ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.745.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 745/2015-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2015 o dovolání obviněné B. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 To 285/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 34/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné B. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 21 T 34/2013, uznal obviněné V. K. a B. K. vinnými, že:
„ v blíže nezjištěných dnech v období od 01.05.2011 do 01.07.2011 ve F., okr. N. J., na ul. J. v trvalém bydlišti obž. V. K. a v N. J., okr. N. J., na ul. H. ve svém tehdejším přechodném bydlišti, po předchozí vzájemné domluvě obž. B. K. opakovaně e-mailem objednala jménem soukromého podnikatele obž. V. K. u společnosti QTK s. r. o., se sídlem ve V., přepravu nákladů pro další firmy, přičemž již v této době oba věděli, že vystavené faktury nebudou řádně uhrazeny ve lhůtě jejich splatnosti, jež byla 60 až 70 dnů, a ani později, neboť obž. B. K., která měla ke dni 23.03.2010 dluhy ve výši 2,680.000,- Kč a ani její otec obž. V. K. neměli zájem je uhradit z finančních prostředků, které obdrží obž. V. K. na svůj podnikatelský účet od dalších firem zejména za tuto přepravu nákladů a další finanční prostředky neměli k dispozici, v období od 09.06.2011 do 29.09.2011 obž. V. K. postupně vybral ze svého podnikatelského účtu, kam docházely platby od dalších firem, které byly úhradami faktur vystavených jménem obž. V. K. za přepravy provedené firmou QTK V., různé finanční částky v celkové výši 211.600,- Kč, a to prostřednictvím bankomatů celkovou finanční částku 131.600,- Kč, s níž naložil nezjištěným způsobem, bezhotovostními převody na účet přítele obž. B. K. M. J. celkovou finanční částku 60.000,- Kč a bezhotovostním převodem na svůj soukromý účet finanční částku 20.000,- Kč, kterou použil jako mimořádnou splátku svého úvěru; ve dnech 07.05.2011, 23.05.2011, 06.06.2011 a 01.07.2011 (2x) vystavila firma QTK faktury:
č. 2011073 na částku 67.200,- Kč ze dne 07.05.2011 splatnou 07.07.2011,
č. 2011081 na částku 63.840,- Kč ze dne 23.05.2011 splatnou 01.08.2011,
č. 2011084 na částku 47.520,- Kč ze dne 06.06.2011 splatnou 15.08.2011,
č. 2011118 na částku 74.400,- Kč ze dne 01.07.2011 splatnou 08.09.2011,
č. 2011131 na částku 35.880,- Kč ze dne 01.07.2011 splatnou 08.09.2011,
kdy obž. V. K. dne 28.06.2011 uhradil pouze částku 20.000,- Kč a ve dnech 13.09.2011, 01.11.2011 a 28.11.2011 opožděně a po opakovaných urgencích uhradil částky 15.000,- Kč, 5.000,- Kč a 5.000,- Kč, celkem 25.000,- Kč a následně v dopise ze dne 05.02.2012 účelově žádal, aby mu firma QTK s. r. o. k úhradě jejích faktur doložila kopie uskutečněných přeprav (CMR listy), i přesto, že tyto podklady měli k dispozici pouze oni, neboť prováděli vyúčtování vůči dalším firmám, čímž způsobili společnosti QTK s. r. o., se sídlem ve Veřovicích, celkovou škodu ve výši 288.840,- Kč “.
Takto popsané jednání obviněných soud právně kvalifikoval jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a uložil každému z nich podle §209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku každému z nich podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradu škody poškozené spol. QTK s. r. o. se sídlem ve Veřovicích 274, IČ 28621492, částku 218.840 Kč.
Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 To 285/2014, tak, že odvolání obviněné B. K. podle §256 tr. ř. zamítl, a z podnětu odvolání obviněného V. K. podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obviněná B. K. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím obhájce JUDr. Františka Šindlera podala proti němu dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. k) a l ) tr. ř.
V podrobnostech dovolatelka uvedla, že ona i V. K. do samého počátku spáchání trestné činnosti popírali, výrazně upozorňovali na skutkové okolnosti a důkazy, které měly potvrzovat jejich obhajobu. Tvrdili, že hotovost 170.000 Kč jako úhradu dosud neproplacených faktur převzal P. K., bratr jednatele a jediného společníka firmy QTK spol. s r. o. Opodstatněnost její obhajoby prý byla potvrzena v doplňujícím hlavním líčení konaném ve dnech 23. 2. 2015 a 23. 3. 2015 u Okresního soudu v Novém Jičíně, kdy byli vyslechnuti svědkové T. K., P. K. a JUDr. J. (správně mělo být J.) K. I když v tomto hlavním líčení vyplynuly nové skutečnosti a důkazy, v důsledku předchozího postupu odvolacího soudu, který její odvolání zamítl, nemohly být tyto nové důkazy ve vztahu k ní uplatněny. Po provedeném doplňujícím dokazování soud prvního stupně obviněného V. K. podle §226 odst. c) tr. ř. zprostil obžaloby.
Dovolatelka měla za to, že odvolací soud pochybil, když při nezměněné skutkové větě zamítl podle §256 tr. ř. její odvolání. Rozsudek měl zrušit i ve vztahu k její osobě a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když pro potvrzení rozsudku nebyly splněny procesní podmínky. Uvedeným postupem soud navodil situaci, podle které nemohla být účastna na předchozí vzájemné domluvě s obviněným V. K., nemohlo být naplněno tvrzení, že vystavené faktury nebudou řádně hrazeny, nemohly být naplněny ani další soudem popisované znaky jejich údajného společného jednání.
Obviněná dále uvedla, že soud prvního stupně dospěl k určitým skutkovým zjištěním. Odvolací soud však ve svém rozhodnutí fakticky učinil odlišnou verzi průběhu skutkového děje, aniž tento postup odůvodnil zákonným způsobem. Skutkový stav nebyl zjištěn tak, aby o něm nevznikly důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí. Za nezákonnou označila situaci, kdy vedle sebe přetrvávají dvě verze skutkového děje. Pokud odvolací soud shledal rozpory ve skutkových zjištěních učiněných nalézacím soudem a provedenými důkazy, mohl dospět k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nejasná a neúplná, nebo že vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, takže napadený rozsudek soudu prvního stupně měl zrušit ve vztahu k oběma obviněným. Takový výrok však neučinil.
V závěru svého podání dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil výrok pod bodem I. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2014, č. j. 7 To 285/2014-841, kterým se její odvolání zamítá. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [ §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ( prvá alternativa ) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ( druhá alternativa ).
Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci tedy s dovolacím důvodem podle písmene k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Ačkoliv dovolatelka ve svém podání výslovně uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., přesto v jejím podání není obsažena jediná relevantní argumentace, která by se k tomuto dovolacímu důvodu vztahovala. Z napadeného usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházejícího rozsudku soudu prvého stupně nevyplývá, že by některý z výroků chyběl nebo byl neúplný. Z obsahu podání dovolatelky lze usoudit, že se domnívá, že odvolací soud měl zrušit rozsudek soudu prvního stupně i ve vztahu k její osobě a nejen ve vztahu ke spoluobviněnému V. K. Jak ovšem vidno z rozhodnutí soudu druhého stupně, tento soud shledal důvody pro zrušení prvostupňového rozhodnutí pouze ve vztahu k obviněnému V. K., avšak již nikoli ve vztahu k obviněné B. K., a tedy rozhodl výrokem rozděleným do dvou částí, kdy za prvé odvolání obviněné B. K. zamítl, zatímco odvolání obviněného V. K. vyhověl a ve vztahu k němu prvostupňový rozsudek zrušil. Tudíž výrok soudu druhého stupně je úplný. Jinými slovy ve vztahu k dovolacímu důvodu uplatněnému obviněnou je bezchybný.
Podané dovolání obviněné tak neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům, proto Nejvyšší soud její dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z hlediska přesvědčivosti soudního rozhodnutí Nejvyšší soud považuje za vhodné dodat, že z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že námitky dovolatelky směřovaly k procesnímu postupu odvolacího soudu (měla za to, že soud měl vydat jiné výše popsané rozhodnutí, že měl zrušit prvostupňový rozsudek i ve vztahu k ní). Dovolatelka tak svými námitkami napadala správnost procesního postupu soudu a v důsledku toho se domáhala jejich změny ve svůj prospěch. Takovou argumentaci ovšem nelze podřadit nejen pod uplatněné dovolací důvody, ale ani pod žádný jiný.
Nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud obecně uvádí, že výjimečně lze v dovolacím řízení připustit zásah do skutkových zjištění, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Konečně pro úplnost lze poznamenat, že pokud by výhrady obviněné měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu