ECLI:CZ:NS:2016:11.TVO.12.2016.1
sp. zn. 11 Tvo 12/2016-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2016 stížnost obviněného E. Č. , roz. C. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 9 To 109/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného E. Č. z a m í t á .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze nepravomocným rozsudkem sp. zn. 3 T 2/2015 ze dne 4. 11. 2015 uznal E. Č. zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a v důsledku toho byl odsouzen podle §214 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Podle skutkových zjištění tohoto soudu měl (zkráceně řečeno) obv. Č. (spolu se dvěma dalšími obviněnými) převést na jiného a částečně i na sebe věci, které byly získány trestným činem spáchaným na území ČR i v cizině jinou osobou. Jednalo se o podvodné kamionové přepravy, prostřednictvím kterých byly přepravovány a ukryty:
1. elektroinstalační materiál od výrobce Bocchiotti S.P.A. pro spol. Schmachtl CZ, s.r.o., v celkové hodnotě 32.478,46 EUR (cca 844.115,- Kč),
2. exponáty a technické vybavení přepravované z muzea M. S. F. S.P.A. na výstavu M., konanou na P. h., v celkové hodnotě 63.700,11 EUR (cca 1.655.566,- Kč) a drogistické zboží v hodnotě 41.556,96 EUR (cca 1.079.650,- Kč),
3. plastový granulát určený pro další zpracování v autovýrobě, přepravovaný z pobočky Schwerin do sídla zpracovatele spol. Draka Kabely, v celkové hodnotě 41.703,50 EUR (cca 1.083.874,- Kč),
4. zboží určené pro obchodní řetězec Hornbach s datem nakládky 17. 3. 2013 v celkové hodnotě 15.989,87 EUR (cca 415.551,- Kč),
5. zboží od spol. Electrolux Italia S.P.A. a Electrolux LogisticItaly S.P.A. do spol. Setto Logistika, s.r.o. v celkové hodnotě 38.861,31 EUR (cca 1.096.617,- Kč),
6. zboží od společnosti Philip Morris Holland BV s plánovaným datem nakládky 17. 5. 2013 do spol. Philip Morris ČR, s plánovaným datem vykládky dne 20. 5. 2013 (tabáková esence určená pro výrobu cigaret) v celkové hodnotě 37.858,74 EUR (cca 983.950,- Kč),
7. drogistické zboží a kosmetika přepravované z Holandska do spol. Lion Star spol. s.r.o. s plánovaným datem nakládky dne 17. 5. 2013 a s plánovanou vykládkou dne 23. 5. 2013, v celkové hodnotě 68.646,60 EUR (cca 1.784.125,- Kč),
přičemž Věci, které byly takto získány, pocházely ze zvlášť závažného zločinu a zároveň se jednalo o věci, které měly hodnotu velkého rozsahu.
Proti tomuto rozsudku podal obv. Č. a státní zástupkyně v jeho neprospěch v zákonné lhůtě odvolání. Obviněný v něm svou vinu zcela popřel. Státní zástupkyně své odvolání směřovala proti všem výrokům napadeného rozsudku, protože nesouhlasila s výrokem o vině a domáhala se, aby všichni obvinění byli uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Pro obv. Č. pak navrhovala, aby mu byl uložen trest odnětí svobody v polovině zákonné sazby se zařazením do věznice s ostrahou.
Na základě těchto odvolání Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání rozhodl usnesením sp. zn. 9 To 109/2015 ze dne 1. 2. 2016 (č. l. 5603) tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. se napadený rozsudek v celém rozsahu zrušuje a podle §259 odst. 1 tr. ř. se věc vrací Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, neboť měl za to, že provedené dokazování bylo neúplné, skutkové závěry jsou nepřesvědčivé a právní úvahy vadné.
Obviněný byl vzat do vazby již v přípravném řízení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 44 Nt 508/2014 z důvodů uvedených v §67 odst. a), b), c) tr. ř. Počátek vazby byl stanoven na 12. 2. 2014, kdy byl zadržen. O dalším trvání vazby bylo opakovaně rozhodováno soudy I. a II. stupně. Naposledy o vazbě obviněného rozhodl Vrchní soudu v Praze svým usnesením ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 9 To 109/2016, a to tak, že podle §72 odst. 1, 3, 4 tr. ř. obv. Č. i nadále ponechal ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Proti tomuto rozhodnutí podal obv. Č. stížnost. V ní namítl absenci důkazů, které by je usvědčovaly z trestné činnosti. Osobně má za to, že nebylo prokázáno, že spáchal trestný čin. K důvodu vazby útěkové podle §67 odst. a) tr. ř. uvedl, že od začátku trestního řízení uvádí, že od r. 1991 žije v České republice s manželkou a mají spolu osmnáctiletého syna. V případě propuštění by tedy bydlel u své manželky. Jinak jeho cesty do zahraničí a jednání s cizími státními příslušníky soud nepochopitelně směřuje k projednávané trestné činnosti a zcela nesprávně tímto argumentuje v odůvodnění svého rozhodnutí. K důvodu vazby předstižné podle §67 odst. c) tr. ř. má obviněný za to, že jasně uvedl, že jeho příjmy pochází z podnikatelské činnosti, což doložil i dokladem o úvěru, který si vzal. Na základě těchto argumentů obviněný žádá, aby byl propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost obv. E. Č. není důvodná .
Obviněný byl nepravomocně odsouzen za spáchání trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Na základě toho mu byl městským soudem uložen trest odnětí svobody ve výši 5 (pěti) let a zároveň trest propadnutí věci – ty byly soudem I. stupně v rozsudku taxativně vyjmenovány. I poté, co Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 9 To 109/2015, rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, přesto dosavadní skutková zjištění nasvědčují, že skutek, pro který je obv. Č. stíhán, skutečně spáchal.
Pokud jde o důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. , má Nejvyšší soud za to, že stále existuje důvodná obava, že obviněný uprchne, nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Státní zástupkyně navrhla, aby byl obv. Č. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Z toho vyplývá, že v současnosti je obv. Č. ohrožen trestem odnětí svobody v rámci rozmezí 5 – 10 let. Prakticky to znamená, že mu hrozí trest odnětí svobody v přibližné výměře cca 8 let. Tak vysoký trest sám o sobě odůvodňuje obavu, že by obviněný mohl uprchnout, nebo se před dalším trestním stíháním skrývat. V případě obv. Č. je však tento důvod aktuální i proto, že přestože má na území ČR manželku, tak se u ní v době před uvalením vazby nezdržoval (nebo jen velmi sporadicky). Často však vyjížděl do zahraničí, neboť – jak sám uvedl – zpracoval v zahraničí řadu podnikatelských projektů a má zájem je v zahraničí realizovat. Navíc se měl dopouštět projednávané trestné činnosti právě s cizími státními příslušníky. Z toho vyplývá důvodná obava, že by své zahraniční kontakty mohl snadno využít k útěku či skrývání se před dalším projednáváním předmětné trestné činnosti.
Pokud jde o důvod vazby podle §67 odst. c) tr. ř. , Nejvyšší soud má za to, že i přesto, že to obviněný popírá, tak je důvodná obava z toho, že po opětovném propuštění na svobodu bude obv. Č. znovu páchat trestnou činnost majetkového charakteru. Tato obava vyplývá z toho, že obviněný již byl v minulosti odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 40 T 15/1999, a to za závažný trestný čin pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvaní 7 let. Z výkonu trestu byl obv. Č. propuštěn dne 11. 11. 2003 na zkušební dobu do 11. 11. 2008. Nicméně v této době a poté později se měl obviněný opět dopouštět trestné činnosti, která je nyní projednávána. Z toho vyplývá reálná obava, že obviněný bude znovu trestnou činnost opakovat.
Ve svém usnesení Vrchní soud v Praze konstatoval, že obv. E. Č. se ponechává ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v §67 odst. a), c) tr. ř. nadále trvají. Nejvyšší soud má za to, že tomuto závěru nelze nic vytknout.
Pokud jde o důvod tzv. vazby útěkové, lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33. s. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností, opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu, lze předpokládat (v případě uznání viny) uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tj. nejméně kolem osmi let). Pokud jde o tzv. vazbu předstižnou, ze spisového materiálu jasně vyplynulo, že pobyt obviněného na svobodě je reálně rizikový – vzhledem k opakovaně páchané trestné činnosti v době, kdy byl podmínečně propuštěn z výkonu předchozího trestu odnětí svobody.
Rovněž Nejvyšší soud ověřil, že trestní stíhání obv. E. Č. s ohledem na obtížnost celé věci nebylo možné dosud skončit. Nepřichází v úvahu ani náhrada vazby jiným institutem (dohledem probačního úředníka), protože ta neskýtá potřebné záruky. Případným propuštěním obviněného na svobodu by hrozilo zmaření či podstatně ztížení dosažení účelu trestního stíhání (§71 odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k výši trestu, který obviněnému hrozí, ani nelze považovat délku jeho pobytu ve vazbě v trvání dvou let, za nepřiměřenou.
Všechny výše uvedené skutečnosti jsou tedy dostatečně závažnými argumenty pro přesvědčení Nejvyššího soudu o tom, že je stále důvodná obava, že v případě propuštění na svobodu by se obžalovaný mohl zachovat způsoby předpokládanými §67 písm. a), c) tr. ř.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i s jeho odůvodněním ztotožnil, nemohla se stížnost obv. E. Č. setkat s úspěchem. Z tohoto důvodu rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu