ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1585.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1585/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, proti povinnému F. L. , pro 134 307,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 5574/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2015, č. j. 14 Co 339/2015-257, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Ve shora označené exekuční věci oprávněná napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 23. 10. 2015, č. j. 14 Co 339/2015-257, který k odvolání oprávněné potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 1. 4. 2015, č. j. 36 EXE 5574/2010-120, ve výrocích o zastavení exekuce pro nepřípustnost podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a o náhradě nákladů řízení resp. nákladů exekuce (s výjimkou změny výše nákladů soudního exekutora, jemuž oproti soudem prvního stupně určené částce 4 235 Kč odvolací soud přiznal částku 7 865 Kč), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, dále „o. s. ř.“ (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je hlediskem dovolatelkou vymezených právních otázek, které již byly judikaturou Nejvyššího soudu vyřešeny, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž není důvod, aby tyto právní otázky dovolací soud řešil jinak.
K dovolatelkou předložené otázce, zda je exekuční soud, zjistí-li, že exekuce byla zahájena na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem určeným právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, oprávněn zastavit exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i bez předchozího návrhu povinného a bez předchozího postupu podle §35 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012, dále „zákon o rozhodčím řízení“, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že nařízený výkon rozhodnutí (exekuci) soud zastaví i bez návrhu vždy, existuje-li taková relevantní okolnost, pro níž je provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) nepřípustné. Ani případná právní moc usnesení o nařízení výkonu nezhojí vady, bránící provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) a existující již v době jeho vydání. Nařízenou exekuci lze zastavit také tehdy, zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 1828/2011, či usnesení ze dne 16. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 4302/2011).
V návaznosti na předchozí právní názor dovolací soud v řadě rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovaném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřel, že byl-li rozhodce určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (tj. i bez návrhu - srov. dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, nebo ze dne 9. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014) zastavit. Vzhledem k tomu, že odvolací soud primárně zkoumal pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu (není podstatné, zda ve fázi nařízení exekuce či zastavení exekuce), napadené usnesení odvolacího soudu na otázce analogické aplikace §35 zákona o rozhodčím řízení nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 638/2015).
K otázce dovolatelky, zda je zastavení exekuce za situace nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu zaviněno oprávněnou (se zřetelem ke změně rozhodovací soudní praxe od vydání rozhodčího nálezu), Nejvyšší soud vysvětlil, že došlo
-li k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí), protože titul pro exekuci (výkon rozhodnutí) od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný (například proto, že byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem), nese náklady exekuce (výkonu rozhodnutí) oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce (výkon rozhodnutí) navrhl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014, publikované pod číslem 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud pro úplnost dodává, že dovolání v této otázce je rovněž nepřípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., bylo-li napadenými výroky odvolacího soudu rozhodováno o nákladech řízení (nákladech exekuce) nepřevyšujících 50 000 Kč.
Rozhodnutí dovolacího soudu o náhradě nákladů dovolacího řízení se v případě odmítnutí dovolání neodůvodňuje (viz §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu