ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.776.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 776/2015-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2015 o dovolání obviněného J. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 8 To 298/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 45/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 3 T 45/2014, uznal obviněného J. D. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že:
„ v období od 1. 11. 2013 do 31. 12.2013 v L. H., okr. B.-v., v době, kdy J. T. pomáhal v domě a na zahradě domu se zahradními pracemi, odcizil ze skříně v zahradní unimobuňce, pomocí originálního klíče, který J. T. zanechal v zámku domu, finanční hotovost 32.116 amerických dolarů a 13.850 britských liber, čímž J. T. způsobil škodu ve výši 1.086.014 Kč dle průměrného kurzu ČNB u amerického dolaru a britské libry v listopadu 2013 “.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Současně mu podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit na náhradě škody poškozenému J. T. částku ve výši 489.000 Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 8 To 298/2014, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. Markéty Vaňkové podal proti němu dovolání, v němž konkrétní dovolací důvod nevymezil. Učinil tak teprve na výzvu soudu v doplňku dovolání a uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolatel v podrobnostech uvedl, že svou vinu od počátku nepopíral, k činu se doznal a s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Trest, který mu byl uložen jako pachateli, na kterého je třeba hledět jako na netrestaného, však považoval za nepřiměřeně přísný. S poškozeným se pokoušel jednat o možnostech náhrady škody, tato jednání probíhala až do doby, kdy nastoupil výkon trestu odnětí svobody (s poškozeným prý byli dohodnuti, že způsobenou škodu si u něho odpracuje). Nepodmíněným trestem se však možnost náhrady škody značně zúžila, zvláště když jsou na něho vedena exekuční řízení. Závěr soudů, že je pachatelem se sklony k porušování norem, nepovažoval za přiléhavý. Soudy se ani dostatečně nevypořádaly s okolnostmi, které jej vedly ke spáchání skutku (je osobou bez domova, žije po ubytovnách, přesto se snaží žít důstojný život; klíč od předmětné skříňky byl univerzální a svěřil mu ho sám poškozený; bylo neobezřetností poškozeného, že uložil vysoké finanční prostředky v zahradním domku, kam mělo několik osob neomezený přístup; tím sám poškozený vytvořil ideální podmínky ke spáchání činu; peníze objevil náhodou a byly pro něj lákadlem, kterému podlehl; celá věc ho mrzí, poškozenému se omluvil a přislíbil náhradu škody).
V závěru svých podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Brno-venkov zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu svého oprávnění vyjádřit se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. nevyužil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [ §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a po jeho doplnění splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z tohoto pohledu je zřejmé, že žádná z dovolatelových námitek uvedený dovolací důvod obsahově nenaplňuje (dovolatel totiž nenamítal, že by mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští nebo trest vyměřený mimo zákonnou trestní sazbu).
Obviněný ve svém podání v podstatě jen namítal, že nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný. Pokud uvedl, že trest nebyl uložen zákonně, tak toto tvrzení doprovodil pouze argumenty směřujícími k tomu, že trest nebyl uložen ve výši, resp. formě, kterou si obviněný představoval, nikoli, že by byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo trestní sazbu. Jinými slovy obviněný uplatněnými námitkami pouze vyslovoval nesouhlas s tím, že mu byl uložen již nepodmíněný trest odnětí svobody, který považoval za příliš přísný. Takovou argumentaci ovšem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. trest.).
Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu a z hlediska přesvědčivosti soudního rozhodnutí Nejvyšší soud považuje za vhodné dodat, že již soud prvého stupně uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody poměrně podrobně odůvodnil hned v několika odstavcích (srov. strany 4 až 5 jeho rozsudku). Také odvolací soud věnoval otázce uloženého trestu potřebnou pozornost (srov. stranu 2 odůvodnění jeho usnesení) a vyložil, proč se přiklonil k závěru soudu prvého stupně. Oba soudy přitom akcentovaly, že obviněný odcizenou finanční hotovost použil nikoli například na úhradu dluhů či vyřešení své tíživé životní situace, nýbrž na své osobní požitky (zejména za poskytnuté sexuální služby), na sázky, na taxi a cestování po České republice. Pokud ji nerozhýřil celou, stalo se tak jen díky aktivnímu jednání poškozeného a jeho bratra, jimž se podařilo získat část odcizených peněz svépomocí zpět morálními principy.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu