ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1608.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1608/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného Mgr . Michala Janíka , advokáta se sídlem v Příbrami II, Dlouhá 140, jako insolvenčního správce dlužníka Ing. V. L., zastoupeného Mgr. Markem Černým, advokátem se sídlem v Příbrami I, Pražská 140, proti povinnému PaedDr. R. P. , zastoupenému JUDr. Robertem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Dukelských hrdinů 471/29, pro 6 971 877,01 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, se sídlem v Chrudimi, Škroupova 150, pod sp. zn. 129 EX 9170/13, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2015, č. j. 16 Co 401/2015-145, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 14. 12. 2015, č. j. 16 Co 401/2015-145, jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 12. 5. 2015, č. j. 129 EX 9170/13-97, o určení ceny exekučně postižené nemovité věci, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Námitkou, že pro stanovení obvyklé ceny nemovité věci „je možné použít i jiný způsob (…), než je metoda porovnávací“, kterou zvolil znalec, dovolatel směřuje proti hodnocení důkazu (znaleckého posudku) odvolacím soudem a neuplatňuje tím důvod dovolání, které lze s účinností od 1. 1. 2013 podat pouze pro nesprávné právní posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 2049/2015). Současně platí, že znalcem použitá metodika zpracování znaleckého posudku souvisí s věcnou správností odborných závěrů posudku, které soud přezkoumávat nemůže (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2013, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitkou dovolatele, že na oceňovaný pozemek „je nepřijatelné nahlížet (…) jen jako na zemědělský“, je napadeno skutkové zjištění odvolacího soudu, na němž důvod dovolání rovněž nelze založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
Argumentace povinného, že způsob provedení exekuce (prodejem nemovité věci) je nevhodný, nevystihuje dovolací důvod, neboť na uvedené otázce napadené usnesení odvolacího soudu ve fázi určení ceny nemovité věci (viz §66 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“, a §336a o. s. ř.) nezávisí.
V důsledku toho, že dovolatel nevymezil důvod dovolání, nemohl řádně zvolit ani předpoklad přípustnosti dovolání: hledisko řešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené vyžaduje označení otázky hmotného nebo procesního práva, jakož i otázky, na níž napadené usnesení odvolacího soudu závisí, a povinným formulované alternativní hledisko, že se odvolací soud při řešení „právní otázky“ odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu České republiky, ustanovení §237 o. s. ř. se zřetelem k taxativnímu vymezení předpokladů přípustnosti dovolání neobsahuje.
K vadám řízení, které dovolatel zmiňuje pouze v obecné rovině, může dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení není návrh povinného na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení důvodný, o čemž dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu