ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1198.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1198/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné BEB, s. r. o. , se sídlem v Praze 4 - Modřanech, Malá Tyršovka č. 379/1, identifikační číslo osoby 45313814, zastoupené Mgr. Jitkou Artico, advokátkou se sídlem v Praze 6, Bělohorská č. 186/161, proti povinné DAZUI s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Petržílkova č. 2260/26, identifikační číslo osoby 40613992, zastoupené Mgr. Pavlou Brennan Kahounovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ostrovní č. 126/30, pro 1 513 627,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 2037/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 23 Co 335/2015-453, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 23 Co 335/2015-453, jímž usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. června 2015, č. j. 14 EXE 2037/2013-367, potvrdil ve výroku III. o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce ohledně částky 700 000 Kč, změnil ve výroku IV. o nákladech řízení mezi účastníky o částečném zastavení exekuce tak, že tyto činí 103 188,80 Kč, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil a odvolání povinného do výroku o nákladech exekuce odmítl, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce platnosti právního úkonu směřujícího k započtení pohledávek, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1021/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2015, sp. zn. 28 Cdo 1109/2013] a není důvod, aby byla rozhodná právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
K námitce dovolatelky o překvapivém rozhodnutí odvolacího soudu o neplatnosti právního úkonu započtení jí učiněným nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť se jedná o případnou vadu odvolacího řízení, kterou se dovolací soud může zabývat jen v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu