ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.499.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 499/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2015 o dovolání obviněného R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 6 To 275/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 139/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 9 T 139/2013, uznal obviněného R. S. vinným, že společně s obviněným M. Š.
„ v době od 18.00 hodin dne 25. 4. 2013 do 9.00 hodin dne 26. 4. 2013 v k. ú. obce Z., okres K., vnikli po překonání drátěného oplocení opatřeného v horní části ostnatým drátem, na zahradu nacházející se za obcí Z. ve směru na návrší zvané N. S. a ze zahrady odcizili ke škodě poškozeného A. T., hutní železný materiál, konkrétně se jednalo o traverzu o délce 1,6 m, několik kusů trapézového plechu o celkovém rozměru 2m x 1,5 m, 1 ks stavební "kozy" domácí výroby, 2 ks litinového kanalizačního roštu a 2 ks plechu o rozměru 60 x 70 cm o síle 1 cm, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši 16.966 Kč,
přitom R. S. takto jednal, přestože rozhodnutím Okresního soudu ve Zlíně, pod č. j. 31 T 56/2012-201 ze dne 14. 1. 2013, byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 7 měsíců “.
Takto popsané jednání obviněného R. S. soud právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a, b), odst. 2 tr. zákoníku a uložil mu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že jednání spoluobviněného M. Š. soud prvého stupně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a, b) tr. zákoníku a uložil mu podle §205 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozenému A. T., bytem Z., T., okr. K., škodu ve výši 5.000 Kč.
Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozhodl rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 6 To 275/2014, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného R. S. (společně s obviněným M. Š.) vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s tím, že upravil výši škody na částku 11.836 Kč, a uložil mu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jednání spoluobviněného M. Š. soud kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a, b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a uložil mu podle §205 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozenému A. T., bytem Z., T., okr. K., škodu ve výši 5.000 Kč.
Obviněný R. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Lumíra Kapiase podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v podrobnostech uvedl, že podle jeho přesvědčení lze na jeho trestní věc plně aplikovat uvedený dovolací důvod. Proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu sice nic nenamítal, nesouhlasil však s jeho výrokem o trestu podle §38 a 39 tr. zákoníku. Pokud by soud vyžádal všechny potřebné podklady pro své rozhodnutí, zjistil by, že (obviněný) byl v mezidobí pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 5 T 11/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 3 To 204/2013, jímž byl uznán vinným tam uvedenými trestnými činy a byl mu uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013 podal (obviněný) dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 272/2014, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 3 To 204/2013, ve výroku o trestu a zrušil i další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na základě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu rozhodl Krajský soud v Ostravě nově rozsudkem ze dne 8. 8. 2014, č. j. 3 To 204/2013-672, při nezměněném výroku o vině tak, že obviněného za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. za trestné činy, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 5 T 11/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. 3 To 204/2013, a za sbíhající se přečin, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2013, odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný následně vyslovil přesvědčení, že odvolací soud mohl teprve na základě kompletního spisového materiálu vyhodnotit, zda bylo namístě ukládat mu trest samostatný, nebo bylo namístě postupovat podle §43 odst. 2 tr. zákoníku a uložit mu souhrnný trest odnětí svobody ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 5 T 11/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2014, č. j. 3 To 204/2013-672.
V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a zrušil je ve výroku o trestu, a aby mu nově za podmínek §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest souhrnný, a to k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 5 T 11/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2014, č. j. 3 To 204/2013-672.
Obviněný rovněž navrhl předsedovi senátu soudu prvého stupně postup podle §265h odst. 3 tr. ř. Obdobný postup podle §265 o odst. 1 tr. ř. navrhl také předsedovi senátu Nejvyššího soudu.
K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný napadl citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně dovoláním opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť mu měl být uložen souhrnný trest, a to ve vztahu odsouzení Okresním soudem v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 5 T 11/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2014, sp. zn. 3 To 204/2013.
Státní zástupkyně poté citovala ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Přezkoumáním citovaných rozhodnutí zjistil, že nyní posuzovaného jednání se obviněný dopustil dne 25. 4. 2013. K jednání, které má být ve vztahu souhrnnosti k nyní posuzované trestné činnosti obviněného, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 5 T 11/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2014 nebylo možno přihlížet, neboť soudem prvého stupně byl rozsudek vyhlášen právě dne 14. 3. 2013, tedy dříve, než se obviněný dopustil nyní projednávané trestné činnosti.
S ohledem na výše uvedené měla proto státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z výše uvedeného pohledu je zřejmé, že dovolatel námitku spočívající v tvrzení, že mu měl být ve vztahu k jím uváděným soudním rozhodnutím uložen soudem souhrnný trest, uplatnil formálně relevantně.
V návaznosti na dovolatelovu argumentaci je vhodné nejprve alespoň ve stručnosti připomenout, že podle §43 odst. 2 tr. ř. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Pro vyšší přehlednost Nejvyšší soud v dalším textu formou odrážek a různých typů písem rozvede časovou posloupnost jednání obviněného a jednotlivých soudních rozhodnutí, z nichž vyplyne, zda dovolací argumentace obviněného je důvodná, nebo naopak není:
1) v červnu r. 2010 a v lednu r. 2012 obviněný spáchal skutky, za které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2013 , sp. zn. 5 T 11/2010 ,
2) v březnu r. 2012 obviněný spáchal skutek, za který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013 , sp. zn. 31 T 56/2012 ,
3) dne 25. 4. 2013 spáchal obviněný skutek, za který byl uznán vinným níže uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 9 T 139/2013 ,
4) dne 22. 7. 2013 Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem pod sp. zn. 3 To 204/2013 jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 11/2010 ,
5) dne 7. 5. 2014 Nejvyšší soud pod sp. zn. 8 Tdo 272/2014 rozhodl jako soud dovolací ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 11/2010 a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 To 204/2013, a to tak, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil ve výroku o trestu a věc mu přikázal k novému rozhodnutí ,
6) dne 10. 6. 2014 Okresní soud v Kroměříži ve věci sp. zn. 9 T 139/2013 vyhlásil odsuzující rozsudek ohledně shora uvedeného skutku, který obviněný spáchal dne 25. 4. 2013 ,
7) dne 8. 8. 2014 rozhodl nově Krajský soud v Ostravě rozsudkem pod č. j. 3 To 204/2013-672 ve věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 T 11/2010 a obviněnému uložil souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 31 T 56/2012 ,
8) dne 23. 10. 2014 rozhodl Krajský soud v Brně − pobočka ve Zlíně rozsudkem sp. zn. 6 To 275/2014 jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 139/2013.
Právě nastíněný podrobný časový přehled o skutcích spáchaných obviněným a o vyhlášení odsuzujících rozsudků za ně dává jednoznačnou odpověď na námitku uplatněnou dovolatelem. Z celkového sledu jednotlivých skutků a vyhlášených soudních rozhodnutí je evidentní, že obviněný dotčený skutek ze dne 25. 4. 2013 spáchal až poté, co byly soudem prvního stupně vyhlášeny odsuzující rozsudky (ve dnech 14. 1. 2013 a 14. 3. 2013) za jiné jeho trestné činy, čímž podmínky stanovené §43 odst. 2 tr. ř. nebyly naplněny. Nejedná se tudíž o souběh, nýbrž o recidivu, a proto uložení souhrnného trestu nepřicházelo u obviněného v úvahu.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že ačkoli z hlediska formálního bylo možno přiznat dovolateli relevantnost jeho námitky pro dovolací řízení, z výše uvedeného je zřejmé, že po stránce obsahové této námitce nemohl přisvědčit.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud neopomněl, že dovolatel učinil návrhy na postup podle §265h odst. 3 tr. ř. a podle §265 o odst. 1 tr. ř. Co se týče návrhu, resp. podnětu na postup podle prvého z uvedených ustanovení zákona, předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh vůči dovolacímu soudu neučinil, a proto Nejvyšší soud o něm ani nemohl rozhodovat. Ohledně návrhu podle druhého z uvedených ustanovení zákona předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal – již s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání – důvodu podle něj postupovat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu