudů obou stupňů k odepření práva na spravedlivý proces. Tato námitka je opakováním obhajoby z předcházejících fází trestního řízení. Soudy se však s touto obhajobou dostatečně vypořádaly a k jejich skutkovým závěrům není třeba cokoli dodávat. Plně se s nimi ztotožnil a odkázal na příslušné pasáže rozhodnutí (viz zejména str. 5 – 6 rozsudku městského soudu a str. 3 – 4 usnesení krajského soudu). Dodal, že zmíněná námitka směřuje proti skutkovým zjištěním soudů, přičemž takové námitky jsou v dovolacím řízení neakceptovatelné, protože je nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
Z obsahu písemností, které má Nejvyšší státní zastupitelství v předmětné věci k dispozici, v žádném případě nelze dovodit, že by soudní rozhodnutí a jim předcházející procesní postupy vykazovaly projevy jakékoli libovůle a předpojatosti vůči oběma obviněným, protože jsou romské národnosti. Soudy se nezpronevěřily principům spravedlivého procesu.
Pokud obviněná namítá, že nebyl proveden důkaz výslechem svědkyně Ľ. B., nejde o tzv. opomenutý důkaz, tedy procesní situaci, kdy bylo účastníkem řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez odpovídajícího odůvodnění zamítnut, ev. zcela opomenut. Nalézací soud náležitě vysvětlil, proč tuto řádně předvolanou svědkyni, která se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavila, nevyslechl, když s ohledem na důkazní situaci nepovažoval její osobní výslech za důležitý, neboť zjevně nebyla přítomna fyzickému napadení poškozeného J. H. a navíc obviněný B. H. uvedl, že i před touto událostí se procházel s obviněnou A. A. sám.
Jestliže obviněná v dovolání zmiňuje, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu kladeného jí za vinu, jde sice o odkaz na hmotně právní pojem, který však obviněná nepodložila žádnými skutečnostmi z oblasti hmotného práva. Poukázala na něj pouze se zřetelem na svá vlastní tvrzení, že poškozeného J. H. se spoluobviněným B. nesledovali, obviněný B. H. se pouze bránil jeho útoku a žádnou peněžní hotovost poškozenému neodcizili. Jde o výhrady, které nemají ve smyslu §15 odst. 1, 2 tr. zákoníku právní obsah, jak důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá. Jednání obviněné a jejího spolupachatele popsané ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, naplňuje znaky skutkové podstaty podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a to včetně subjektivní stránky jednání obviněné.
Obviněná namítá nepřiměřenost a krutost trestu odnětí svobody, který jí byl uložen při spodní hranici zákonem stanovené trestní sazby. Dovolání může směřovat i proti výroku o trestu, avšak s odkazem na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který ovšem obviněná neuplatnila), úspěšně pouze v případě, když byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Právo obviněné na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nebylo v předmětné věci dotčeno. Nelze je vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení nebo zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Tímto základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
Námitky obviněné A. A. uplatněné v dovolání dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Protože její dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s tím, aby o dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněná podala dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, kterýž je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. V případě „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní posouzení skutku) se jedná rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně. Ani tato varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřipouští uplatnění skutkových námitek.
Předmětem přezkoumání v dovolacím řízení je skutek, kterým byla obviněná uznána vinnou. Nejvyšší soud proto musí vycházet z konečných skutkových zjištění, které učinily soudy nižších stupňů a nikoliv ze skutkových námitek, o které obviněná opírá dovolání. Hlavní skutkovou námitkou obviněné je, že nespáchala trestný čin loupeže. Tato námitka představuje skutkovou námitku, která zpochybňuje učiněná skutková zjištění.
Pokud jde o další námitky obviněné, týkající se práva na spravedlivý proces, podjatosti soudu, resp. jiných orgánů činných v trestním řízení, které obviněná zahrnuje pod orgány veřejné moci, pro její romskou národnost a další námitky, jedná se o námitky, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, když navíc obviněná tyto námitky ani řádně neodůvodnila.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat nepřiměřenost uloženého trestu. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že trestní zákoník stanoví za spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže trest odnětí svobody na dvě léta až deset let a obviněné byl uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby.
Obviněná v dovolání vůbec neodůvodnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a proto dovolací soud neměl co přezkoumávat.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné, které podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou námitkami skutkovými, které svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná vůbec prostřednictvím svého obhájce neodůvodnila. Proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. září 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu